Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 9. 2017
Rubrika: O psaní

Jezdec na f7 a bílý vyhraje

Autor: Jaromír Slomek

28.03.2014 18:01

Básníka Emanuela Fryntu jsem v této rubrice připomněl 2. října 2010 (viz http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/4472/frynta-potreti.html), dnes s dovolením pár slov o Fryntovi-esejistovi, respektive o jeho editorech-nešachistech.

Odkud začít? Asi od úzkostlivě pečlivé, svědomité literární historičky Ireny Kraitlové. Díky jejímu úsilí totiž vznikla bibliografie Emanuela Frynty, spolehlivý soupis spisovatelových publikovaných textů, ať knižních, ať časopiseckých, i bibliografie fryntovská, tj. seznam článků o díle Emanuela Frynty (celkem 298 položek na str. 737-782; musely to být dlouhé a únavné hodiny v knihovně). Nikdo před ní takovou mravenčí práci nevykonal, ani Frynta sám, ani jeho rodina, ani jeho přátelé, k nimž se hlásí též rusista Jiří Honzík (brzy devadesátiletý, * 19. 4. 1924), editor mohutného svazku (788 str.) nazvaného Emanuel Frynta: Eseje, právě vydaného pražským nakladatelstvím Torst („ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky" a „za finančního přispění Literárního grantu DILIA").

V uspořádání kritik a úvah o české, ruské a španělské literatuře i o výtvarném umění byl Jiřímu Honzíkovi nápomocen vedle Ireny Kraitlové ještě Jan Šulc. „K vydání připravili" už jen Honzík s Kraitlovou bez Šulce (ten je však uveden jako redaktor svazku). Není snadné se v tiráži vyznat: Honzík je tam jmenován třikrát, Kraitlová taky třikrát, Šulc čtyřikrát (třikrát Jan a jednou Matěj, rozumí se Šulc junior, jenž sestavil jmenný rejstřík, jenže v knize jsou jmenné rejstříky dva, tak snad ten první, nikoli onen připojený k bibliografii).

Výše jmenovaní dva, tři či čtyři lidé se tedy zasloužili o to, že se nám dostává možnosti (staro)nového, velkoryse pojatého shledání s významným literátem (kdybych se nebál větší vřelosti, napsal bych „s milovaným"), mužem narozeným 3. ledna 1923 (v den úmrtí Jaroslava Haška) a předčasně zemřelým 11. října 1975. Hrabalovské studie jsme znali, též Zastřenou tvář poezie (hle, až zde je rukopis tištěn v úplnosti), rovněž Moudré blázny či Domovské město Franze Kafky, avšak literární kritiku z let 1946-1948 (Halas, Holan, Hrubín, Mikulášek, Orten...) nikoli, haškovské studie také ne. Fryntova autorská osobnost, žijící v širším povědomí jen díky nonsensové poezii, arciť skvostné, tu povstává ve své mohutnosti. Příjemným překvapením jsou juvenilie - třiadvacetiletý student píše jako zralý tvůrce, to nejsou pokusy a omyly, tápání, hledání, přešlapy; čteme soudy podepřené znalostmi, rozhledem, formulované s již osvojeným uměním výstižné zkratky (Ivan Diviš v roce 1947 veršuje „jaksi s ručením omezeným, nezávazně takřka napořád").

Editor Honzík sem chtěl zařadit „všechno" (co pominul, přiznává a většinou i zdůvodňuje), a tak sáhl též po kuriozitkách z kdysi chystaného Slovníku ruských zajímavostí a starožitností, avizovaného novoročním (1968) tiskem Světa sovětů. Frynta zpracoval krátká hesla Ruština, Šachy a Zaříkadla a zaklínadla, z nichž to druhé (str. 439) přináší za popleteným označením šachových figur v ruské notaci (Kp je král, ano, avšak jezdec je v ruskojazyčné šachové literatuře značen jako K, koň, nikoli Kp) i trapný lapsus. V „ruské notaci" (i ta je čtyřikrát zkomolená, třeba místo „Kp g8-f7" má být „Kpg8 : f7") je zde uveden závěr partie Alechin-Feldt (rusista Honzík se překvapivě rozhodl pro nesystémovou transkripci „Aljechin", pak ovšem může psát rovnou i Ljermontov, Ljev Tolstoj nebo Ljenin; „Aljechina" zanesl Šulc jr. mechanicky do rejstříku, co se dá dělat, už tam zůstane navěky, v druhém rejstříku je zase „TROUP Miroslav", přestože takto se český malíř a ilustrátor nejmenoval). Leč v hesle Šachy čteme právě jen poslední čtyři tahy oné partie z roku 1916 bez zaznamenání předchozích čtrnácti, o to nic, spravil by to diagram zobrazující postavení figur na šachovnici, jenže ten tu taky není! Nechce se věřit, že by i v onom tisku k 1. 1. 1968 bylo rozmístění figur na šachovnici pominuto (vždyť Frynta píše: „Ostatně zde je pozice z partie..."), a kdyby i pominuto bylo, měl to editor napravit. (Jako měl komentovat Fryntovy omyly, například počet svazků a slov Příručního slovníku jazyka českého, viz str. 619).

Není příliš obtížné onu brilantní partii (hranou Alechinem v tarnopolské nemocnici bez pohledu na šachovnici, „naslepo", jak říkají šachisté) na internetu dohledat. Diagram, jehož absence Eseje poškozuje v očích těch, kdo by si rádi přehráli jedinou ukázku, jíž Frynta demonstroval velikost a slávu ruského šachu, zde pro pořádek uvádím.

 

 Alechin.jpg

 

 

Jak že pokračoval budoucí mistr světa hrající bílými figurami? 1. Jf7 Kxf7, 2. Dxe6+ Kg6, 3. g4 Se4, 4. Jh4 mat.                                     

Nezašel jsem v digresi příliš daleko? I bez diagramu a s drobnými chybičkami je to přece výtečná edice! Díky za ni patří všem - také těm úředníkům, kteří rozhodli, že žádosti nakladatele Stoilova o finanční pomoc je třeba vyhovět.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930