Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

19. 11. 2017
Rubrika: O psaní

Rozkročák, tango a pravopis

Autor: Jaromír Slomek

14.03.2014 18:01

Internetová jazyková příručka, většinou dobrý sluha, ale občas zlý pán, pomůcka, jíž se nyní po „zkušební" (po)době elektronické dostalo - bez slovníku - i podoby knižní (Markéta Pravdová a Ivana Svobodová, editorky: Akademická příručka českého jazyka se schvalovací doložkou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Nakladatelství Academia 2014, 533 str.), nás mimo jiné poučuje, jak psát názvy tanců: „S malým písmenem se píšou názvy tanců jako polka, valčík, foxtrot, mazurka, rumba, tango, samba, česká beseda, moravská beseda./ S velkým písmenem se píšou názvy lidových tanců, např. Loudavá, Na půl skoku." Na mou duši. Kdo nevěří, ať si to ověří (viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=190&dotaz=tance). Totéž čteme v knize na str. 176, rozdíl je pouze typografický, druhá věta tam nezačíná na novém řádku: „S malým písmenem se píšou názvy tanců jako polka, valčík, foxtrot, mazurka, rumba, tango, samba, česká beseda, moravská beseda. Svelkým písmenem se píšou názvy lidových tanců, např. Loudavá, Na půl skoku."

V praxi by to tedy podle paní Pravdové a paní Svobodové, pracovnic Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, mělo vypadat třeba nějak takto: „Prosím tě, pověz mi, co se tam včera tančilo?" „Úplně všechno." „Přeháníš." „Fakt, nepřeháním, valčík i Rejdovák, foxtrot i Vrtěná, slowfox i Šoupavá." „Hele, že umíš foxtrot, to vím, ale odkdy válíš Šoupavou?" „No jéje, Šoupavá je moje výkladní skříň a třešeň na dortu, i když jen špička ledovce, to bys koukal." „Člověče, já vážně zírám." „No! A ještě polka, to dá rozum, ale taky Obkročák, charleston, Třasák, shimmy, Rejdovák, čača." „Chacha, to snad není pravda."„Ale jo. A taky se tam tančil letkis a po půlnoci Žabská, rumba, Couračka, tango a Kotek." „Copak Žabská a Couračka, ale Kotek? Vážně Kotek? Nepleteš se? Ten už se, kamaráde, tančí málokde." „Jo? To ani nevím. A pak ještě Plácavá, salsa, Kozel, flamenco, Zelený kousek, paso doble, Natřasák, moment, neříkal jsem už Natřasák?" „Ne, říkal jsi Třasák, Natřasák ne. Jaký je v tom rozdíl?" „To by ses, holenku, moc divil, moc. Tak tedy Natřasák. Ale i boogie-woogie, Krakováček a jive." „No nazdar. A co nějaký břišní tanec?" „Blázníš? To nebyla břišní tancovačka, to byl normální myslivecký ples." „Takže tam už scházel snad jedině tanec svatého Víta, hahaha."

Jak paní Pravdová a paní Svobodová dospěly k přesvědčení, že názvy lidových tanců by se měly psát s velkým písmenem? Podívejme se třeba na takový třasák. Snad se shodneme na tom, že jde o lidový tanec. Zdeněk Nejedlý píše v Naší řeči v č. 4/1925 o těch, kdo „se dají do tance a tančí třasáka, břitvu nebo kvapík" (viz http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=429), Pravidla českého pravopisu z roku 1941 (ale také z roku 1983 nebo z roku 2003) uvádějí pravopisnou podobu „třasák", rovněž Trávníček má ve „svém" (ve skutečnosti především Vášově) Slovníku jazyka českého (1952) „třasák", ani Adam, Jaroš a Holub nezvolili pro Český slovník pravopisný a tvaroslovný (1953) jiný pravopis než „třasák", ovšemže i Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (ten v 1. vydání z roku 1978 i v dotisku 3. vydání z roku 2005) uvádějí, jaké překvapení, „třasák". Názvy lidových tanců se píší s malým počátečním písmenem také v solidní třísvazkové, můžeme říci akademické, Lidové kultuře (Národopisné encyklopedii Čech, Moravy a Slezska) z roku 2007, vedle třasáku, dodejme pro pořádek, rovněž jeho synonyma střasák, třaslák, třaslavá, třasená, potřaslavá, potřásaná, střecák, polka tremblante, tramlapolka, tramlamka, tramlička.

Kde je, jak říkají Němci, zakopaný pes? Možná v příručce Čeština všední i nevšední, kolektivní práci Ústavu pro jazyk český (1972). V kapitolkách Ve Strážnici tancujú a Ještě jednou do skoku se tam vyjmenovávají tance Břitva, Oves, Ruchadlo či Hrábě, vedle nich například Dupák, Skočná, Kejbavá, Klempák, Voklepák, Bažant, Křižák, Kolo, Kolečko, Na půl skoku (ano, výše citovaný příklad paní Pravdové a paní Svobodové, že by důkaz?), Kovář, Kadlec, Sedlák, Řezník, Švec, Rozkročák, Couravá, Couračka... Proč to tak editoři Jaroslav Kuchař a Slavomír Utěšený napsali, přepsali (jde o „čtvrtý výběr jazykových koutků Čs. rozhlasu z dialektologie, frazeologie a onomastiky") a Vladimír Šmilauer a František Cuřín (první je uveden jako vědecký redaktor, druhý jako recenzent) ponechali, těžko říct .Už se jich zeptat nemůžeme. A co Internetová jazyková příručka ve své slovníkové části? Hle, hle, „třasák", žádný „Třasák" (viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=t%C5%99as%C3%A1k&Hledej=Hledej).

Co si teď, paní Pravdová a paní Svobodová, počnete? I když to nakrásně opravíte na internetu, v knize (v jejím prvním vydání) vás ten nešťastný pravopisný verdikt přežije. Ouvej.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.18

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930