Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

19. 11. 2017
Rubrika: O politice

Intervence, okupace, Sobotka, Zeman

Autor: Jaromír Slomek

07.03.2014 18:01

Vojenské základny jednoho státu na území druhého, ať sousedního, ať vzdáleného, jsou docela častým úkazem v moderních dějinách, zajisté problematičtějším než třeba základny rovnoramenných trojúhelníků. Rusové mají základny na jihoukrajinském Krymu, tedy v oblasti, kterou považují ze setrvačnosti za svou (možná i Aljašku považují stále za ruskou, až bude Obama zase telefonovat do Kremlu, měl by se pro jistotu zeptat), přestože před šedesáti lety, jak píší poněkud zjednodušeně česká média, Chruščov Krym „daroval" či „věnoval" Ukrajině. Tehdy to bylo jen administrativní opatření, politbyro věřilo, že Sovětský svaz je „na věčné časy a nikdy jinak". Mimochodem, Chruščov mohl Ukrajině dát leda tak Leninův řád (a možná ani ten ne, pokud se pouze propůjčoval), nikoli Krym, avšak novináři simplifikace milují, podle nich podobně Beneš roku 1945 „dal" Stalinovi Podkarpatskou Rus, přestože ani on takovou pravomocí nedisponoval.

Co se stalo na Ukrajině? Političtí avanturisté Putin a Medveděv (i loutka musí nést díl odpovědnosti, jak by ne), jako by se jim zastesklo po válce, tam, jak se říká, „posílili ruskou vojenskou přítomnost", zvýšili (teď je módní psát „navýšili", hahaha) v regionu počet ruských vojáků, z nichž někteří se zpočátku zmaškařili (inu, masopust) do podoby „krymské domobrany". Intervence? Okupace? Zábor? Nebo jen „demonstrace síly"? Či snad pouhá vojenská přehlídka? To poslední asi ne, na přehlídkách se pochoduje v sevřených útvarech před tribunou, na níž důstojně stojí (eventuálně salutují) potentáti, to teprve přijde.

Slovo intervence má svůj obsah, viz SSJČ: „intervence,-e ž. (z lat.) (...) 4. násilný zásah, vměšování státu do vnitřních záležitostí jiného státu: zahraniční i.; vojenská, ozbrojená i.; intervenční příd.: i. návštěva; - ekon. státní i. akce (cenová) cenová intervence; i. fond; i. ceny;- i. vojsko, válka, politika; i. mocnosti"; a také slovo okupace má svůj obsah, viz SSJČ: „okupace, -e ž. (z lat.) 1. obsazení, zabrání, nejč. cizího státního území; zábor, okupování: nacistická o. Československa; v době o., za o. v l. 1939-45, kdy byla ČSR obsazena nacisty, za protektorátu: rakousko-uherská o. Bosny a Hercegoviny (...)". Čeština však zná také eufemismy „vstup vojsk" a „bratrská pomoc", ruský prezident prý řekl, že na Krymu jde o „humanitární pomoc". „Humanitární" je podle Nového akademického slovníku cizích slov „zaměřený na základní potřeby a zájmy člověka". V tomto krymském případě tedy ruského člověka, protože jeho základní potřebou je, jak vidno, chrabrý militér.

Za povšimnutí stojí jazykové prostředky našich politiků. Premiér Sobotka volil sousloví „vojenské vměšování" - jménem České republiky (tedy i jménem ing. Remka, českého velvyslance v Moskvě, který tam náhle oněměl) je odmítl, jako se odmítá třeba nabídka podomního prodavače, nikoli odsoudil, jako se odsuzuje zločin. Vydal (sám zformuloval?)prohlášení uveřejněné 1. 3. 2014 (viz http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-sobotka-podporuje-zachovani-uzemni-celistvosti-ukrajiny-a-odmita-jakekoliv-vojenske-vmesovani-ruska--116393/): „podporuje zachování", „odmítá (...) vměšování", je „znepokojen růstem napětí", pokládá, připomíná, věří. Je to bázlivé, no, alespoň něco.

A ozval se také český prezident. Pan Ovčáček, jeho tiskový mluvčí, zveřejnil se svým podpisem - rovněž s datem 1. 3. 2014 - Zemanovo (napsané? nadiktované?) „vyjádření" k „situaci" („situace" je tady slovo podobně opatrné jako kdysi sousloví „maďarské události"), viz http://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/8131.shtml. Za povšimnutí stojí, že slovního spojení „vojenská intervence", k němuž se hlava státu uchýlila, tu není užito v souvislosti s aktuálním ruským počínáním na Krymu, nýbrž jednou s odkazem na české dějiny a podruhé v obecné rovině („jakákoliv vojenská intervence"). Zarážející je větná konstrukce začínající spojkou „i když": „I když naprosto rozumím zájmům většinového ruskojazyčného obyvatelstva Krymu, který byl v roce 1954 nesmyslným Chruščovovým rozhodnutím přičleněn k Ukrajině, máme své zkušenosti s vojenskou intervencí z roku 1968." To je syntaktický mrzáček. „I když" ohlašuje vedlejší větu přípustkovou (pan Ovčáček na vedlejší věty přípustkové chyběl?), tedy vyjadřující okolnost, jak víme třeba od Havránka a Jedličky, „v rozporu s obsahem věty řídící" (dobrým příkladem jsou verše Jana Vodňanského: „I když zlobil, pytlačil, strýc ho k funkci protlačil..."), zde však jde o věci nesouvisející: ony zkušenosti se sovětskou intervencí přece máme bez ohledu na to, rozumí-li kdo „zájmům ruskojazyčného obyvatelstva Krymu", jakýpak rozpor? Jako kdyby pan prezident řekl třeba: „I když mám rád Lukoil, loňská úroda ořechů byla slabá." Náš vrchní velitel snad chtěl říci: „Chápu, že krymští Rusové mají blíže k Moskvě než Tataři a Ukrajinci, a přece Putinovy a Medveděvovy zlovolné činy směřující k územnímu rozbití Ukrajiny odsuzuji." Chtěl? Nechtěl? Nemohl? Nesměl? Třeba nám to pan Ovčáček jednou prozradí ve svých pamětech. Pan prezident sotva.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.07

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930