Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 9. 2017
Rubrika: O psaní

Štíchova gramatika

Autor: Jaromír Slomek

07.02.2014 18:01

Už několik generací si zvyklo chodit pro poučení o českém jazyce do stále respektované České mluvnice, od 50. do 80. let opakovaně vydávané a přepracovávané (či spíše dopracovávané). Její tvůrci, Bohuslav Havránek a Alois Jedlička, neupřesnili, komu ji adresují (stala se vysokoškolskou učebnicí), jen jakoby na okraj utrousili, že „podává popis a rozbor mluvnické stavby současného spisovného jazyka českého, tedy popis a rozbor jejího stavu v určité době se zaměřením praktickým, ale na podkladě vědeckého poznání tohoto stavu". „Zaměření praktické" je vždycky milé! Komplexních mluvnic poté mnoho nevyšlo, v 80. letech takzvaná akademická (Mluvnice češtiny), v 90. letech „brněnská" (Příruční mluvnice češtiny), kolektivní dílo, o němž si František Štícha v Naší řeči č. 5/1996 zaprorokoval, že „patrně nebude v nejbližších letech nahrazeno podobnou mluvnicí jinou a dočká se řady dalších vydání". A většinou nikoli marně dodnes otvíráme i Šmilauerovu Nauku o českém jazyku z počátku 70. let. Teď je tu nová mluvnice, atribut „akademická" má rovnou v názvu, avšak nejspíše se jí bude říkat Štíchova - podle jejího hlavního tvůrce, výše zmíněného (nar. 1950, v Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, zařazen mezi Štey[e]ra a Štítného, bohužel jemně zkomolen: "Šticha, František").

Tato Akademická gramatika spisovné češtiny má 1) snahu, 2) ambici, 3) účel. „Snahou nové Akademické gramatiky spisovné češtiny," tvrdí autoři, „je poskytnout české kulturní veřejnosti a především naší škole (střední i vysoké), studentům i učitelům, ale také publicistům, lektorům, redaktorům a korektorům, autorům a překladatelům uspořádanou soustavu základních, avšak relativně úplných a netriviálních informací o jevech a přirozených pravidlech gramatiky současné, zvláště psané publikované češtiny (neboť jen ona je zatím dostupna serióznímu výzkumu). Ambicí nové Akademické gramatiky spisovné češtiny je stát se zejména praktickou příručkou využívanou širokou kulturní veřejností; teoretické výklady gramatických jevů jsou proto zpravidla omezeny na nutné minimum. Publikace je z velké části založena na analýzách živých současných psaných textů, obsažených především v Českém národním korpusu. Je proto gramatikou, již užívají všichni dobří tvůrci textů nebo promluv k určitému komunikačnímu cíli stejným způsobem. Účelem je poskytnout nejen praktické poučení, ale také vhled do mnohých tajů přirozených gramatických pravidel, ukrytých v tisícero opakujících se aktů tvorby vět, promluv a textů, založených na týchž modelech." „Vhled do mnohých tajů..." To je jako z nabídky cestovní kanceláře zaměřené na exotické destinace. Kdo by odolal!

Ovšemže je to příručka pro další a další návraty, zdroj poučení na zbytek života. Zaujme v příruční knihovně čestné místo vedle Gebauera, Trávníčka, Havránka a Jedličky (i ve stručné verzi), Šmilauera a akademické „trilogie", vpravo od „Brna"? Čas ukáže, kolika otazníky a vykřičníky dopsanými na okraje stránek bude nakonec přizdobena. Už teď, po několika sondách víceméně náhodných (vskutku nemám sílu číst málem tisícistránkový svazek očima stínového lektora), je zřejmé, že jich bude dost.

První diskrepance je na str. 9. Předmluva (Štíchova?) dvakrát připomíná „nakladatelství Academia", tento vydavatelský dům si však v tiráži (i dalších knih) říká „Nakladatelství Academia". To je to nejmenší. Ale co toto? „Pokud doporučení této gramatiky nebudou většinovou kulturní veřejností akceptována, není naší ambicí, aby vzhledem k této gramatice kdokoli takovou neakceptaci jakýmkoli způsobem sankcionoval." Tak to stojí na str. 17. „Sankcionoval"? Opravdu? Nový akademický slovník cizích slov (2005) připomíná, co dávno víme: „sankcionovat" = „schvalovat, schválit, potvrzovat, potvrdit". Co tedy není ambicí autorů? Ne, nedává to smysl. Dělení slov na konci řádků se má ohlídat při stránkových korekturách, číst málo vídané „Če-skomoravský" právě v Akademické gramatice spisovné češtiny (str. 42) je mrzuté. Na str. 45 je mezi pravopisnými příklady uveden „Řád Cyrila a Metoděj", míněn je bezpochyby „Řád Cyrila a Metoděje", že! Na str. 47 se v souvislosti s původním pravopisem některých cizích slov (baseball, ne „bejzbol") upozorňuje na „skupinu -ej-, která je signálem nespisovnosti". Hm. A co blejzr, displej, plejboj, ranvej? Tam to nevadí? Na téže straně je citován „J. Topol". Josef? Jáchym? Bůh suď. Na str. 72: máme prý psát (ale jistě i říkat) „Jan a Petr Novákovi". Takže analogicky „Josef a Karel Čapkovi", „Alois a Vilém Mrštíkovi"? To je nedorozumění, přece „Ctirad a Josef Mašínové", „Jan a Kája Saudkové" apod. A co „ze SSSR" (str. 515), to má být spisovná čeština? Že by příklad „ze života"? Pak prosím o uvedení zdroje. Toto však je „ze života" - Ústavu pro jazyk český AV ČR: „Doklady vět s některými genitivníma předložkovými vazbami", ano, „s některými genitivníma", tak to stojí ve výkladu (tedy nikoli v citovaných příkladech z beletrie či publicistiky) na str. 518. Šokovaný čtenář se pak už nediví ničemu, mávne rukou třeba i nad vnucovaným pravopisem „Sachr" a „Eidam" (str. 177), míněn dort a sýr...

Snad abych s uložením tohoto svazku do knihovny vedle výše jmenovaných gramatik ještě počkal.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.5

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930