Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

26. 7. 2017
Rubrika: O psaní

Havel a Vrchlický

Autor: Jaromír Slomek

31.01.2014 18:01

Od dubna 2010, kdy byl založen, se Institut pro studium literatury projevoval (přinejmenším vůči mně) jen elektronicky, teď tu však jsou dva jeho hmatatelné, jak se dnes říká, „výstupy", dvě opravdové knížky. Nejprve snad pár slov o tom spolku.

Na adrese www.ipsl.cz stojí, že „Institut pro studium literatury (IPSL) přispívá vlastní výzkumnou, vzdělávací a publikační prací k prohloubení vzdělanosti v oblasti literatury." Je to možné. „Vznikl na základě občanské iniciativy českých literárních odborníků v roce 2010 v Praze. Hlavním cílem institutu je vykročit za hranice úzkého okruhu specialistů-vědců a svou prací oživit zájem o literární reflexi v celé společnosti." V celé? To se sotva podaří, idea je to však pěkná. A dále: „Institut pro studium literatury se soustředí (až někdy? J. S.) na literárněvědný výzkum a vzdělávání v oblasti literární teorie, historie i kritiky a vydávání původních i překladových prací spjatých s literárními otázkami. Rozhodující je potřebnost projektu a jeho konkrétní přínos k poznání literatury a její historie. Institut je přitom otevřen navázání spolupráce s nezávislými badateli i čerstvými absolventy literárněvědných oborů." Čerství absolventi, víte to? Taky se můžeme dočíst, na co IPSL „klade důraz" a čemu věnuje „zvláštní pozornost". Nemá smysl tu vše přepisovat, ale budiž ještě řečeno, že v čele IPSL, financovaného mj. Grantovou agenturou ČR, stojí ředitelka Mgr. Eva Jelínková, jejím zástupcem je PaedDr. Luboš Merhaut, CSc., a správní radě předsedá prof. PhDr. Jiří Stromšík, CSc. A teď k těm knížkám.

Obě jsou nejen pěkné, nýbrž i potřebné. Ten, kdo třeba studentům žurnalistiky přednáší kritiku v médiích, může je s úspěchem využít při výuce, stačí mladým posluchačům připomenout, kdo byli lidé, o jejichž díle (respektive jeho ohlasech) informují. Kuriózní je, že „na vzniku grafické části publikace" se v případě úvodního svazečku podílelo 41 jmenovitě uvedených (!) studentů „SPŠG Praha", v případě svazečku následujícího 30 jiných studentů téže střední školy.

První čítanka se jmenuje Čtení o Václavu Havlovi (Autor ve světle literární kritiky), druhá Čtení o Jaroslavu Vrchlickém (Básník ve sporech o životnost díla). Havlovskou sestavil Michael Špirit (nar. 1965), vrchlickovskou Michal Topor (nar. 1978), oba učitelé české literatury na Filozofické fakultě UK. Špiritova chrestomatie je opakování pro pokročilé, ve velkém množství havlovských reflexí editor pominul všechny zahraniční a vybíral jen z českých (Jiří Cieslar, Jan Grossman, Jan Lopatka, Sergej Machonin...). „Antologii uzavírá studie Jany Patočkové, psaná po smrti Václava Havla a publikovaná zde poprvé." Ne, není to „klíč" k Havlovi, ten si musí každý najít sám, pokud ho „skříňka" s jeho uměleckým odkazem láká. Je to užitečná rukověť (s kompletní Havlovou českou bibliografií a s výběrovou bibliografií havlovskou), nezastupitelná, nenahraditelná. Trošku zamrzí (ale i to je silné slovo) leda drobný omyl jindy puntičkářského editora, ostatně chybička v havlovské literatuře často se opakující. V biografickém hesle na zadní chlopni se připomíná, že Havel roku „1975 napsal otevřený dopis prezidentu republiky G. Husákovi"; ve skutečnosti 8. dubna, kdy Havel dopis datoval (viz www.vaclavhavel.cz), Husák prezidentem republiky ještě nebyl, pisatel se na adresáta obracel jako na představitele komunistické strany, komunistické moci, nikoli jako na hlavu státu, však ho oslovil „Vážený pane doktore", ne „Vážený pane prezidente"; kdyby Havel tušil, že závěr trapného prezidentování Ludvíka Svobody už je na dohled a že 28. květen přinese zákonnou úpravu umožňující jeho odstavení a následující den Husákovo zvolení do funkce uvolněné konečně i de iure, snad by s odesláním listu počkal - a já jsem si teď mohl ušetřit toto obšírné vysvětlování drobnosti, již jsem asi měl velkoryse přehlédnout.

Druhá čítanka obrací naši roztěkanou pozornost do let 1903-1942, tedy do doby, jejíž počátek Vrchlický ještě prožil (+ 1912). Defilují tu velká jména (Viktor Dyk, J. S. Machar, Arne Novák, F. X. Šalda...), čtenář v jejich textech očekává - a najde! - myšlenkovou hloubku, rozhled, důvtip, argumentační potenci, umění zkratky, stylistický šarm. Například podle Arna Nováka (LN 9. 9. 1937) byl na Vrchlického „celý národ hrd, prokazuje mu (...) všecky pocty a důstojnosti ducha reprezentačního. Uváděl jej a jeho díla, doma nevalně čtená, jako doklad své kulturní vyspělosti před cizinou; chlubil se jeho úžasnou produktivností, ač sám o ní soudil se shovívavým pohrdáním; nadál se pro něj Nobelovy ceny, kterou by byl sám svým srdcem přisoudil vlastním autorům méně složitým a proto opravdu populárním." Kdo to dnes umí takto v kostce? Jaká rozkoš, jaká slast! Rašelinné koupele duše.

Institutu pro studium literatury (a jeho finančním zdrojům, ovšem) držme palce.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.2

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červenec 2017

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31