Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 9. 2017
Rubrika: O psaní

KHB a bd

Autor: Jaromír Slomek

24.01.2014 18:01

Vydávat univerzitní (vlastně vůbec vysokoškolské, ba i jakékoli jiné) přednášky tiskem? Dokonce knižně? Ale ano, dělá se to. V případě, že jsou natolik objevné a podnětné, aby zaujaly i čtenáře, kteří neměli možnost sedět v posluchárně při jejich premiéře-derniéře, proč ne. Bývají to zhusta edice posthumní (například T. G. Masaryk: Univerzitní přednášky I, o knize předloni vydané tu byla řeč, viz TGM ex cathedra, http://blog.tyden.cz/admin/admin-clanky-polozka.php?id_clanky=6166; kuriózní je, že v Masarykově ústavu, jehož péčí tento svazek vznikl, existenci titulu dosud nevzali na vědomí, viz děravý soupis http://www.mua.cas.cz/index.php/cs/publikace/kompletni-nabidka/spisy-tgm), ale samozřejmě existují i učenci, kteří se o vydání svých přednášek stihnou postarat sami.

K nim se přiřadil kdysi literární kritik, hlavní poradce Václava Klause (ale to už je dávno), nyní politický komentátor Bohumil Doležal (74). Rozhodl se předložit veřejnosti (či, jak se říká, „odborné veřejnosti") v tištěné podobě to, co přednášel v 90. letech na „univerzitě" (pan Doležal to utrousil takto bez přívlastku, podle všeho běží o vysoké učení Karlovo; na fakultě už zřejmě nezáleží vůbec, Luboš Merhaut v recenzi zveřejněné na internetových stránkách Institutu pro studium literatury, viz http://www.ipsl.cz/index.php?id=405&menu=echa&sub=echa&str=echo.php, upřesňuje, že šlo o Fakultu sociálních věd, inu, proč ne, je to docela možné): „Protože nechci, aby všechna tahle práce jen tak zapadla, shrnul jsem své přednášky v zestručněné, ale místy i doplněné podobě do této knížky. Závěrem bych chtěl poděkovat Petru Onuferovi za to, že s nápadem vydat tuto knížku přišel, donutil mne ji (sic!) pro knižní vydání trochu upravit a věnoval jí nadstandardní redakční péči." Vznikla práce Karel Havlíček (Portrét novináře), devět kapitol se vešlo na 142 stran. Výši nákladu pražské nakladatelství Argo, jak je již zvykem, neuvádí.

O Karlu Havlíčkovi Borovském toho bylo napsáno hodně, cenného i bezcenného (přitom hlavní dílo, monumentální monografie Karla Kazbundy, nedávno zde připomenutá, viz http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/6763/ctitel-laska-pritel-pritel-napadnik-a-snoubenec.html, zůstává stále v rukopise; je ostudné, že ani čtvrtstoletí svobody nestačilo dotovaným nakladatelským domům Academia či Karolinum, aby se mu postaraly o důstojný knižní kabát). Už pouhé shromáždění knižních a časopiseckých studií o KHB si žádá docela velké úsilí. A co teprve jejich poctivá četba, promýšlení, srovnávání... Každý, kdo dnes chce přispět svou knižní troškou do havlíčkovského mlýna, by se měl bezpečně orientovat v tom, co důležitého už bylo o „Tadyáši Kocourkovi" (jeden z pseudonymů) napsáno - aby neobjevoval Ameriku.

Pan Doležal kreslí „portrét novináře", jak zní podtitul, a přece opakuje notoricky známý životopis (nestačil by medailon na závěr textu?), neodolal a uvádí třeba i dívčí příjmení Havlíčkovy matky, ač to s „portrétem novináře" věru nesouvisí, neodolal a sděluje i adresu, na níž Havlíček zemřel (v době, kdy už pět let novinářem nebyl), ke všemu tvrdí, že to bylo „29. srpna 1856", ve skutečnosti o měsíc dříve, ale to je drobnost. Havlíčkovu žurnalismu je tu věnována pozornost největší, věříme panu Doležalovi, že si opravdu přečetl „všechny svazky Karla Havlíčka Borovského politických spisů, jak je na počátku 20. století uspořádal Zdeněk V. Tobolka a vydal Jan Laichter", že se „seznámil (...) s Havlíčkovou korespondencí" a že si Havlíčkovo básnické dílo „prolistoval" (měl si ho soustředěně přečíst, poltit Havlíčka na žurnalistu a básníka - a básníka pominout - je nešťastné, u málokoho je veršování tak těsně spjato s publicistikou jako právě u Havlíčka).

Snad to byly poutavé přednášky. Mohly u posluchačů vyvolat zájem o Havlíčkovy ideály či o novinářovu schopnost srozumitelně formulovat složité otázky. Ale kniha si žádá víc než jen přepsat podklady k řečnickým výkonům, jakkoli, doufejme, působivým. Zamýšlet se třeba nad Havlíčkovým slovanstvím (kapitola Havlíčkova zkušenost s Ruskem. Slovan a Čech) a „velkoryse" ignorovat zásadní knižní monografii Jaromíra Běliče z roku 1947 Karel Havlíček Borovský a Slovanstvo (290 str.), dokonce i v překvapivě chudičkém soupisu literatury, to je přístup, řekněme, svérázný. Stát se to studentovi v diplomové práci, pravděpodobně by mu ji hodili na hlavu. Ještě že pan Doležal (do citovaných textů vstupující vysvětlivkami pod značkou bd) nemusí svého Havlíčka před nikým obhajovat.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.94

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930