Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

26. 7. 2017
Rubrika: O psaní

Erben a jeho editoři

Autor: Jaromír Slomek

17.01.2014 18:01

Co je Česká knižnice, „reprezentativní edice, která obsáhne nejvýznamnější hodnoty české literatury od středověku po současnost", laskavý čtenář pravděpodobně ví, ne-li, poučí se na adrese www.kniznice.cz (musí však číst obezřetně, například informace, že v ČK „dosud vyšlo přes 60 svazků", je zastaralá, mezitím počet titulů překročil sedmdesátku). Ta edice je z řady důvodů problematická (výběrem titulů počínaje a již třetí verzí vnější úpravy svazků konče; že každý nakladatelský dům, který se do tohoto projektu zaplete - po dvou pražských nakladatelstvích je to aktuálně brněnský Host -, trvá na svém formátu a grafickém ztvárnění, je prostě nepochopitelné), příkladem budiž i nejnovější svazek, přesněji: nejnovější reedice.

Abychom si rozuměli: každému zodpovědnému vydání Kytice a Českých pohádek se sluší zatleskat. Pro duševní zdraví tohoto národa je nezbytné, aby knihkupectví nabízela vedle Nesvadbových, Obermannových, Pawlowských či Vieweghů i nová vydání literárních skvostů, jež přežily svou dobu, své autory, svá století. O tom snad není sporu. Když si v České knižnici před časem vzpomněli po Tomanovi, Máchovi, Škvoreckém, Sládkovi, Nerudovi, Komenském atd. v 36. svazku konečně i na Erbena, zadali ediční přípravu jeho nejznámějších básní a próz Mojmíru Otrubovi (1923-2003). Komu taky jinému? Otruba byl spolehlivý a erudovaný znatel české literatury 19. století, jedna z výrazných postav akademického Ústavu pro českou literaturu. Připravil Erbena k vydání na sklonku života, svazek vyšel v roce jeho smrti (přinejmenším v tiráži je rok 2003). Komentář rozdělený do čtyř oddílů (Erbenova básnická tvorba, Kytice, České pohádky, Ediční příprava) je otrubovsky hutný a důkladný, pro potřeby České knižnice zajisté dostatečný.

Teď byl Erben v „reprezentativní edici", jak se říká, „vyvolán jménem" podruhé. Nakladatelství Host mělo dvě možnosti, ne-li tři: buď převzít Otrubovu edici z roku 2003, jak ji vydalo Nakladatelství Lidové noviny, nebo někoho požádat, aby ji „aktualizoval", eventuálně také - v nejhorším případě - nabídnout nový výdělek někomu dalšímu, kdo by z Otruby jistě „vyšel", avšak pokusil by se říci to, co bylo napsáno před deseti lety, „svými slovy". I tak se to bohužel u nás dělává. V Hostu se rozhodli pro druhou možnost, v tiráži čteme: „Text edičně připravil Mojmír Otruba, pro nové vydání upravil Tomáš Stejskal". Co pan Stejskal s textem učinil,  objasňuje jeho Poznámka k druhému vydání. Nová edice „přebírá znění" Otrubovo a po „důkladné revizi" je předkládá čtenářům. To je v pořádku, nikdo z nás není neomylný, ani akribický Otruba; drobné literní nečistoty hodné nápravy se objevily jak v Erbenových textech, tak v jeho editorském výkladu („Textových porušení nezůstal v 1. vyd. ušetřen ani komentář M. Otruby; zde jsme postupovali podle smyslu, nemajíce jiného vodítka...").

Co tedy pan Stejskal učinil? Inu, zajisté se nejprve podíval do pramenů. Což byl, jak výslovně uvádí Otruba, mimo jiné almanach Máj na rok 1858, do něhož Josef Barák zařadil také pohádku Pták Ohnivák a liška Ryška. Nuže, nahlédněme tam taky. Otruba tvrdí, že byla otištěna „s podpisem J. E. Miletínský". Pan Stejskal to tak ponechává - hle, důkaz, že almanach Máj v ruce nedržel. Pták... je tam totiž na str. 224 podepsán „J. E. Miletinský" (sic!) a také na str. 320 (v obsahu) stojí, že je to pohádka „od J. E. Miletinského" (sic!). Záměr? Chyba? Tiskařský šotek? Na tom nesejde, pečlivý editor to však nesmí ponechat bez komentáře. Mimochodem, Lexikon české literatury tu bohužel přináší různočtení, v hesle Karel Jaromír Erben (zpracoval ho právě Mojmír Otruba, jenž se tudíž v této drobnosti asi celoživotně mýlil), je „Miletínský", v hesle Máj (1), zpracovaném Zdeňkem Pešatem, náležité „Miletinský". V Máji čteme „šetřit", u Otruby (a Stejskala) „šetřiti", v Máji „do bíla dne", u Otruby (a Stejskala) „do bílého dne", v Máji „Večer, když už se stmívalo", u Otruby (a Stejskala) „Večer, když se už stmívalo". Co to má znamenat? V Máji čteme dativ „královicovi", u Otruby (a Stejskala) „královici", v Máji „jablko (...) se v noci se stromu ztratilo", u Otruby (a Stejskala) „ze stromu", budiž, ale proč potom ponechal (ponechali) „skočil s koně"? To je řešení nesystémové, buď i dnes pišme s Erbenem „s koně" a „se stromu", nebo „z koně" a „ze stromu". Atd.

Nic se neděje, budoucnost přinese dostatek příležitostí k nápravě, Erbena čekají další reedice, o to žádný strach. Dokonce i v době, kdy po České knižnici ani pes neštěkne.    



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.83

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červenec 2017

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31