Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 4. 2017
Rubrika: O psaní

Až na samu dřeň

Autor: Jaromír Slomek

03.01.2014 18:01

Novinové ankety, jejichž cílem je vyhlásit „knihu roku" (eventuálně „knihu století"), je vždy radost číst. Člověk si zaprvé udělá obrázek o redakci (v našem případě o Lidových novinách): na koho se obrací, koho oslovuje, čího názoru si žádá. Většinou jsou to - logicky - lidé nějak spjati s literárním provozem: spisovatelé, teoretici, kritici, nakladatelé, redaktoři, ale též, aby to nebylo nudné, nějaký ten architekt, duchovní, fotograf, lékař, politolog... a tradičně jedna „žena v domácnosti". Zadruhé se člověk rád shledá s respondenty, některé zná jménem, tu a tam dokonce osobně, a teď pronikne do jejich soukromí, doví se, co v končícím roce (neboť taková anketa se vyhlašuje v listopadu, uzavírá se začátkem prosince a publikuje se do Vánoc, nikdy se nepočká do ledna, kdy by do ankety mohly být zahrnuty i knížky, které dotázaní dostali k Ježíšku; to vše proto, že titulek Kniha loňského roku by byl podle představ manažerů „neprodejný"), tedy co v končícím roce četli a jak přečtená díla stručně charakterizují (pravda, to nedělají všichni, někteří uvedou jen autora a dílo, povídání si odpustí). Konečně si vděčný čtenář ankety doplní své povědomí o titulech na českém knižním trhu: hleďme, hleďme, ani nevím, že toto všechno vyšlo, něco z toho si musím bezpodmínečně opatřit.

Kdo byl loni Lidovými novinami osloven a jak hlasoval, jaké dílo se stalo „knihou roku" atd., mohli jsme si přečíst v sobotu 14. prosince. Podívejme se teď, jak se lidé o knihách vyjadřovali, je to poučné. Z těch prefabrikátů by mohli literární kritici stavět své články, a vlastně to ti erudovaní už dávno dělají.

Jak napsat recenzi v roce 2013, pardon, 2014? Nuže, vraž do toho „srdeční autorku" a „tkanivo přítomného bytí", utrus cosi o „naší zrychlené době", nadhoď „klenutý příběh, silné poselství, odlišnost pod drobnohledem času", vypíchni „pero zkušeného scenáristy" a nezapomeň na nahlížení „pod novým úhlem", sáhni po ingredienci „humor navzdory utrpení, síla blíženectví", eventuálně po jiné: „jedinečné a pořádně syrové svědectví", dobře zní i „mimořádná kniha o mimořádné životní situaci". Budeš-li psát o díle veršovaném, pak by se mohl hodit „vrcholný vír imaginace v české poezii", ne-li, tedy alespoň „mrazivá, syrová a přesná poezie". Narazíš-li na sonet, což je sice už málo pravděpodobné, ne však vyloučené, neříkej jen sonet, to je banální, pověz raději „svěrací kazajka sonetu", narazíš-li na nadprůměrné deníkové zápisky, neváhej je označit za „brilantní příběh duše". Věz, že román může přinášet „drtivé podobenství", zvláště jde-li o „chrlený popis žití". Neostýchej se pochválit „příběhy lidí vrostlých do krajiny", korespondenci z dob minulých klidně říkej „plnokrevné obrazy starého světa", historiografickou práci charakterizuj slovy „neobvyklý průhled do moderních dějin", pomni také, že v literatuře, arciť v té vyšší, bývá reflektována „pomíjivost věcí a křehkost lidských bytostí", to zní moc pěkně. Troufneš-li si, pak klidně sděl, že autor „z harampádí slov vylovil spirálu lidské bídy", úspěch zaručen. Podobně můžeš o nějakém básnickém díle (ne o každém, to dá rozum!) prohlásit, že je „napřené do míhání, lehké až na dno". Možná se pro začátek spokoj se sbírkou „uhrančivé síly i umu". Spolehlivě uplatníš i „fascinující příběh o ženské duši", zvláště když „vychází z hlubokého prožitku", takže je „bolestně pronikavý". Jak by ne, když je to „ostrý řez skalpelem do vlastního těla"! Nezapomeň na „poezii silného básnického gesta". Dílo, neměj pochyb, může být i „do dřeně probolené", to by se třeba uplatnilo jako kategorie ve veřejných knihovnách: Cestopisy, Dívčí romány, Fantasy, Do dřeně probolené... Dřeň má teď vysoký kurs, „osudový vztah" je v jistém díle „obnažen až na samu dřeň" a o jednom autorovi nám jeho vděčný čtenář, účastník ankety, prozradil, že „se znovu obnažil až na dřeň" (asi to bude jeho koníček, inu, každý máme něco). Nad reedicí se sluší říct, že text „neztrácí nic ze své naléhavosti ani po letech". V závěru pak svůj výtvor pěkně přizdob. A odvaž se, „skutečný nakladatelský čin", „pozoruhodný počin" či „bezvadný počin", který by mohl být „výzvou českému literárnímu dějepisu", to nic není, to vymyslí každý, zkus třeba „univerzální poselství o osudu moderního lidstva." Nebo: „Až tuhle tenkou knížku dočtete, budete jiní, než když jste ji poprvé vzali do ruky." Vždyť „o nás vypovídá tolik jako žádná jiná".

Hochu, děvče, pusť se do literární kritiky! Materiálu máš habaděj, to půjde samo, uvidíš!



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.49

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2017

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930