Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 9. 2017
Rubrika: O politice

Buran

Autor: Jaromír Slomek

27.12.2013 18:01

Jak známo - díky prostředkům hromadného sdělování i v té nejzapadlejší chaloupce -, předseda české vlády (přesněji: předseda české vlády v demisi, to však v tomto případě nehraje žádnou roli) vyjádřil při neformálním rozhovoru (shodou okolností s ministrem obrany v demisi, ani to ale není důležité) obavu, že by snad musel vykonat služební cestu do Jihoafrické republiky na pohřeb bývalého prezidenta tohoto státu. Došlo k tomu, ví dnes už snad každý, neboť ta slova se dostala mezi „výroky roku", na půdě Poslanecké sněmovny v dosahu nevypnutého mikrofonu, nevypnutých mikrofonů. To, co měl slyšet jen jeden člověk, stalo se rázem „majetkem všeho lidu". Pan Rusnok to samozřejmě zchytal. Jenže - co vlastně? Vždyť nic z toho, co pronesl, nebylo vulgární, neetické, nemravné, politicky nekorektní. Bylo to lidské. A že řekl panu Pickovi „ty vole"? To už přece dávno není nadávka, spíše kontaktní citoslovce, „ty vole" si mezi sebou říkají i děvčata a neznamená to „ty debile", „ty idiote", „ty blbče" apod. Znamená to „jářku", „člověče", „čéče"... Vůl v tomto kontaktním vokativu je něco jiného než třeba u Poláčka ve výkřiku „Neskákej tam, ty vole!" (Bylo nás pět), natož v akuzativu typu „Takovýho vola jsem v životě neviděl".

Tak ještě jednou. Pan Rusnok se docela upřímně svěřil kolegovi (kamarádovi?) se svými pocity. Se zesnulým politikem se bezpochyby neznal osobně, ba ani se státníky, kteří se na pohřeb vypravili, ho nepojí přátelství, s velkou většinou ani neměl (a nebude mít) tu čest. Jeho ryze formální účast by si vyžádala, jak jinak, dlouhou, únavnou a nudnou cestu, není divu, že mu její představa byla nepříjemná. I při onom vděčně citovaném povzdechu však zůstal, a to jeho kritikům jaksi uniklo, připraven konat, pokud by to bylo ve státním zájmu: prohlásil, že se třepe, aby do Jihoafrické republiky nemusel. Nikoli, že v žádném případě nepoletí. Podvědomě tak naznačil, že kdyby mu někdo (prezident, parlament, vláda?) řekl, že není zbytí, šel by jako voják splnit rozkaz, třebas nerad. Až sem je věc poměrně jasná.

Do hry však vstoupil režisér a herec Jiří Menzel. Řekl, že pan Rusnok se zachoval jako buran. Pan Menzel, a to je důležitý rozdíl, se vyjádřil veřejně - k věci, jež byla míněna jako soukromá, leč z nedopatření se stala veřejnou. Pan Menzel se mohl vyjádřit neveřejně, a možná to i udělal, dejme tomu u televizoru, z něhož k němu informace docákla: „Hele, slyšels/slyšelas to? Rusnok prej řek Pickovi Ty vole, já se třepu, abych nemusel na Mandelův pohřeb. To je teda buran! A takoví nám vládnou." Třeba něco takového pan Menzel v kruhu rodinném zažil. Kupodivu pocítil neodolatelné nutkání přilepit panu Rusnkovi na čelo nálepku Buran nikoli ve svém obývacím pokoji, nýbrž v mediálním prostoru.

Nuže, kdo je buran? To slovo ve starších slovnících nenalezneme, dříve značilo leda sněhovou vichřici ve stepi, v ruštině dodnes značí. Řekněme, že je to křupan, drn, dřevák, vidlák... Původně člověk nepatřičně přenášející vzorce venkovského chování do kultivovanějšího (městského) prostředí. Být buranem, to znamená smrkat bez kapesníku, přijít na ples v holínkách, do divadla v teplácích, na koncert v zablácených střevících. Být buranem, to znamená kousat si nehty, neměnit si denně spodní prádlo, před lidmi říhat a bzdít...

Buran ovšem není každý venkovský knecht, to slovo si posunulo i zvětšilo své sémantické pole. Být buranem může znamenat také točit filmy nadbíhající pokleslému vkusu, který si žádá Slunce, seno a cokoli. Být buranem, to znamená zachovat se na společenské akci jako skoták a zaútočit na kolegu z branže prutem (metlou?). O tom by pan Menzel mohl vyprávět, a taky to na požádání činí, naposledy docela nedávno v televizní debatě nazvané chtěně efektně podle známé londýnské lokality.

Panu Menzelovi by v jeho kmetském věku slušel nadhled, sympatickým by ho učinila zdrženlivost a jeho bolestínskou masku, již přirostlou k obličeji, by jakžtakž ospravedlnila moudrost. Tyto doplňky však z jeho šatníku jako by zmizely.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.46

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930