Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 9. 2017
Rubrika: O psaní

Pivo

Autor: Jaromír Slomek

20.12.2013 18:01

Co je pivo, původně vlastně „pitivo" (ještě Jungmann nabízí dva významy, na prvním místě „nápog wesměs", teprve na druhém „nápog z obilj a wody"), ví tady i každý abstinent. Není co objasňovat. Skoro ani v Příručním slovníku jazyka českého: „pivo, -a n. slabě alkoholický nápoj připravený ze sladového výtažku a okořeněný chmelem. Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Rub. Nalil mi sklenici černého piva. Šim. Zaskočili si do hostince na holbu piva. Rais. Po mase přinesla teta strýcovi láhev piva. Šim. Načal soudek piva. Jir. Sládkové své pivo vodou křtí. L. Čel. Ještě nepřišel zpátky, asi sedí „U Čvachtalů" na pivě. Nár. p. Vstoupilo mi pivo do hlavy opil jsem se. Prav. Mladé pivo čep vyráží mladí lidé jsou bujní. Lier. To je toho! Pivo se pije a řeči se mluví. Klost. Vyhlas měl devět piv půllitrových sklenic piva. J. Kvap. Velké pivo půllitrová sklenice piva, malé pivo sklenice s ⅓ l piva. Žert. To byli ještě menší „špunti" než pozdější známá „malá piva" útoku našeho národního teamu malí postavou. Čes. sl. Pivov. pivo světlé, černé; pivo výčepní, lahvové, sudové, speciální; pivo bavorské, anglické."

Tomuto nápoji, v tuzemských širokých lidových vrstvách rozšířenému a oblíbenému od středověku dodnes, je věnován právě vydaný spis Čeňka Zíbrta nazvaný Z historie piva (Vyšehrad, 279, respektive 288 stran). Přesněji řečeno: „Po velmi pozitivním přijetí Veselých chvil v životě lidu českého přichází nakladatelství Vyšehrad s dalším ,zíbrtovským‘ projektem (v edičním plánu Vyšehradu na podzim/zimu 2013 je slovo „zíbrtovským" opravdu v uvozovkách, ty však čtenáře zbytečně matou, k jejich užití tu není rozumný důvod, pozn. J. S.), jímž je výbor z textů tohoto významného etnologa na téma našeho národního nápoje - piva. Základ výboru tvoří Zíbrtova kniha ,Z dějin piva a pivovarnictví‘ (ve skutečnosti Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých, pozn. J. S.), doplněná o další text z publikací ,Listy z kulturních dějin měst pivovarů v českých zemích‘ (ve skutečnosti ne „měst pivovarů", nýbrž „městských pivovarů", pozn. J. S.), ,Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v pivovarech českých‘ (ve skutečnosti „Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v nákladnických domech a pivovárech českých", jinak je ta anotace vcelku zdařilá, pozn. J. S.) a ,Pivo v písních lidových a znárodnělých‘. Čeňka Zíbrta zajímalo pivo a pivovarnictví jako fenomén české historie a kultury, ale také jako současný živý jev. Mravenčí prací se mu podařilo shromáždit..." Atd.

Je stále poučné i radostné číst Zíbrta, generačního druha J. S. Machara (oba se narodili roku 1864, Zíbrt ovšem zemřel deset let před básníkem, roku 1932; v roce předešlém - kuriozitka, pardon - značně opožděným sňatkem rezignoval na dlouholeté staromládenectví), pozapomínaného (a možná už ne, možná už to Vyšehrad napravil) popularizátora dějin každodennosti, muže širokého záběru historiograficko-etnografického, badatele spolehlivě se orientujícího v různorodých tématech („studie k dějinám pivovarnictví, mlynářství, knihtisku, edice staročeských kuchařek a stati o stolování v minulosti atd.", viz Lexikon české literatury).

Mimochodem! Zíbrtovo jméno vpletl do veršů svého svérázného Havrana Josef Váchal (básnickou skladbu si vydal roku 1937 bibliofilsky v nákladu pouhých deseti kusů, ke čtenářům se dostala v cenzurované podobě až roku 1985, v necenzurované teprve roku 1996): „Vyraziv pak prudce dvéře spatřím, jak se ke mně béře/ starodávný HAVRAN, ne však z dob, v nichž šťourával Zíbrt,/ z dob zbožných kdysi, aspoň podle jména. -/ Kéž bych byl nohy své vzal na ramena!/ Neb tato držka otlemená, k níž rozum volá: škrť..." atd. Ale zpátky k pivu, jeho výrobcům i konzumentům, tedy - řečeno s Jungmannem - piwákům, piwným molkům, piwodusům, češpiwům, piwcům, piwochlastům...). Zíbrt je ve svých výkladech o pivu en passant také etymologem, objasňuje například, kde se vzal v názvu jistého piva kozel: „To není pivní název staročeský a není to vůbec název původní. Vznikl lidovou etymologií; lid si podle pojmenování místa, kde původně pivo tohoto druhu bylo vařeno, rozvojem časovým zosnoval nynější název původu novějšího." Bockbier bylo v Německu původně silné černé pivo, Češi si název přeložili. „Kozel" se původně vařil v Einbecku (v knize je chybně uvedeno Eimbeck, buď jde o omyl již Zíbrtův, nebo o aktuální tiskovou chybu), pivo se tak jmenovalo (to známe: Braník), Einbeck dal „ein Beck" > „ein Bock" > „Bock".

Kapitolka Jan Amos Komenský o pivu v pořekadlech je krátká, pořekadel zachycených Komenským (Moudrost starých Čechů, za zrcadlo vystavená potomkům) převzal Zíbrt třiatřicet, to poslední je nejkratší: „Kdyžs pil, plať." Ovšem, jak jinak.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.87

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930