Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 9. 2017
Rubrika: O psaní

Nejlepší a nejvlivnější

Autor: Jaromír Slomek

13.12.2013 21:01

Nový slovník literárních děl se jmenuje 2x 101 knih a také v podtitulu má slovo kniha: Nejlepší a nejvlivnější knihy pro děti a mládež. Obrazově bohatě vybavenou práci v rozsahu 430 stran sepsal Pavel Mandys (nar. 1972) s třináctičlenným kolektivem bohemistů, anglistů, germanistů, hispanistů, romanistů, rusistů atd. Poté co ji „odborně lektorovali" jeden docent a jedna profesorka, uvedlo ji na trh nakladatelství Albatros.

Takovouto příručku zatím čeští čtenáři k dispozici neměli, teď je tu a otázka zní, komu je vlastně adresována. Dětem a mládeži, o jejichž (žádoucí) četbě pojednává, pravděpodobně ne. Snad tedy, jak doufá Pavel Mandys, „všem zájemcům o knihy pro děti a mládež", tj. rodičům (ty chce zorientovat „v současné či nedávné produkci", aby se při výběru knih pro své potomky nemuseli spoléhat „jen na staré zážitky z vlastní četby"), ovšemže knihovníkům a také učitelům. Kéž by tomu tak bylo.

Co dvojstránka, to informace o jednom literárním (básnickém, většinou prozaickém) díle. Název, autor, žánr, kdy, kde a v jakém jazyce původně vyšlo, obsah, interpretace, někdy citát, někdy graficky zvýrazněný odstaveček „Česká stopa" (například: „Zlatokopecké povídky Jacka Londona zpracoval hned dvakrát režisér Zdeněk Sirový..." - inu, Zdenek Sirový, ale to je častá chyba, nic, nic, nemá smysl za ni peskovat autory, lektory či odpovědného redaktora, i když toho možná trochu ano), důsledně je uváděna bibliografická informace „Doporučené vydání", zhusta rubrika „Další čtení" = odkaz na podobnu četbu od jiných tvůrců (například u Londonova Bílého tesáka, z jehož hesla pochází výše uvedená citace, jde o dvě prózy: Ernest Thompson Seton: Medvěd Monarcha, James Oliver Curwood: Vlčák Kazan).

A proč 2x 101 knih? Protože jsou to dvě příručky v jedné: 101 knih pro děti a 101 knih pro mládež (mládeží se míní věková skupina „mezi jedenácti a osmnácti lety"). Autorský kolektiv se rozhodl „zařadit do encyklopedie pouze autorské knihy, nikoliv tedy sbírky národních pohádek a pověstí", nezbývá než to respektovat. Perrault, Grimmové, Němcová, Erben nebo Kubín tu tedy zastoupeni nejsou. Ani „pověsti sepsané Aloisem Jiráskem, Helenou Lisickou či Eduardem Petiškou". A bohužel třeba ani Pražské legendy Františka Langera. Co zde najdeme? Všechno možné, i když četbu našich (pra)dědečků, dejme tomu takového Hrdinného kapitána Korkorána, Kormidelníka Vlnovského, Malého lorda nebo Prince Mazlíka už ne. Naopak je tu řada titulů vydaných poprvé nedávno, v tomto století, ale to má svůj dobrý důvod: tato díla jsou stále ještě ne-li na pultech, tedy v regálech tuzemských knihkupectví. Rodičům může jejich orientační znalost z Mandysovy encyklopedie pomoci při nákupech. A pak jsou tu dvě desítky děl dokonce dosud do češtiny nepřeložených, ta představují dobře míněné tipy pro překladatele a nakladatele. Uvidíme, jak se ujmou.

Konečně jsou tu chyby a nepřesnosti, tu a tam nedorozumění. Spíše k smíchu než k pláči. Přeceněn je význam Jiřího Žáčka (jeho verše jsou prý „přístupné a srozumitelné v tom nejlepším slova smyslu", básníkova absurdní slovní spojení prý „může dítě vnímat všemi smysly", naštěstí tuto moudrost děti číst nebudou, ještě by začaly verše normalizačního barda lízat) i Bohumila Říhy, ale to je věc literárního vkusu. Málo pochopitelné je zařazení Seifertovy Maminky (není to poezie pro děti či mládež, i když si ji děti mohou přečíst bez následků; Píseň o Viktorce zajisté není, jak se tu mimochodem sděluje, „sbírka") i Škvoreckého Prima sezony a naopak nezařazení Nezvalových krátkých próz Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Do kánonu nebyla pojata ani Hermína Franková, ale tak už to chodí, všichni tam být nemohou, neprošel ani Josef Václav Sládek nebo Jan Čarek, pouze do rubriky „Další čtení" byl vpuštěn - u Žáčka - Jan Vodňanský; je tam v dobré společnosti Jiřího Koláře, i ten patří k těm, na něž se nedostalo, nemá ani společné heslo s Josefem Hiršalem).

Proč je u Alenky v kraji divů a za zrcadlem připomínán pouze překlad Skoumalových, když ten Císařův je možná lepší? Proč se u snímku z roku 1968 píše, že pochází z roku 1938 (v hesle Klapzubova jedenáctka)? A co toto? „Posmrtně vyšel Skácelův rukopis z pozůstalosti." Nebo: Karel Šiktanc se jako básník „zapsal", a to „do obecného povědomí", zatímco svými třemi knihami pohádek se dokonce „nesmazatelně zapsal", a sice do „dějin české literatury pro děti". No prosím. Janeček ilustroval Halase „kongeniálně" a Blatný roku 1948 emigroval, takže „na jeho tvorbu se na dlouhá léta zapomnělo". Kde? Na ministerstvu kultury? Na ÚV KSČ?

A přece. Nebyl to špatný záměr a je to přes všechny výhrady, snad malicherné, příručka užitečná. Patří k těm, které zůstávají v domácí knihovně dlouhá léta, možná až do smrti svého majitele.          



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.29

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930