Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

13. 12. 2017
Rubrika: O psaní

Borschiwoj-Strasse a Čelakovský-Anlagen

Autor: Jaromír Slomek

15.11.2013 18:01

Ediční řadu Průvodce, v níž už se objevily představitelné bedekry jako Botanické zahrady a arboreta České republiky, Jeskyně České republiky, Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Nejkrásnější vodopády České republiky nebo Skanzeny České a Slovenské republiky, obohatilo nyní Nakladatelství Academia kouskem jedinečným, příručkou, jaká tady dosud chyběla, možná dokonce citelně. Jmenuje se Průvodce protektorátní Prahou (Místa - události - lidé) a jejím autorem je ředitel akademického vydavatelského domu Jiří Padevět. Snad pociťoval absenci takovéto rukověti, a protože s ní puncovaní historikové stále nepřicházeli, nakonec (si) ji, laik, sepsal vlastními silami. Před svazkem o 804 stranách, ovšemže s hojností map a fotografií (ty však bylo třeba vyhledat!), klobouk dolů. Bude to nepostradatelná pomůcka.

Časové vymezení místopisné příručky je jasné: od 15.března 1939 do 9. května 1945; hranice těchto dat však nejsou nepřekročitelné (Max Brod „14. března 1939 emigroval do Palestiny", s. 113, pamětní deska „v roce 2003 byla zřejmě ukradena", s. 499, apod.). Vymezení prostorové je rovněž nasnadě: Prahou procházíme po jednotlivých čtvrtích (první kapitola: Praha 1: Malá Strana, Hradčany, druhá kapitola: Praha 1: Nové Město, Staré Město, Josefov, třetí kapitola: Praha 2 atd.), vybrané lokality, tedy náměstí, nábřeží, ulice... (i s připomenutými protektorátními názvy jako Berlínská / Berliner Strasse = Revoluční), jsou uspořádány abecedně. Rozsah některých hesel je velký (Pražský hrad na s. 54-84, Václavské nám. na s. 288-309), v řadě případů se naopak vše vyloží v jedné větě, například: „Chrudimská / Chrudimer Strasse / V jednom z domů v této ulici byl ilegální byt Tří králů" - to jsme na s. 428 a v kapitole Praha 3 - toho, kdo by nevěděl, kdo byli Tři králové, odkáže věcný rejstřík na dalších 39 míst, mimo jiné na s. 344, to jsme pro změnu v kapitole Praha 2, zase v Chrudimské: „V ulici byl jeden z ilegálních bytů Tří králů, používaný od podzimu 1940 především Josefem Mašínem. V tomto bytě Tři králové, tedy Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, uspořádali v prosinci 1940 štědrovečerní večeři. Vysílalo se odkud (sic!) ještě v dubnu 1941, ale po Balabánově zatčení 22. dubna 1941 přestal Josef Mašín tuto adresu používat". Kolik bytů tedy Tři králové v Chrudimské měli? Ale to jen na okraj.

Protektorátní Prahou můžeme díky Jiřímu Padevětovi procházet od centra po okrajové čtvrti, ať jen v knize, ať s knihou (v druhém případě nás však budou bolet ruce). Ale můžeme jít cíleně též podle věcného rejstříku, zaznamenávajícího „politické strany, orgány státní správy, organizace, odbojové skupiny, výsadky, firmy, typy zbraní, periodika, vojenské jednotky" (nejvíce odkazů je na gestapo, dost na KSČ, Obranu národa či Politické ústředí, devatenáctkrát jsou v knize připomenuti vlasovci), podobně nás může vést jmenný rejstřík; díky němu se rychle dostaneme třeba k Pavlu Eisnerovi, takže vágní informaci z Lexikonu české literatury („Okupaci prožil v ústraní, uniknuv nacistické perzekuci") si zde rozšíříme heslem Moravská 1481/43: „V domě bydlel po celou dobu okupace překladatel a spisovatel Pavel Eisner, jeden z největších propagátorů česko-německého kulturního soužití. Pavel Eisner byl židovského původu, ale díky manželství s Margaretou Eisnerovou, které bylo nacisty označováno jako ,árijsky spřízněné‘, dostal předvolání do transportu až na začátku roku 1945. Před nástupem do transportu ho zachránil lékař Ota Dub, který Eisnera nechal hospitalizovat."

Je toho hodně na čtení, prohlížení i přemýšlení. Že se práce tak rozsáhlá nemohla obejít bez chyb, je pochopitelné, nemá smysl vyčítat je autorovi, spíše selhali recenzenti (PhDr. a Mgr.) a odpovědný redaktor. Namátkou: svatováclavská kaple je na s. 65 přejmenována na „Svatovítskou kapli", z Kurta Konrada je důsledně Kurt Konrád (s. 659, 749, 767; na s. 346 je „popraven v Drážďanech", ve skutečnosti spáchal sebevraždu), Karel Poláček jednou umírá „v roce 1944" (s. 545), podruhé „v lednu 1945" (s. 271), Emil Hácha se tady 15. března 1939 místo z Berlína „vrací z Mnichova" (s. 322), o den později se s ním na Hradě schází Hitler „dopoledne", podle dobového tisku, reprodukovaného též na s. 55, však po 14.30 hod., Karel Belcredi je zkomolen na „Bercrediho" (jmenný rejstřík „pro jistotu" na stranu 68, kde se to přihodilo, neodkazuje), mistr Jan Hus je tu „Mistr" (s. 252 a 253, rejstřík odkazuje jen na první z uvedených stran), píše se „obětmi" místo „oběťmi" (s. 192) atd. Některé časové údaje jsou přesné na minutu (například zastřelení biskupa Gorazda na s. 679), jindy se autor spokojí s přesností na den (třeba smrtelný úraz Jiřího Ortena „30. srpna 1941" na s. 381; přitom je známo, že k tragédii došlo po 11. hodině dopoledne). No nic, chyby se dají pro druhé vydání opravit, údaje doplnit, rozšířit, zpřesnit. Důležité je, že to hlavní už bylo vykonáno.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.92

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   prosinec 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031