Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 10. 2017
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Dobrý den

Autor: Jaromír Slomek

11.10.2013 18:01

Drahá Olino, Drahá, poplašená holčičko, Drahý pane, Drahý pane profesore, Drahý pane sekční šéfe, Madame, Milá slečno, Milá Věro, Milá zlatá holčičko, Milé Brno, Milostivá paní baronko, Milostivá paní nebo slečno, Milostivá paní Věro, Milý a vážený pane Smrži, Milý dr. Fischere, Milý Klímo, Milý Medku, Milý staříku, Milý Šrámku, Mistře, Pane prezidente, Příšero příšerná, Slovutný pane řediteli, Vaše blahorodíčko, Vážený pane, Vážený pane doktore, Velectěný pane doktore, Velevážený pane, Vysokorodý pane hrabě...

Adresáty svých dopisů oslovoval Karel Čapek rozmanitě. Samozřejmě nejen on. Časy se změnily. Korespondence se přesunula z papíru na displeje mobilních telefonů, takzvaných „chytrých" a ovšemže i těch blbých, a hlavně na obrazovky „písíček", PC, personálních computerů, jimž se česky ne právě šťastně říká osobní počítače. Za své vzaly úkony provázející obřad ručního dopisování: volba papíru a psacích potřeb, koncept, obálka, výběr známky, zálepka, eventuálně pečetní vosk, váhavá či rozhodná cesta s dopisem k poštovní schránce nebo na poštu, odeslání, napjaté čekání na odpověď, ukládání, ba úzkostlivé schovávání obdržených dopisů, čtenářské návraty k nim atd.

Deset prstů nad klávesnicí je rychlejších než tři prsty svírající (kuličkové) pero, zručně skládáme písmena do slov a slova do vět, hbitě mažeme, přepisujeme, jedním ťuknutím dopis odesíláme - a odpověď přichází nikoli (nejdříve) za dva dny, nýbrž třeba už za dvě minuty. Jistěže. Změnilo se však ještě něco. Oslovení. Instituce i (mladší) lidé, s nimiž si vykáme, začínají své elektronické dopisy stále častěji slovy Dobrý den. Erudovaný středoškolský češtinář, mající blíže k šedesátce než k padesátce (osobně se neznáme, nikdy jsme se neviděli, svedla nás dohromady jistá pracovní povinnost), psal mi v těchto dnech s umanutostí až komickou opakovaně jen Dobrý den. Všiml si, že já jsem takto své dopisy jemu neuvozoval? Referentka úřadu organizujícího jakési školení zrovna tak: „Dobrý den, v příloze Vám zasílám pozvánku s podrobnými informacemi..." Co se to děje? „Dobrý den", pozdrav ještě nedávno jen ústní, vstoupil do písemného styku. Dříve mohl být dopis uvozen slovy „Dobrý den" leda mimo papír, třeba tak, že poslík po zaklepání a vyzvání, aby vstoupil, řekl: „Dobrý den, nesu pozvánku s podrobnými informacemi."

Známe všední den (ten míval dokonce svou poezii, básnickou skupinu, to už je dávno) i den pracovního klidu, perný den i den pracovního volna, bílý den i celý boží den, soudný den i Štědrý den, den Páně i Den učitelstva, den blbec i Den znárodnění, den otevřených dveří a také jeden krásný den („Mami, je dnes krásný den?" „Ani ne." Nazítří tatáž otázka. Další den zase. „Proč se pořád ptáš?" „Tatínek říkal, že jednoho krásného dne půjdou kumunisti od válu."). A nejbližší ze všech dnů je nám dobrý den, univerzální prefabrikát pro dennodenní použití. I katoličtí duchovní tak dnes echolalicky odpovídají moderátorům neplodných rozhlasových a televizních debat. Že by se vzpomínkou na starozákonní radu „V den dobrý užívej dobrých věcí" (Kaz. 7,14)? V letech 1927-1930 se Dobrý den jmenoval humoristický časopis, šéfredaktorem byl Karel Poláček. Jeho důvtipní následovníci, všichni ti Horníčkové, Žáčkové a další, uplatnili sousloví „dobrý den" v názvu svých knih: Dobrý den, mašinky, Dobrý den, děti, Dobrý den, pane Lustig, Dobrý den, živote, Dobrý den, socho, Dobrý den, Praho, Dobrý den, Brno, Dobrý den, Afriko, Dobrý den, Dánsko, Dobrý den, Makedonie... A nezapomeňme na kuplet Dobrý den, majore Gagarine.

Dobrý den je tedy pozdrav maličko biblický a přitom už dávno sekulární, použitelný spravedlivě pro obě pohlaví. Značka jh (Jiří Haller?) píše v článku Dobrý den a na shledanou (Naše řeč č. 7-8/1947), že pozdrav Dobrý den! je už staročeský, jak o tom svědčí literární památky. „Není pochyby, že žil u nás tento pozdrav i v minulosti a že nebylo třeba uměle jej teprve zavádět; sám se ze svých dětských let pamatuji, že se tak pozdravovali příslušníci evangelických rodin, rodin s čistou českou tradicí, a nápadně se tak lišili od katolíků, neboť ti se pozdravovali (Dej Pánbůh) dobré jitro, dobré poledne, dobré odpoledne, dobrý večer! (Bylo to v Bechlíně u Roudnice.) Obecné rozšíření tohoto pozdravu je patrně hlavní zásluhou našich škol."

Možná ono tradiční dopisové „vážený" či „vážená" pociťuje počítačová chasa jako zbytné epiteton ornans, nudnou formalitu, obsahově vyprázdněnou přízdobu, kurtoazní pukrle. Co s tím? Nic. Nazdar!     



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.65

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031