Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

13. 12. 2017
Rubrika: O politice

Reprezentant v politice

Autor: Jaromír Slomek

13.09.2013 18:01

Stalo se, že Jiří Rusnok, t. č. předseda vlády České republiky, se dověděl, že jistý český sportovec úspěšně hájil „naše barvy", přivezl z jakéhosi šampionátu „cenný kov". A tak se rozhodl mu písemně blahopřát. Proč? Protože si všiml, že se to dělá. Takovéto námluvy politiků se sportovci (a umělci, samozřejmě!) jsou starého data. Prezidenti, premiéři i ministři školství (u nás rovněž „mládeže" a poněkud nesmyslně také „tělovýchovy", což je tady slovo nepatřičné, když už, tak ať běží o ministra sportu) mívají záchvaty zodpovědnosti za reprezentanty (slovo „reprezentant" si skoro nežádá přívlastek, jeho obsah se prakticky zúžil na reprezentanta ve sportu, přestože samozřejmě máme reprezentanty i v dalších odvětvích, třeba v politice, v současnosti jsou takovými reprezentanty například ing. Zeman nebo právě ing. Rusnok). Je příznačné, že politici se obracejí výhradně k reprezentantům úspěšným. Prohry, ostudy a fiaska obvykle nekomentují, smolaře neutěšují, na bolístky nefoukají. Ale do šatny čerstvých mistrů světa se dovedou vnutit bez rozpaků. Zvlášť když je u toho televize.

Oním sportovcem, jenž obdržel písemné blahopřání od pana premiéra v demisi, je rychlostní kanoista-kajakář Daniel Havel. Pan premiér ho ve svém dopise oslovil „Milý Danieli". Co že ten důvěrný tón? Zná ho snad od dětství? Bude to asi jinak. Náhlé vědomí vlastní důležitosti pravděpodobně svedlo pana Rusnoka k bohorovnosti a blahosklonnosti:

„Předseda vlády České republiky/ Jiří Rusnok// V Praze dne 1. září 2013// Milý Danieli,/ mám opravdu velkou radost, že Vám mohu gratulovat k Vašemu fantastickému úspěchu na mistrovství světa v jihokorejském Čchungdžu.// Dovolte mi poblahopřát k zisku stříbrné medaile a zároveň poděkovat za vynikající reprezentaci České republiky. Do budoucna Vám přeji mnoho dalších úspěchů ve Vašem profesním i osobním životě.// J. Rusnok"

Jak na takový dopis reagovat? Snad „Milý Jiří, děkuji Vám za gratulaci"? Mimochodem, vykat mladším lidem křestním jménem je zlozvyk českých středoškolských a vysokoškolských učitelů. Studenti jsou ovšem vůči nim - podobně jako sportovci vůči premiérovi či prezidentovi - v nerovném postavení; na dejme tomu „Co nám o tom povíte, Báro?" nemůže chudák Barbora říct „To jsme ještě nebrali, Stando", musí být způsobná: „Ale pane profesore..." Také druhý český prezident rád oslovoval sportovce křestním jménem, třeba tenistkám Hlaváčkové a Hradecké loni napsal: „Milá Andreo a Lucie, blahopřeji Vám...." (viz Rok desátý, s. 241; z dalšího textu není zřejmé, zda členkám dvojice tyká, nebo vyká), podobně oštěpařce Špotákové: „Vážená Barboro" (ib., s. 242; pisatel adresátce vyká). Epistolografické umění ostatně jeho silnou stránkou nebylo, někdy jako by se do poslední chvíle nemohl rozhodnout, zda bude formální, nebo neformální: „Vážený pane doktore, milý Honzo" (míněn je Jan Stráský, viz Rok osmý, s. 344).

V soukromých, intimních dopisech je zajisté dovoleno vše, důvtip (který tam někdy mívá po čertech blízko k trapnosti) se může bez omezení předvádět, pisatelé nejsou vázáni žádnými konvencemi. „Milá - ale krutě falešná Emilko," napsal rozverně Jan Neruda Emilii Heydukové, „Stromečku můj bílý, rozkvetlý v máji, obtížený vůní a rosou, lámající se pod tíhou krásy a milosti," oslovil F. X. Šalda Růženu Svobodovou, „MMPO," dal Oldře Sedlmayerové najevo své city T. G. Masaryk, „Drahý tátrdle," poškádlil otce i v dospělosti hravý Jiří Voskovec, „Miláčku, -áčku, -áčku, -áčku, -ku," zatoužila Eva Prusíková po Zbyňku Havlíčkovi. Atd. Píše-li však, když už má takovou potřebu, úřad - a pan Rusnok přece ztělesňuje úřad, nepsal za sebe, a pokud ano, tak proč z práce? -, měl by se familiárnostem vyhýbat. Není to těžké: „Vážený pane", „Vážená paní", „Vážená slečno". A jindy zase Mistře, pane generále, Vaše Eminence...

Navíc! Pan Rusnok to popletl. A pan Havel se mu na Facebooku vysmál (viz http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/havel-opravil-rusnoka-uspesni-jsme-byli-v-nemecku-ne-v-koreji_282304.html), obrázek dopisu zveřejnil a přidal komentář: „Velice děkuji panu předsedovi vlády Jiřímu Rusnokovi za gratulaci za mé fantastické výsledky na MS v jihokorejském Čchungdžu - škoda jen, že naše MS bylo v německém Duisburgu, tak snad příště."

Ne, pane inženýre, příště už raději sportovcům nepište. Nemáte to zapotřebí. A oni už vůbec ne.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.09

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   prosinec 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031