Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 10. 2017
Rubrika: O psaní

Záhady pana Žmolíka

Autor: Jaromír Slomek

06.09.2013 18:01

Kniha s balbínovským názvem Bohemia incognita neboli Čechy neznámé? (vydala ji Česká televize v Edici ČT, výrobu a distribuci svěřila firmě Albatros Media) patří k těm neškodným. Sepsal ji rozhlasový a televizní publicista Václav Žmolík (nar. 1959), ve svazku o 148 stranách pětasedmdesátkrát (!) vyfotografovaný. Jeho tvář si čtenář vryje do paměti, i kdyby nechtěl.

Už v předmluvě láká pan Žmolík na záhady a klade čtyři otázky, z nichž poslední zní: „Kde Karel Čapek strávil tajemný půlrok svého života, o kterém pak nikdy nehovořil?" V knížce nás prý čeká „deset příběhů míst ze země latinsky zvané Bohemia a dva ze země s historickým názvem Moravia. Vždyť i tam se mluví česky." Ve skutečnosti je českých zastavení jedenáct, moravská dvě, ale to je vedlejší. „Všechna místa jsem nejprve několikrát navštívil sám a pokaždé jsem zjistil něco nového a překvapivého," ujišťuje čtenáře pan Žmolík. „Teprve pak mě začal doprovázet štáb České televize, na který jsem se mohl vždy spolehnout..." To je dobře. „Výsledek naší práce jste viděli na televizní obrazovce..." No právě! A proč tedy nádavkem knižní podoba? Proč ta transmutace žánrů? Vlastivědná osvěta - povrchní právě tak, jak si to žádá televizní „poutavost" - asi nic nepokazí, poznání historie může být k užitku každému, rozvoj turistiky, knihou eventuálně tu a tam vyvolaný, třeba přinese ekonomický efekt. Navíc knihy tohoto typu obvykle poslouží zvídavým čtenářům jako ukazatelé k dalšímu poznání (byť pan Žmolík čtenáře neobtěžuje seznamem použité literatury).

Podívejme se na pracovní metodu v knize (a pravděpodobně i v televizním seriálu) uplatněnou. Jako příklad poslouží čapkovská kapitola nazvaná Chyše - zámek a podzámčí aneb Obecné blaho budiž nejvyšším zákonem. Úvod je „tajuplný": „Podobně jako legendární autorka detektivek Agatha Christie i slavný český spisovatel Karel Čapek má ve svém životě období, o kterém se dlouho skoro nic nevědělo. Jedná se o léto roku 1917. Až skoro detektivním pátráním se zjistilo, že tuto dobu strávil na zámku na Karlovarsku a že tento pobyt významně ovlivnil jeho tvorbu. Tehdy našel inspiraci třeba k románu Krakatit anebo k dramatu Věc Makropulos. Onen zámek se nachází v malém městečku Chyše. Doporučuji projít je s novelou Marie Šulcové ,Kruh mého času‘ v ruce, jako jsem to udělal já s kamerou za zády." Následuje procházka městečkem a prohlídka zámku. „A co ten Karel Čapek? Kde se na zámku vzal? A co tady dělal?" Pan Žmolík je ivanovovsky tajemný, čtenář napětím ani nedýchá. Čapek prý „o tomto období svého života nemluvil", ba „snad ani Olga Scheinpflugová o tom nic nevěděla". Takže „tato epizoda ze života mladého Karla Čapka zůstala skutečně dlouho utajena. Všechno až po letech vypátrala spisovatelka Marie Šulcová, která v Chyších sama za první republiky prožila dětství. A nebylo lehké všechno vypátrat, protože opravdu ani Olga Scheinpflugová nevěděla žádné podrobnosti o pobytu Karla Čapka na zámku Lažanských."

Pan Žmolík, tvářící se jako nějaký mystagog, buď neví, co neví, nebo si z nás dělá legraci. Nuže, Čapek svou chyšskou vychovatelskou epizodu netajil, zmínky o ní najdeme v jeho dopisech přátelům (například S. K. Neumannovi psal v létě 1917: „Jsem pořád ještě v panské službě, tentokráte na zámku; a dovedete si snad přestavit, že v člověku se za takových okolností nahromadí tolik hořkosti a ponížení...", knižně poprvé už roku 1962 v souboru Viktor Dyk - St. K. Neumann - bratři Čapkové: Korespondence z let 1905-1918) i publicistice (článek Starý vlastenec znala Olga Scheinpflugová snad už z Lidových novin, kde vyšel 25. 3. 1934, ne-li, tedy jistě z knihy Ratolest a vavřín, 1947): Anekdota o hraběti Lažanském „připomněla mi starého kavalíra, kterého jsem poznal právě v době války. Tehdy - koncem roku 1916 - jsem slyšel, že hledá preceptora pro svého syna gymnazistu; byl jsem novopečený doktor filozofie, bez místa, marně se ucházející o některý z ouřádků s platem třiceti až padesáti korun měsíčně. V té době nikdo o mladé lidi nestál, protože si říkal, beztoho to za měsíc seberou na vojnu, tak co s tím. Ale protože se chtělo jíst, hlásil jsem se o místo preceptora." A dále: „pán na Chyši", „v Chyši se aspoň vypravovalo", „stará husitská krajina kolem Žlutic", „Na zámku se mluvilo česky", „v Chyši", „Odešel jsem od něho na podzim roku 1917; řekl jsem mu, že jdu k novinám"...

Kdyby se pan Žmolík chtěl držet pravdy, musel by napsat dejme tomu: „Karel Čapek, jak známo, pobýval od května do září 1917 na chyšském zámku, podívejme se, jak to tam vypadá dnes." Jenže pan Žmolík měl nutkání ohlásit a pak i trochu vyrobit senzaci. Propána, proč?           



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.04

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031