Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 10. 2017
Rubrika: O špatných věcech

Nebo tak nějak

Autor: Jaromír Slomek

23.08.2013 18:01

O Událostech, komentářích, někdy více, jindy méně podnětném nočním pořadu České televize, tady byla řeč před třemi týdny v souvislosti s nešťastným ministrem kultury Balvínem. A teď - náhodu - zase. V pondělí 19. srpna se aktuality vyčerpaly prvními dvěma příspěvky (Rozpustí se sněmovna? a Egyptské násilí), proto bylo jako třetí uvedeno téma jaksi „nadčasové", vysílatelné v srpnu právě tak dobře jako v březnu nebo prosinci: Oblíbená ruská literatura.

Daniela Drtinová říká nejprve toto (viz http://mediasearch.newtonmedia.cz): „Dostojevskij, Tolstoj, Čechov, ruští autoři, jejichž knihy se u nás dobře prodávají. Náklady se dostávají i k pěti tisícům výtisků. Potvrzují to taky nové překlady dvou základních děl ruské literatury. V krátkém sledu několika let přeložil Libor Dvořák nejprve Tolstého Vojnu a mír. Teď vychází Dostojevského Bratři Karamazovi." Potom režie zařazuje nějaké šoty, to vše pouze jako aperitiv před hlavním chodem. Jím je „Jana Klusáková, která se pravidelně na rozhlasové stanici Vltava věnuje ruské kultuře, dobrý večer".

Kdy se asi paní Drtinová o zařazení tohoto tématu dověděla a jak se na ně nachystala? Nahlédla do statistik, z nichž by vyčetla důležité informace týkající se knižního vydávání ruské literatury v českých překladech? Poučila se o inscenování ruských dramat v českých divadlech? Podívala se třeba, jak jsou ve fondech našich velkých knihoven zastoupeni ruští spisovatelé odměnění Nobelovou cenou za písemnictví? Konzultovala téma s nějakým fundovaným rusistou, třeba s Tomášem Glancem? Zdá se, že nikoli. Asi neměla čas, a tak se spolehla nato, že do živého vysílání pozvaná publicistka-popularizátorka sama poví, co třeba.

Paní Drtinová začíná bodře jako na návsi u pumpy: „Tak jakou roli hraje v zájmu o ruskou klasiku ta dlouhá tradice jejího vydávání unás?" Paní Klusáková rozšafně: „Myslíte u nás, zájem u nás. Ta hraje velkou roli, protože od té doby, kdy ti klasici, které jste tady jmenovali, to znamená, ty úhlavní figury, Lev Tolstoj, Fjodor Dostojevskij a Anton Čechov, vycházeli, tak vlastně nikdy nepřestali vycházet. A musím říct, že ctím Libora Dvořáka, který si uvědomil, že i ty velmi dobré překlady přece jenom stárnou, jazyk se vyvíjí, a pustil se do toho. Třeba Bratři Karamazovi, to je velkodílo."

Po chvíli tlachu vcelku bezobsažného paní Drtinová povinně zvídavě: „A proč podle vás ruská klasika, opravdu ta klasika všech klasik, vítězí u čtenářů nad současnou ruskou literaturou?" Co na to říct? Leda: „No, protože to jsou hodnoty opravdu nezpochybnitelné." Paní Klusáková přidává radu: číst denně před spaním jednu báseň. „Zkuste to. Nic to nestojí a netloustne se potom." Hm, legrace!

Paní Drtinová se však nevzdává touhy po kvalifikované odpovědi: „V čem tedy spočívá to, o čem mluvíte, ta hodnota, přitažlivost, ale ta hluboká hodnota právě těch velkých ruských příběhů i třeba v těžkých dobách, o nichž mluvíte teď?" Paní Klusáková: „No, protože tam najdete všechno." Paní Drtinová: „Co to znamená?" Paní Klusáková: „Ponoříte se do toho, najdete tam sebe, najdete tam náš život a najdete tam dokonce i odpovědi na některé otázky, které lidi trápí. Jako v každé dobré literatuře. Víte, ono se říkávalo, za sovětských časů si lidi, vlastně sami Rusové, si dělali legraci a říkali, že sovětský trpaslík je největší, sovětské hodinky že jdou nejrychleji a hlavně že sovětská paralýza je nejprogresivnější. Ale to tedy byly takové žerty. Ovšem fakt, že ruská literatura je velká, ruská literatura skutečně je ta velká, je velká a ti básníci od Puškina, když to vezmete, Mandelštam třeba, ale v těchhletěch dnech si uvědomuju, že i Natalia Gorbaněvská..."

A paní Drtinová po digresi: „V Česku se hodně vydává Tolstoj, Čechov, Dostojevskij. Na kterého dalšího ruského autora by se měli vydavatelé třeba víc zaměřit?" Paní Klusáková: „No, můj miláček je Ivan Bunin. Ivan Bunin, to je nádherná, romantická próza, taková ale, taková hořkoromantická, taková pravá. Víte, že on dostal Nobelovu cenu? On dostal Nobelovu cenu, ale nesměl si pro ni jet a vlastně ji musel vrátit nebo tak nějak, bylo to někdy ve 30. letech."

Kdyby byla paní Drtinová dobře připravena, řekla by na tomto místě něco jako: „Teta, copak to tady povídáte, to jste si spletla s Radeckým! Nobelovu cenu musel odmítnout jiný Rus, Pasternak, ten ji roku 1958 nesměl ve Stockholmu převzít, ne tak Bunin v roce 1933. Autor Života Alexeje Arseňjeva - ale to byste měla vědět, když je to, jak tvrdíte, váš miláček - krátce po bolševické revoluci z Ruska emigroval, až do své smrti v roce 1953 žil ve Francii, tudíž žádné ,nebo tak nějak‘, nýbrž úplně jinak." Jenže paní Drtinová nebyla dobře připravena. Škoda.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.04

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031