Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 4. 2018
Rubrika: O politice

Nová vláda

Autor: Jaromír Slomek

12.07.2013 18:01

A je tu nová vláda, prozatímní, překlenovací, vláda úředníků, odborníků, přátel, ba kamarádů třetího českého prezidenta, „toxická vláda" (Miroslava Němcová), jak kdo chce. Na oficiálních internetových stránkách www.vlada.cz čteme medailonky jejího předsedy a třinácti členů a jedné členky. Jejich tituly jsou ing., ing., ing., PhDr., ing., Mgr., ing., doc., ing., CSc., MUDr., MBA, prof., RNDr., CSc., ing., CSc., Bc. (nic ve zlém, pane Žáku, ale nechtělo by to ještě magisterské studium?), Mgr., MPA, Mgr., Mgr.

Premiér Rusnok, pomineme-li, že „se narodil", v běhu času „je", „má", „ukončil", „začal", „působil", „byl",„působil", „zastával", „byl", „byl", „vykonával", „je", „je", „byl", „je", „byl" a „je". Vicepremiér Fischer, dočítáme se, „je", „je", „ukončil", „nastoupil", „pracoval", „uzavřel", „získal", „působil", „stal se", „byl", „vedl", „měl", „pracoval", „pracoval", „byl", „byl", „vykonával", „byl", „byl", „byl", „rezignoval" a „je". To vicepremiér Pecina slovesy šetří: „je", „má" a „byl". Jan Kohout, ministr zahraničních věcí, postavil svůj medailonek dokonce jen na jednom slovesu: „dokončil". Atd.

Někteří své životopisy ani neuvádějí (v pátek 12. července v 18.00 hodin: paní Benešová, pan Lukl a pan Žák), soudí snad, že na tu chvíli to nemá smysl? Pan Cieńciała se nám svěřuje: „Zajímá se také o myslivost." Ale měl spíše napsat: „Zajímal se také o KSČ - natolik, že do ní vstoupil." Není prý v tom kabinetu zdaleka sám, kdo byl organizovaným komunistou. Mimochodem, skoro ve všech našich polistopadových vládách seděli ministři, kteří si členství v KSČ vyzkoušeli. Většinou o tom nemluvili, jako se nemluví o prodělané venerické chorobě. Novináři jim to občas připomínali, časem to začalo být únavné.

A přece bychom rádi věděli, co přesně ony spoluobčany, kteří to ve svobodných poměrech dotáhli až na ministry, kdysi přilákalo do totalitní politické strany. Co jen se jim mohlo na komunismu líbit? Chodil-li někdo do Sokola, pak pravděpodobně proto, že našel zálibu v tělesném cvičení a snad i v hromadných vystoupeních. Kdo svůj volný čas trávil mezi skauty, musel mít rád schůzky v klubovně, hry v přírodě, letní stanové tábory. Kdo své večery vyhradil návštěvám šachového klubu, pravděpodobně podlehl kouzlu „královské hry", rád hrával dámský gambit, Grünfeldovu či Nimcovičovu indickou obranu atd.

Jaké však měl zájmy ten, kdo se dal ke komunistům? Byla to snad četba „klasiků"? Oslovil ho Marxův Kapitál? Kritika Gothajského programu? Engelsův Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu? Anti-Dühring? Nebo Manifest komunistické strany, sepsaný touto povedenou dvojicí společně? Způsobily mu čtenářskou rozkoš spisy, řečeno s Nabokovem, „pana Uljanova"? Třeba Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu? Stát a revoluce? Anebo mu v Moskvě, kde mají na hlavním náměstí hřbitov, prostě udělal pohled na vycpanou mrtvolu „vůdce světového proletariátu"? Málo platné, něco muselo bezpartijní občany „do strany", jak se tady v letech 1948-1989 říkávalo bez atributivního upřesnění, neodolatelně táhnout.

Jenže co? Že by všednodennost „reálného socialismu"? Sovětská okupace, Biľak, zadrátované hranice a střelba na ty, kteří se pokoušeli překročit je bez „devizového příslibu" a „výjezdní doložky", Fojtík, Lidové milice, Husák, RVHP, Havlín, Varšavská smlouva, Indra, „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak", Jakeš, dvojí měna, Kabrhelová, prvomájové průvody, Korčák, brigády socialistické práce, Lenárt, transparenty s hesly o „plnění závěrů" komunistických sjezdů, Mamula, kriminalizace svobodného projevu, Obzina, stovky knih na indexu, Remek, devastace životního prostředí, Štěpán, kádrování, Štrougal, propaganda dennodenně znásilňující pravdu, Švestka, barbarský přístup k sakrálním památkám, Václavík, permanentní nedostatek maloobchodního zboží od banánů přes brzdové destičky až po menstruační vložky, výsledek společenského vlastnictví výrobních prostředků a plánovaného hospodářství...

Kdo je odpovědný za stav společnosti? musel se „v té zpropadené voliéře Čech" (Seifert) tázat každý jen trochu myslivý občan. Komunistická strana, „vedoucí síla", zněla pravdivá odpověď. „Na tom se chci podílet taky," řekli si asi dnešní ministři, včerejší komunisté. „Chci nést spoluodpovědnost za marasmus." A podepsali přihlášku. Pod bajonety? Nikoli, zcela dobrovolně. Pořád nám dluží vysvětlení. Možná i sobě.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.96

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30