Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Hovory konečně ve vzorné edici

Autor: Jaromír Slomek

28.06.2013 18:01

Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem už vyšly mnohokrát, ve své domácí knihovně je má snad každá česká rodina, avšak teprve teď, poprvé v historii, jejich edici připravil kvalifikovaný a svědomitý editor. Stalo se v rámci Spisů T. G. Masaryka, vydávaných dvěma masarykovskými ústavy (Ústav T. G. Masaryka, o. p. s., a Masarykův ústav a Archiv AV ČR, vyznej se v tom, kdo umíš), rozvržených do 38 (?) svazků a spějících, doufejme, konečně k cíli (zbývá vydat osm knih; redakční rada nám dopřává četbu nikoli v chronologickém pořadí, nýbrž na přeskáčku).

Oním editorem je literární historik a kritik Jiří Opelík. V literárněvědné bohemistice se jeho jméno už dávno stalo značkou kvality. Masaryk a Čapek mají štěstí, že když ne oni, alespoň jejich proslulé společné dílo se dočkalo takové redakční přípravy, jakou si zasloužilo už v prvním vydání. Tehdy sice do konečné podoby textu mluvil leckdo, avšak žádný literární historik, který by uplatnil svou akribii a pečlivě, větu za větou, by ověřil všechna fakta, uvedl na pravou míru všelijaké nepřesnosti a v rejstříku jmenném předložil biografické medailonky všech osob, o nichž se Masaryk byť jen zmíní (a nejen on, také Čapek, třetí díl je přece interview, spisovatel prezidentovi přihrává, v jeho otázkách je Buddha, James, Wolker...; odbočka: protože František Čermák nezařadil Hovory „do zdrojového materiálu" Slovníku Karla Čapka, 2007, unikla mu slova „nestrom" a „netráva", objevující se v Čapkových otázkách kladených Masarykovi).

Opelíkova editorská práce vypadá třeba takto. Masaryk poví a Čapek zapíše: „Třetí kniha se jmenovala ,Glaubenskraft und Liebesglut‘ od nějaké paní Polko..." Editor se zarazí, vše prověří a vysvětlí: „V tomto případě se Masaryk zmýlil v autorství: román Die Prophetin von Caschmir oder Galaubenskraft aun Liebesglut (1872, 2 sv.) nenapsala E. Polko, ale Fanny Tarnow (1779-1862), německá prozaička a překladatelka (mj. též irské prozaičky Sydney Morganové, 1783-1859, jejíž látku ve zmíněném románu zpracovala: ,Nach Lady Morgan‘). Postava vzpomínaná Masarykem jako ,princezna Damajanti‘ se v knize jmenuje Tamajandri." Klobouk dolů! V epoše elektronických databází není příliš obtížné dohledat, kdo že napsal „Glaubenskraft und Liebesglut" (tedy: zjistit, že toto je jen podtitul, zatímco název zní atd.), avšak k nápravě Masarykova omylu ve jméně princezny Tamajandri bylo nutné si knihu opatřit a alespoň ji prolistovat, když ne rovnou přečíst. Další odbočka: Eva Vašíčková, editorka Hovorů s TGM z roku 1990 (zařazených pro změnu do Spisů Karla Čapka), také zpracovala jmenný rejstřík, ale co je to platné, když třeba na Masarykovu chybu s „paní Polko" nepřišla, takže na ni odkazuje pouze zpřesňujícím (v důsledku však zavádějícím, neboť omyl petrifikujícím) „Polko, Elise".

Jiří Opelík navíc ke „klasickým" Hovorům přidal čtyři původně zamýšlené, v různé fázi rozpracování dochované kapitoly Náčrt metafyziky, Stupnice a klasifikace věd, VII. Láska a manželství a XIII. Co se vám nelíbí? (něco z toho už tiskem vyšlo, takto v úplnosti ne, kapitola XIII. Co se vám nelíbí? je pro čtenáře novinka, tedy malá senzace; hle, Masarykův postřeh stále aktuální: „Když svini narostou rohy, trká! Je příliš mnoho lidí, kteří nemají dost sebekritiky, svědomitosti a inteligence, aby se nedrali na místa, na něž vzděláním a vědomostmi nedorostli."). Dodatky jsou důmyslně uzavřeny Čapkovou přednáškou pronesenou na pražském filozofickém kongresu v roce 1934 a nazvanou Masaryk o demokracii, což je „montáž citací z chystaného 3. dílu Hovorů".

Všichni příští editoři Čapkových Hovorů s TGM budou muset brát jako východisko právě tuto Opelíkovu edici. A jistě jim bude činit potěšení přicházet s dalšími drobnými zpřesněními, dovysvětleními typu „Ratzinger Georg (1844-1899), katolický kněz, publicista, politik, sociální reformátor, prastrýc papeže Benedikta XVI." Masaryk se o papežově prastrýci zmiňuje na dvou místech v souvislosti se svým spisem Sebevražda (poprvé: „Německý katolický spisovatel Ratzinger pochopil hned mou knihu", o třicet stránek dále říká, že Ratzinger ji přijal „s velkým uznáním"). Na několika místech editor přímo naznačuje dalším masarykovským badatelům cestu k radosti z vlastních objevů: možná někdo jednou zjistí, kdo přesně byl, v kterých letech žil onen „Wilder, americký pastor" (takto v rejstříku), jehož „zařízený domek (...) v Hampsteadu" Masaryk za první světové války spolu s dcerou Olgou obýval. A jiný masarykolog, masarykofil třeba nalezne ve vídeňských archivech data narození a úmrtí Rudolfa Schlesingera, bankéře, a jeho syna Alfreda Schlesingera, advokáta, na něž Masaryk rovněž vzpomíná. Práce nekončí.

Proč číst TGM (nejen „převyprávěného" Čapkem), je nasnadě. Pro poznání minulosti. Ovšem. A taky pro srovnání s přítomností. Tedy pro naději. Kdysi tu byla velikost, tak třeba zase jednou bude.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.57

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031