Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O politice

U nás v Kocourkově

Autor: Jaromír Slomek

24.05.2013 18:01

V literárních kruzích (méně mezi průmyslovým proletariátem) poměrně dobře známý docent Martin C. Putna se stane vysokoškolským profesorem. Jmenování přísluší hlavě státu, ta současná se však proti takovému aktu veřejně zpíčila, prohlásila dokonce „na kameru", že Putnu jmenovat nebude (a důvod nepoví, leda u soudu, aby prý „pana Putnu" - jenž poté na oplátku mluvil v televizi o prezidentovi jako o „panu Zemanovi" - neponižoval, což je v souvislosti s profesorským povýšením docela zábavné); jak se nakonec ukázalo, slova o nejmenování žádnou váhu neměla, byla pronesena do větru. Prezident M. C. Putnu přece jen jmenovat bude, rozumí se: dekret mu podepíše, avšak - aby si jakžtakž zachoval tvář - ruku mu nestiskne, do očí mu nepohlédne, neboť si ho, jak se svěřil národu, „absolutně neváží". To bude pravděpodobně reciproké. Vnucuje se při té příležitosti otázka, koho si vrchní velitel ozbrojených sil naopak „absolutně váží"? Šloufa? Zajisté. Zbytka? Bezpochyby. Zemanovců? Jak by ne.

Je to celé trochu kocourkovské, jistou spoluzodpovědnost nese i sloveso „jmenovat". Zákon o vysokých školách (č. 111/1998 Sb., § 73) říká: „Profesora pro určitý obor jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra." Miloš Zeman si však „jmenuje" vyložil jako „kádruje", což je sloveso poměrně nové, Příruční slovník jazyka českého (1935-1957) ho vůbec nezná, zato následující Slovník spisovného jazyka českého (1958-1971), už dobře ví, že „kádrovati ned. (koho, co)" znamená „prověřovat něčí politickou a odbornou pracovní vyspělost: k. nové pracovníky; k. učitelský sbor", uvádí i „předp. pro-". Ano, teprve s předponou je to ono: prokádrovat. Docent Putna nebyl podle prezidenta cestou k profesuře dostatečně prokádrován. Proti jeho odborné práci nezazněly z Hradu žádné námitky, hlavě státu vadily, jak se ukázalo, Putnovy aktivity občanské, především to, že docent předloni v pražských ulicích třímal žertovný transparent se čtyřmi slovy: „Katolické buzny zdraví Bátoru."

V České televizi bylo nyní apelativum „buzna" (podle Slovníku nespisovné češtiny z roku 2006 též výraz pro autobus, prý „slang souč. mládeže" - jeje, v jakých lokalitách se asi prostředek hromadné dopravy takto nazývá?) pouze zobrazeno, při vyslovení - na rozdíl od jména Bátora, jež bylo shledáno slušným - ho pro jistotu „vypípli" (groteskní zvuková cenzura, uplatňovaná u slov jako třeba, řečeno s Jaroslavem Haškem, „zadnice nebo hovno"). Jak patrno, tato odvozenina od slova „buzerant", importovaného k nám z němčiny a už dobrých pár desítek let užívaného jako expresivní pojmenování pro homosexuála, není zatím salonfähig.

Kdyby v zákoně stálo, že po uzavření profesorského řízení prezident všechny nové profesory přijme na Hradě, připije si s nimi kořalkou a bodře spatra promluví o významu vzdělanců pro společnost, žádná aféra by nevznikla, to by však bylo nudné, žurnalisté by neměli o čem psát, politici, vysokoškolští pedagogové ani studenti by neměli o čem žvát (ke kauze Putna promluvil veřejně kdekdo, i preláti, ale také například Ivan Wilhelm, někdejší Dobešův náměstek na ministerstvu školství, jemuž by s ohledem na ono angažmá docela slušelo mlčení). Mnoho lidí neodolalo a pohrálo si s docentovým příjmením: buď je jim to celé putna, nebo jim to naopak putna není. Velmi vtipné!

Ale zpátky ke slovesu „jmenovat". Slovník spisovného jazyka českého uvádí čtyři jeho významy: „1. (koho, co) uvádět, uvést jménem; pojmenovávat, pojmenovat: j. spoluviníky; j. někoho na prvním místě; umět j. každou rostlinu, nemoc; dílo vyzdobené nejmenovaným malířem jehož jméno není uvedeno 2. (koho,co) uvádět, uvést podle jmen v řadě za sebou; vypočítávat, vypočíst: j. vynikající spisovatele české literatury; j. železniční stanice po trati; všichni jmenovaní působili zde jako učitelé 3. ned. (koho, co) dávat jméno; oslovovat, nazývat, označovat: jmenoval matku vždy mamičko; Horní země, jak Madaři s oblibou Slovensko jmenovali; vše,co se jmenovalo pokrok bylo označováno jako... 4. (koho,4. p.: koho čím) ustanovovat, ustanovit, určovat, určit: president jmenuje vládu; j. ředitele podniku; j. zaměstnance vedoucím oddělení; j. akademické funkcionáře; j. do vyšší platové třídy, stupnice povyšovat, povýšit".

Miloš Zeman prý už nechce profesory jmenovat. Ale když bude dotázán, kdože ho učil na kolínské „ekonomce", tak by snad nějaké profesory jmenovat mohl. Co by mu to udělalo? Nebo bude v budoucnosti jmenovat na požádání leda české herce? Koho asi? Bohdalovou, Dejdara, Vašuta... V každém případě by měl docenta jmenovat panem docentem, profesora panem profesorem. Či ne? Pan Putna? Pak tedy, ovšem, i pan Zeman. A analogicky třeba pan Hus, pan Theodorik, pan Přemysl Oráč. Ať je Kocourkov dokonalý. 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  6.62

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031