Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Od Arbese po Žáka, od Benešova po Zelenou Horu

Autor: Jaromír Slomek

26.04.2013 18:01

Do kapsy se ten bedekr o 288 stranách nevejde, do krosny však zcela jistě ano. Jmenuje se Putování s knihou (Místopis české prózy) a jeho autory, rozumí se autory textu i aktuálních barevných fotografií navštívených míst, jsou Petr Kovařík a Blanka Frajerová (vydavatelem je Euromedia Group, k. s. - Knižní klub v edici Universum).

Zkušená dvojice postupuje jinak než tvůrci předešlých literárních místopisů, z nichž nejrozšířenější je patrně ten trojsvazkový od Vladimíra Kováříka (mimochodem, 12. října uplyne 100 let od jeho narození), vydaný v 70. a 80. letech dokonce dvakrát; autor Literárních toulek po Čechách, Moravou a Prahou šel od města k městu, od místa k místu a zaznamenával literární pamětihodnosti, většinou hmatatelné: rodné domy, hroby, sochy, bysty, pamětní desky, vedle toho v hojné míře připomínal historické události, dočasné (třeba lázeňské) pobyty, upozorňoval na dějiště románů, místa inspirující poezii atd.

Kovařík a Frajerová se omezili, jak řečeno podtitulem, na české prózy, při jejich výběru však jistě hleděli do mapy: usilovali o zastoupení všech krajů České republiky - Karlovarský je nakonec vytěžen nejméně (Jáchymov, Mariánské Lázně), Středočeský nejvíce (Benešov, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, Branov, Brázdim, Buštěhrad, Hrusice, Karlštejn, Kersko, Kokořín, Křivoklát, Kutná Hora, Lešany, Lidice, Milovice-Mladá, Mníšek pod Brdy, Nezabudice, Nižbor, Nymburk, Příbram, Rakovník, Sázava, Stradonice, Vojkovice, Voznice). Heslář (95 položek, hm, zvláštní číslo) je poskládán nikoli podle krajů, nikoli podle míst bez ohledu na krajské uspořádání, nikoli podle knižních titulů, nýbrž abecedně podle spisovatelů: na prvním místě se tudíž ocitl Jakub Arbes (Zázračná madona = zastavení pražské), na posledním Jaroslav Žák (Konec starých časů = zastavení jaroměřické, neboť: „Inspirací k městu Pepův Týnec byla Jaroměř, kde byl Žák do roku 1946 profesorem na gymnáziu...").

Čtenář samozřejmě může postupovat i jinak, na předsádce je orientační mapka s vyznačenými lokalitami a jejich soupis, následující obsah informuje o tom, s jakými spisovateli se tu setkáme (s „Miroslavem Švandrlíkem" nikoli, jmenoval se Miloslav). Autoři upozorňují na subjektivitu výběru, na limit rozsahu své práce a také na fakt, „že od každého autora (s výjimkou A. Jiráska, B. Hrabala, V. Vančury a J. Škvoreckého) je vybrána pouze jedna kniha (i když v životopisném medailonku jsou vždy jmenována i díla další)". Subjektivita je subjektivita, proti gustu žádný dišputát, nemá proto smysl klást otázku, proč jsou pominuti třeba Čep, Langer, Majerová, Pujmanová, Putík, Šlejhar či Vrba.

Sympatické je, že Kovařík s Frajerovou vedle spisovatelů známých, čtených (Čapek, Foglar, Hašek, Kohout, Kundera, Lustig, Poláček, Vaculík...) připomínají i ty pozapomínané (Holeček, Pfleger-Moravský, Rakous, Stašek, Šmilovský, Tilschová...). Literaturu berou jako celek, soudy nad kvalitou vynášejí výjimečně (Fuks: „nezdařená díla jako Pasáček z doliny, Návrat z žitného pole"), a tak jsou zde zastoupeni - jako ve spisovatelském slovníku, který by také neměl rozhodovat, kdo do literatury „patří" a kdo „nepatří" - Mácha i Javořická, Hrubín i Viewegh, Hostovský i Šerberová atd. A když už s autory pod záminkou „putování s knihou" zamíříme do Litomyšle, Vodňan či Jeseníku, nádavkem se nám dostane poučení, co tam mají turisticky zajímavého - často už bez souvislosti s Jiráskem, Holečkem nebo Sládkovou, dokonce zvíme otvírací dobu muzeí.

Takže ano, kniha k užitku. Bohužel ne k úplné spokojenosti toho, kdo se nedovede velkoryse přenést přes chyby, řekněme, tiskové, viz třeba „sestry Glazarové" (s. 65), „JOSEF HOLEČEK/ NAŠI (I-X, 1898-930)" (s. 76) nebo „Kristla s hostince" (s. 162), koho obtěžuje neobratné vyjadřování, například o Jiřím Kratochvilovi (slovo „autopsie" autoři jistě znají, jen si na ně nevzpomněli): „Jeho romány vycházejí často z vlastní autobiografie..." (s. 125), a koho mrzí hloupé omyly (o filmu Černí baroni z roku 1992: „role vojína Kefalína se ujal Pavel Landovský, majora Terazkyho si zahrál Bronislav Poloczek", s. 249; navíc to klišé „si zahrál", skoro už nevyhubitelný plevel v současné české publicistice, teď nelze ve filmu jen „hrát", to je asi moc suché, ve filmu je skoro povinné „si zahrát", ach jo).



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031