Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 4. 2018
Rubrika: O psaní

Krutá daň

Autor: Jaromír Slomek

12.04.2013 18:01

Pro to, co už dávno označujeme slovem „daň", měli naši předkové (a dodnes má Lukáš Kovanda) slovo „berně". Daň je, řečeno s Trávníčkem (viz Slovník jazyka českého, 1952), „co se dává", berně zase naopak: co se bere. Záleží na úhlu pohledu.

Příruční slovník jazyka českého nás už skoro 80 let (1. svazek vyšel roku 1935) poučuje tímto výkladem: „daň, -ně f. příspěvek odváděný státní n. jiné veřejné společnosti k úhradě veřejných potřeb, berně. Daň přímá, nepřímá, domovní, důchodová, potravní a j. Přen. o tom, čím je kdo povinován, co se na něm vymáhá. Skutečnost se přihlásila u básníka o svou daň. Kar. Žaludek jej upomínal o svou daň. Štol. Daň tradici se musí zaplatit. Mach. Věc národní bude žádat svoje oběti, svou národní daň. V. Mrš. Smím vzdát cizí písní tobě lásky daň, ó Praho? Vrch. Jaké při tom má [rolník] ještě platy a k tomu daň z krve sloužit na vojně. Svět." A: „berně, -ě f. arch. daň, plat odváděný vrchnosti, státu. Až dosavad dával zákony a vypisoval berně císař sám. Herb. Berni (častěji berně) uložiti, vybírati, platiti, odváděti a p." Na těch slovech nic zvláštního není, leda to, že se nezdrobňují (ač pečlivý Jungmnann ve svém Slovníku česko-německém deminutiva zaznamenává: daňka, daněčka), ostatně proč by to kdo dělal, když jde o věci povýtce nepříjemné. „Berni" zná ještě Slovník spisovného jazyka českého, tam její stopa končí, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost už se k ní nezná.

O frazeologickém potenciálu slova „daň" cosi říká nový výkladový Slovník současné češtiny (1085 s.), anonymně kolektivní práce brněnských (?) lexikografů (Lingea 2011): zaprvé je to „dávka vybíraná státem k úhradě veřejných potřeb", zadruhé pak „potrestání; trest, oběť" s uvedenými příklady „daň za slávu" a „daň pokroku". „Splácet daň čemu" je vyloženo jako „být postižen nebo vytrestán za něco". „Daně" si všiml i Slovník české frazeologie a idiomatiky, vydaný už dvakrát (2. vyd. Leda 2009): zná „krvavou daň" (asi podle německého Blutzoll), tedy „ztráty na životech jako (nutný, obvyklý) důsledek účasti ve válce n. vůbec v něčem, co je spojeno s takovým rizikem". Dva příklady jsou dostatečně názorné: „Národ přinesl krvavou daň za své osvobození" a „Pět mrtvých, to je další krvavá daň motoristického víkendu."

Čeští žurnalisté naší doby píší o dani či daních jak v původním významu, oblíbená je zejména daň upřesněná atributem „z přidané hodnoty" (v ekonomickém žargonu se z DPH stalo „dépéháčko", podobně jako se například ve zdravotnickém žargonu z léčebny dlouhodobě nemocných, LDN, stala „eldéenka"; takových ne právě krásných slov lítá kolem nás plno, od cédéčka a esemesky přes eseróčko až po ódéesku), tak v přeneseném významu. Velké obliby došla především „krutá daň". Potkáváme se s ní bez přehánění na každém kroku. Když na počátku zimy někdo umrzne, můžeme vzít jed na to, že média přispěchají se sdělením o „kruté dani", již si vybral noční mráz. Přinese-li víkend více smrtelných úrazů „na našich silnicích" než jindy, padnou slova o „kruté dani". Způsobil-li smrt alkohol, pak je to samozřejmě on, kdo si vybral svou „krutou daň".

Ale pojďme k příkladům, všechny jsou čerstvé. Havířovský deník 18. března souslovím „krutá daň" označuje gól ve fotbalovém utkání: „Krutou daň za triviální chybu levého obránce Jaroslava Starého zaplatil Baník v pátečním derby v Olomouci. Hanáci po brance Martina Doležala vyhráli 1:0 a na jaře zůstávají stoprocentní." To sport.iDNES.cz z 24. března míní „krutou daní" sportovní úraz: „Výhra hokejistů New Jersey 2:1 nad Floridou si vybrala krutou daň. Poté, co se nedávno vrátil z marodky brankář Martin Brodeur, se totiž zranil pro změnu kanonýr Ilja Kovalčuk." Na rozdíl od sportovních redaktorů je pro sociologa Jana Kellera (viz Právo z 28. března) „krutá daň" synonymem smrti: „Česká televize odvysílala dokumentární pořad Pančovaný stát. Pojednává o kruté dani, kterou si vybral metanol." Také v Deníku.cz tak uvažují (s datem 29. března tam čteme: „Sněžení si vybralo krutou daň"). Podobně v televizi Nova, kde 6. dubna řekli: „Lahev se smrtícím metylalkoholem si mohla vybrat další krutou daň tady v restauraci Na Růžku." Podle Jabloneckého deníku z 8. dubna je „krutá daň" jen jiné označení perzekuce: „Portrét bývalé sportovní šampionky, která se v období pražského jara neváhala zapojit do obrodného hnutí a později za to zaplatila krutou daň, natočila režisérka Olga Sommerová."

„Krutá daň" je zkrátka v kursu. Co s tím? Inu, dát si pozor na slovní prefabrikáty, obezřetně se jim vyhýbat; ani univerzitní profesura před nimi nechrání. Lepkavá, přilnavá klišé jsou dobrá pro ty, kteří nejsou osobitého vyjadřování mocni, pro pisatele či televizní a rozhlasové tlachaly s ubohou slovní zásobou, prostě pro lidi, „jejichž mysl je strohá jako akta k regulaci Cidliny" (Karel Poláček).



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.76

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30