Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 6. 2018
Rubrika: O politice

Kníže a naši pokrokáři

Autor: Jaromír Slomek

02.02.2013 00:01

Také senátora, který se jmenuje Dryml a kdysi byl organizovaným komunistou, později sociálním demokratem, aktuálně zemanovcem (tak je veden v oficiálním senátním seznamu, viz http://www.senat.cz/, ač na svých stránkách http://www.vdryml.cz/ stále uvádí v rubrice „Pol. příslušnost" tu stranu, která ho do senátorské lavice vynesla, totiž ČSSD), popudilo, že Karel Schwarzenberg je prezentován „jako kníže", přestože šlechtické tituly byly zrušeny už na počátku Československé republiky (viz Události a komentáře, Česká televize 29. ledna t. r.).

Senátor Dryml bezpochyby narážel na dva zákony, které mladý a ještě trochu naivní stát po pádu mocnářství přijal. Prvním je zákon č. 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918, „jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly". Zní takto: „§ 1 Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. V platnosti zůstávají takové tituly, na které lze splněním předepsaných podmínek nabýti právního nároku (titul doktorský, inženýrský atd.), pak tituly, jež vyjadřují skutečně zastávanou úřední hodnost, a vyznamenání udělovaná vysokými školami (čestné doktoráty apod.). Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví. § 2 Občané Republiky československé nemohou ani v cizině platně přijímati vyznamenání, pokud byla předcházejícím paragrafem zrušena. § 3 Ministru vnitra ukládá se, aby v dohodě se zúčastněnými ministry zákon tento provedl. § 4 Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení. Dr. Karel Kramář v. r.,  A. Švehla v. r."

Druhým zákonem je pak ten s č. 243/1920 Sb. z 10. dubna 1920, „kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů". Je propracovanější než jeho horkou jehlou spíchnutý předchůdce, paragrafů má již osm, z nich se k poznámce senátora Drymla vztahuje § 6: přestupku se dopouští ten, „1. kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví; 2. kdo si osobuje čestný odznak nebo vyznamenání, nejsa k tomu oprávněn; 3. kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický."

Tento zákon, podepsaný Masarykem, Tusarem, Benešem a Klofáčem, nebyl nikdy zrušen, zůstal součástí našeho právního řádu. Napíše-li někdo „kníže Václav", žádného přestupku se nedopouští, napíše-li však „kníže Schwarzenberg", tak ano? Není nic známo o tom, že by se užití šlechtického titulu v souvislosti s žijící osobou stalo kdy objektem žaloby, není nic známo o tom, že za užití sousloví „kníže Karel" či „volím knížete" by byl někdo odsouzen k finanční pokutě, ba do vězení.

Podívejme se maličko do historie. Když v roce 1925 zemřel, hm, občan Vladimír Lažanský, napsal Karel Čapek do Lidových nekrolog nazvaný Starý hrabě. Ne Starý muž, Starý podivín, Starý aristokrat a podobně. Nikoli, verbis expressis Starý hrabě. Čapek, jehož pozornosti jistě neunikly výše připomenuté zákony, měl k zesnulému muži osobní vztah, v roce 1917 byl, jak známo, domácím učitelem jeho syna Prokopa (1904-1969). „Pane hrabě" tehdy svého zaměstnavatele zajisté oslovoval, a když na něj vzpomněl, titul mu neupřel, uplatnil ho v nadpisu i v textu: „Vladimír Lažanský, le comte Wladi, jak se mu říkalo, nyní zemřel, když tolik let s námahou vlekl životem své choré tělo; a málokdo ví, že v něm odešel jeden z nejtvrdších českých nacionalistů. Byl to případ dosti zvláštní: chudák hrabě se nikdy nenaučil dobře česky; velmi vzdělaný a podivínský, psal potají ladné německé básničky o teskné rezignaci. Ale to mu nevadilo, aby se nepovažoval za Čecha se všemi důsledky, až do vášnivé nenávisti vůči všemu německému a zejména k habsburské dynastii." Atd.

Ale zpátky k senátoru Drymlovi. Co k jeho pohoršení slovem „kníže" říct? Co poradit člověku zvyklému spíše na slovo „soudruh" (sám tak byl přinejmenším na stranických schůzích oslovován, sotva se v prostředí marxistů-leninovců mohl bez onoho původně pěkného slova obejít: „Soudruzi, mám ještě poznámku do různého")? Snad ať se vzrušuje jinými věcmi než „knížetem", titul je docela neškodný. Nejsme v roce 1918 či 1920. Možná už nastal čas zamyslet se vážně nad aktuálností oněch dvou zákonů. Kéž by naše poslance a senátory (tedy i jmenovaného MUDr. Drymla) inspirovala prorocká slova Otokara Březiny, pronesená ve 20. letech a zaznamenaná Janem Rambouskem (viz Hrst vzpomínek na básníka Březinu, 1929): „Řády a tituly budeme muset zavést, okolnosti a čas budou silnější než naši pokrokáři." Nejsou už?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.97

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930