Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 6. 2018
Rubrika: O psaní

Ruský pomník Otokaru Březinovi

Autor: Jaromír Slomek

19.01.2013 00:01

Známe ty verše důvěrně, leckdo i nazpaměť: „Šla žitím matka má jak kajícnice smutná,/ den její neměl vůně, barev, květů, jasu:/ plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná,/ bez osvěžení trhala ze stromu času.// Prach ostrý chudoby jí v tváři krásu šlehal/ a řezal do očí a v slzách zánět hasil,/ jak samum v závějích se v její cesty sléhal/ a ve svých vlnách umdlené jí sklenul asyl.// Pod tíží tmavých let svou nakláněla šíji,/ žeh práce žíravý jí z nervů svěžest leptal,/ smrt svoji líbala a v těžké agonii/ ret její s úsměvem jen slova díků šeptal.// Na vlhký mramor chrámů klekávala v snění/ v hrobových vůních voskovic a před oltáři/ a vonných útěch déšť i vizí vykoupení/ v své duše kalich chytala jak rosnou záři.// Ó matko má, dnes v světlo proměněná,/ ty šípe zlatý, vystřelený do ohniska/ Tajemství věčně planoucích! Zvuk tvého jména/ na našich vlnách dochvěl se, však vím, jsi blízka!// Tvé krve vychladlé jsem bledým květem,/ jenž vláhou zraků tvých se rozpučel a vzrůstal:/ chuť trpkou života svým vlíbalas mi retem/ a tvojím dědictvím mi v duši smutek zůstal.// A půlnoc zelená když svítí nočním tiším,/ ty z hrobu povstáváš a se mnou lože sdílíš;/ v svém dechu známý rytmus tvého dechu slyším/ a vlnou mého hlasu oživená kvílíš.// V mých žilách zahřívá se teplo tvého těla,/ tvých zraků tmavý lesk se do mých očí přelil,/ žeh víry mystický, jímž duše tvá se chvěla,/ v mé duši v oheň žíhavý a krvavý se vtělil.// A jako tvoje kdys i moje cesta smutná:/ bez vůně den je můj, bez barev, květů, jasu;/ plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná,/ tvým stínem ovíván se stromu trhám času."

K básni Moje matka a vůbec k poezii Otokara Březiny se stále vracíme, protože neztrácí svoji sílu, naléhavost, působivost ani v jedenadvacátém století. O Březinovi kdysi, ještě za jeho života, napsal Karel Čapek, jenž jaroměřického samotáře, jak známo, velmi ctil, že jde o „našeho nejsvětovějšího básníka". K naplnění těchto slov byl nyní učiněn velmi důležitý krok: Březinovo dílo básnické a esejistické vyšlo v jednom svazku v ruském znění! Kniha o 503 stranách se jmenuje Oтoкар Бржeзинa: Cтpoитeли xpaмa (Coбрaниe cочинeний) a v Petrohradě ji právě vydali s finanční pomocí Ministerstva kultury ČR. O tento mimořádný kulturní čin se zasloužil petrohradský bohemista Oleg Malevič (nar. 1928), významný překladatel a propagátor české literatury v ruském prostředí, důkladný znatel díla bratří Čapků, Jana Nerudy, Karla Poláčka, F. X. Šaldy, Vladislava Vančury, ba celé české literatury od nejstarších dob po současnost. Už o něm v této rubrice byla řeč v souvislosti s jeho knihou Osobitost české literatury (2009). Rusům svými překlady zprostředkoval (také ve spolupráci se svou již zesnulou ženou Viktorií Kamenskou) Pavla Kohouta, T. G. Masaryka, Ivana Olbrachta, Eduarda Petišku, Marii Pujmanovou, Karolínu Světlou, Fráňu Šrámka, Josefa Topola, Voskovce a Wericha... A teď tedy Otokara Březinu.

Musela to být práce obtížná, úmorná. Navíc byla velmi odpovědná. Možná vůbec nejtěžší Malevičův překlad z češtiny. Jen pro srovnání: internetový překladač Google by s Březinou (s první strofou výše citované básně Moje matka) naložil takto: Она имеет как мать, живущая кающегося;/ печальный день был свой аромат, цвет, цветов, яркость:/ сухие только плод жизни, который на вкус как пепел,/ без обновления разорвал с дерева времени. To je ovšem negramotné, nepublikovatelné. Jmenovaná Viktorie Kamenská, jejíž překlady Malevič do „svého" Březiny zařadil (dal však slovo i dalším překladatelům), pojala začátek básně Moje matka takto: Oна пo жизни шлa дopoгой покаянья,/ oтгоря горбилacь, oт плача слепла,/ ей дocтaвaлиcь c дpева мирoзданья/ лишь жëcткие плoды c гopчащим вкусoм пепла. Malevič byl navíc tak poctivý a velkorysý, že v případě básně Moje matka předložil celkem tři ruské překlady, u několika dalších básní pak po dvou.

V závěrečné studii Otokar Březina a Rusko objasňují Malevič a Kamenská, jaký měl Březina vztah k ruské klasické literatuře, poutavá pasáž Březina a ruská emigrace líčí básníkova setkání s ruskými literáty-exulanty, kteří ve 20. letech vážili cestu do Jaroměřic - student S. J. Savinov, jemuž šel Březina naproti k vlaku (!), vzpomínal, jak v městečku chlapci i starci před Březinou smekali a zdravili ho úklonou. Ten pak ve své prosté domácnosti hovořil s ruským hostem čtyři hodiny bez přestávky, po obědě ještě pět hodin. Také tento návštěvník byl Březinou uhranut, i on byl šokován kontrastem vnější chudoby a duševního bohatství.

Možná ta kniha vyšla se stoletým zpožděním. Lepší však pozdě než nikdy.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.41

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930