Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 6. 2018
Rubrika: O psaní

Čvachtat se v septiku

Autor: Jaromír Slomek

05.01.2013 00:01

Příručku Na co se nás často ptáte (Ze zkušeností jazykové poradny) vydalo před jedenácti lety pražské nakladatelství Scientia. Ti, kdo si ji tehdy či později opatřili, do ní pravděpodobně chodí pro poučení dodnes, protože v ní jsou i drobnosti, jaké gramatické příručky a Pravidla českého pravopisu pomíjejí (a vedle toho kupodivu i výklady jaksi základní, třeba o skloňování zájmen). Nyní je tu další taková příručka, mohla by se docela dobře jmenovat Na co se nás často ptáte II, avšak dostala název Jsme v češtině doma? (Nakladatelství Academia, 200 stran). Místo 199 kapitolek jich má 261, místo čtyř autorů (Anna Černá, Ivana Svobodová, Josef Šimandl, Ludmila Uhlířová) se jich tentokrát sešlo dvanáct (vedle jmenovaných Černé, Svobodové a Uhlířové nově Martin Beneš, Ondřej Dufek, Jan Chromý, Jakub Kopecký, Markéta Pravdová, editorka, Hana Prokšová, Martin Prošek, Kamila Smejkalová a Veronika Štěpánová). A místo jednoho lektora (Milan Jelínek) teď rukopis posuzovaly hned dvě lektorky (Zdeňka Hladká a Irena Vaňková).

Akademičtí lingvisté a akademické lingvistky opět odpovídají na dotazy „ulice", tentokrát, snad aby celý text působil autentičtěji, uvádějí i původní (?) znění otázek („S kolegy jsme ondyno narazili na problém při skloňování slov křest achřest...", "Nedávno jsem vedli s kolegy debatu na téma významu slovesa mrcasit se...", „Prosila bych o Vaše stanovisko ohledně slova pantofle...", „Chtěla bych se zeptat, jak se správně skloňuje Papua-Nová Guinea...", „Koupil jsem si mapu s rumunskou a anglickou legendou..." atd.). Následují odpovědi odborníků a odbornic, formulované tak, aby jim porozuměl každý, povězme, maturant. Ti, jimž není, jak se říká, (dnešní) čeština lhostejná, po takové příručce jistě sáhnou. Poučí se a nádavkem si udělají obrázek o úrovni současné české jazykovědné bohemistiky.

Na dotazy položené jazykové poradně Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky odpovídají pracovníci a pracovnice této instituce, jak nejlépe dovedou. Více než jejich velcí předchůdci (Trávníček, Šmilauer...) odkazují na slovníky, mluvnice, články v Naší řeči, chovají se „institucionálně". Tedy většinou opatrně, někdy až alibisticky. Například dotazu, má-li se psát aquapark, nebo akvapark, se nevysmějí, anonymnímu tazateli či tazatelce jízlivě neporadí, ať si píše aquapark, avšak v tom případě ať současně ustoupí od pravopisu akvárium, akvaristika, akvabela apod. Kdepak, odvolají se na praxi, třebas špatnou: „podoba aquapark" je prý „v současné uživatelské praxi velice častá, nelze ji považovat za chybnou". Nelze? Jak, nelze? Samozřejmě ji zachybnou považovat lze, tady sklízíme plody takzvané korpusové lingvistiky: co se vyskytuje hojně, nesmí se zavrhnout.

Dalším příkladem budiž třeba zeď, která v letech studené války rozdělovala Berlín na západní a východní: „...je nutno připustit jak podobu berlínská zeď (pouze naznačuje, kde se nalézá -sic!), tak Berlínská zeď (jako významná památka vypovídající o dobových událostech)." Proč je to „nutno připustit"? Není! Jak se stalo, že lingvisté se dnes bojí žádat psaní jen s malým (nebo koneckonců jen s velkým) písmenem? Ještě v posledních Pravidlech českého pravopisu (1993) udatně žádají psaní „virtuos", „virtuozita" a „virtuózní", pouze takto, ne jinak, a běda děcku, které to v diktátu poplete. Zato v příručce Jsme v češtině doma? se pěstuje akademické opatrnictví: „V televizní sportovní ukázce (sic!) jsem zaslechla zajímavou větu: ,Hokejisté chtěli zopakovat výhru z před dva zápasy.‘ Je tato vazba správná, dá se použít podobně i z před tři zápasy atd.?" A odpověď: „Váš doklad je zajímavý především tím, že zdaleka není ojedinělý. Vyjádření sledu dějů nebo násobenosti událostí pomocí předložkového spojení z + před je v praxi doloženo řadou výskytů. Z internetových dokladů..." K čertu s internetovými doklady! V té sengrubně lze přece nalézt cokoli. Toho si  ústavní jazykovědci ani ústavní jazykovědkyně dosud nevšimli? Asi ne, když propadli podivnému koníčku: čvachtat se jazykovém v septiku. A tak i odpověď na výše uvedený dotaz týkající se „zajímavé věty" ze „sportovní ukázky" ústí v tragikomické pukrle: „Ačkoli je dané vyjádření výhodné svou úsporností, nelze ho považovat za bezvýhradně přijatelné..." Haha, takže „bezvýhradně přijatelné" nikoli, leč s výhradami nakonec přece jen přijatelné? Ano? Ouvej.  

Není však ta příručka jen k zlosti, je také užitečná, opravdu, radí například, jak „předejít nedorozumění" v prodejně uzenin: nemáme tam mluvit o párku, „ne všichni uživatelé" by prý kapírovali, nejlepší je „požádat o konkrétní počet nožiček". Dobrý nápad, díky!          



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.37

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930