Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 6. 2018
Rubrika: O psaní

Něco šmokovského?

Autor: Jaromír Slomek

29.12.2012 00:01

Jméno německého žurnalisty aspisovatele Emila Ludwiga (1881-1948), antifašisty žijícího od roku 1906 ve Švýcarsku a v první polovině 40. let v USA, se pomalu propadá do zapomnění, nikoli však pro ty, kdo se zajímají o T. G. Masaryka. Ludwigova kniha nazvaná roku 1935 v českém překladu Duch a čin / Rozmluvy s Masarykem (v německém originále Gespräche mit Masaryk / Denker and Staatsmann, tedy Rozmluvy s Masarykem / Myslitel a státník) je vedle Čapkových Hovorů s T. G. Masarykem druhým důležitým publicistickým pramenem k poznání osobnosti prvního československého prezidenta. Teď ji jako svazek č. 38 v edici Spisů TGM vydal Ústav T. G. Masaryka společně s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR (jednou snad bude tato podivná anomálie dvou masarykovských ústavů napravena).

Dnešní edice přináší původní překlad Františka Kubky (na str. 238 čteme Kubka, na další stránce Kupka, pak zase Kubka, přitom o Kupkovi, rozumí se o malíři Františku Kupkovi, se v textu píše, má proto i heslo ve jmenném rejstříku, ta jména se někomu mohou plést, v Ústavu T. G. Masaryka ani v Masarykově ústavu by se to však dít nemělo) a V. K. Škracha. Editorka Jana Malínská tvrdí, že máme v rukou „10. české vydání knihy rozhovorů Emila Ludwiga s T. G. Masarykem", a vypočítává předchozí vydání: prvních šest identických má v tiráži rok 1935, sedmé pochází z roku 1937, osmé rovněž, za osmé považuje i edici z roku 1946 (tedy dotisk osmého vydání?), deváté vydání prý dostali čtenáři roku 1947. O edici z roku 1996 ani slovo. Ta se sice označuje jako vydání deváté, podle paní Malínské bychom ji měli označit za desáté (a pak ovšem tu její aktuální edici za jedenácté). Vydaly ho Česká expedice a Riopress, poněkud zmatená ediční poznámka (Masarykův tajemník Antonín Schnek je v ní přejmenován na Jiřího Schenka, o Ludwigovi tam stojí: „narodil se 25. ledna ve Vratislavi a zemřel 17. září v městě Moscia u Askony", to už je kouzlo nechtěného) je podepsána šifrou J. H., což bude bezpochyby Jaromír Hořec, krátký (třístránkový) doslov nazvaný Šedesát let po rozhovorech Emila Ludwiga s T. G. Masarykem napsal Milan Machovec. Když má člověk tuto knihu na stole před sebou, musí se upřímně divit, jak je možné, že paní Malínská o ní vůbec netuší.

Takové opomenutí poškozuje její jinak pečlivou práci, přinášející mimo jiné pečlivě provedené srovnání „německého rukopisu Denker und Staatsmann (...) se zapracovanými poznámkami T. G. Masaryka" s prvním českým vydáním a prvním vydáním německým. Což je novinka, a velmi působivá, pro ty, kteří už Ducha a čin dávno znají. A pro ty, kteří se s Ludwigovou prací setkávají poprvé, jde o příjemný - s prominutím - bonus. Jsou tu (asi nejen) Masarykovy vpisky i škrty, zkrátka práce s rukopisem, který vznikl jako záznam rozmluv. Editorka shrnuje: „Z jazykového srovnání (...) je zřejmé, že překladatelé českého vydání vycházeli z obou verzí německého textu[,] a nejen z rukopisu, jak je uvedeno v ediční poznámce devátého vydání z roku 1947. V některých případech do něj vložili text, jenž se v žádné z německých verzí nenacházel, anebo některé pasáže z textu rukopisu i prvního německého vydání vynechali." V rukopise, který snad poctivě zachycoval řečené, bylo například: „Während der Petersburger Leninrevolution bin ich...", v českém vydání: „Za petrohradské revoluce Leninovy častěji jsem...", avšak do německého knižního vydání se Leninovo jméno nedostalo: „Während der Petersburger Revolution bin ich..." Nebo! V rukopise: „Keine Angst! Zum Glück, daß ich so alt werden konnte - und ich hoffe, noch einige Jahre das Geschäft fortzutreiben!" V českém vydání: „Žádné strachy! Naštěstí jsem se mohl dočkat tak vysokého věku - a doufám, že ten kšeft ještě několik let povedu!" Čtenářům německého knižního vydání však byla tato Masarykova slova odepřena. A do třetice: v němčině, v níž s Ludwigem plynně hovořil, užíval Masaryk opakovaně výrazu „die Bolschewiken" (tak je to v rukopise, v českém knižním vydání samozřejmě „bolševici", jak jinak), což je nespisovná varianta výrazu „die Bolschewisten" (pro ten se Ludwig rozhodl při přípravě německé edice). Cítil Masaryk jemný rozdíl? Z dětství a mládí ono slovo znát nemohl, „die Bolschewiken" asi říkal pod vlivem ruského „bolševiki". Atd.

Sluší se dodat, že v této edici Ducha a činu čteme další tři Ludwigovy texty (o TGM) a leccos i o něm samém, třeba dobrozdání „nejmenovaného zástupce ČSR v Anglii ze dne 20. října 1932" (Hrad se patrně na Ludwiga přeptal): „Je to velmi schopný a bystrý žurnalista a reportér, který přes velké úspěchy zachoval si dost objektivní názor. Má sice něco šmokovského nebo snad židovského, ale jsem toho mínění, že může napsat dobrou věc..." K tomu snad raději nic. Leda že dobrou věc opravdu napsal.  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.89

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930