Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 6. 2018
Rubrika: O psaní

Čistec

Autor: Jaromír Slomek

15.12.2012 00:01

Vážení přítomní, dámy a pánové, v den s magickým datem 12. 12. '12 mám milou povinnost uvést novou básnickou sbírku Karla Šiktance Čistec. Protože už tady bylo proneseno dost slov (a to o čtyřech, respektive pěti knižních novinkách vydaných Nakladatelstvím Karolinum a prezentovaných současně: Olga Lomová: S'-ma Čchien: Kniha vrchních písařů; Petr Wittlich: Malíři české secese, Czech Modern Painters; Jiří Šerých, Jaroslav Med: Bohuslav Reynek: Korespondence; Pavel Kindlmann, Karel Matějka, Petr Doležal: Lesy Šumavy, lýkožrout a ochrana přírody, poznámka pro eventuální čtenáře této písemné verze středečního proslovu) a všechny nás asi trochu bolí nohy od stání skoro hodinového, pokusím se být stručný a říct jenom tři poznámky.

Zaprvé. Šiktancova sbírka se jmenuje, jak řečeno, Čistec, což je slovo nesoucí dnes asi už jen jeden význam, totiž botanický. V knize se s „čistcem" potkáme na osmi místech: na obálce, hřbetu, patitulu, na titulní stránce, v názvu titulní básně i na konci jejího závěrečného verše, v obsahu a pochopitelně i v tiráži. Naši předkové však měli slovo slovo „čistec" k dispozici pro sedm případů. Josef Jungmann ve svém Slovníku česko-německém nabízí šest možností: 1) „kdo nebo co čistým jest aneb čisté dělá", 2) očistec, 3) jezero, 4) nepravé zlato neb stříbro, 5) cín, 6) jméno některých rostlin (čistec menší, čistec větší, čistec přímý, čistec mezní); sto let po Jungmannovi přichází Příruční slovník jazyka českého se sedmým významem: odkalovací žumpa v cukrovaru. V jakém významu užil slova „čistec" básník, prozrazovat nebudu, nechť je to pro všechny hádanka do chvíle, než si sbírku přečtou. Řekl jsem hádanka, a to záměrně - jako oslí můstek, po němž přecházíme k další poznámce.

Tedy zadruhé. Na jaře letošního roku vyšla Karlu Šiktancovi poněkud kuriózní kniha nazvaná Milý Řehoři, milíře hoří. V ní je shromážděno sedm set slovních hádanek publikovaných většinou v hádankářských časopisech od poloviny 40. let, hádanek navlečených - až na přesmyčky - do poetických kabátků: jde o veršované a rýmované útvary, tedy formou básničky, osvěžující čtenářovu mysl, soustředěnou na luštění, slovními a hláskovými hříčkami. Také Čistec, jako celá Šiktancova zralá básnická tvorba, je plný hádanek, avšak svým způsobem obtížnějších, než jsou jeho hádanky skutečné. Na rozdíl od „Milého Řehoře" tu samozřejmě nejsou za jednotlivými básněmi uvedena jejich „řešení". K nim musí každý čtenář dospět sám, básník ani vydavatel mu nemohou být nápomocni. Je docela možné, že se některých „řešení" vůbec nedobereme, anebo dospějeme k takovému výsledku, jaký básník neměl na mysli. Právě v tom se však poezie liší od hádankářství, protože je světem otevřených možností, nových, často vzrušujících objevů při opakovaném čtení a třeba úžasů nad náhlým rozpoznáním krásy tam, kde jsem ji zprvu přehlédli.

A třetí, poslední poznámka. V závěrečné básni sbírky (Večer, co ještě nemá jméno) čteme verš: „A knihy se bojí, že umřou..." V éře nastupující a až nečekaně rychle postupující digitalizace těm slovům dobře rozumíme. Knižní kultura, stále ještě neodmyslitelná součást našeho světa, je ohrožena, kniha jako artefakt jako by začínala patřit minulosti, jako by symbolizovala svět, který odchází, a na její místo nastupuje text na obrazovce či displeji. Sami sice denně usedáme k počítači, avšak stále ještě - také denně - bereme do ruky papírové knížky. Kolem nás však přibývá lidí, kteří si v prostředcích hromadné dopravy, v čekárnách, kavárnách, parcích, prostě kdekoli otvírají čtečku, věc zajisté praktickou, lehkou - a studenou ve srovnání s ilustrovanou knihou, vytištěnou na pěkném papíře a při prvním listování ještě vonící tiskařskou černí. Avšak právě zde, v Karolinu, na místě symbolizujícím historii a přítomnost české vzdělanosti, obklopeni krásnými knihami, typograficky zdařilými a vzorně svázanými, je taková obava zatím naštěstí lichá. Děkuji za pozornost.

(Předneseno spatra ve středu 12. prosince t. r. v recepčních prostorách v přízemí pražského Karolina, u příležitosti této písemné rekonstrukce nepatrně rozšířeno)



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.47

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930