Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Seifert skoro v cíli

Autor: Jaromír Slomek

08.12.2012 00:01

„Zní opět staré vzpomínky,/ nikdo jim neodolá:/ Jde chlapec vedle maminky/ a už začíná škola..." To známe. „Já míval tě rád strašně/ a snad až přespříliš./ Jsou však i větší vášně,/ kterými zešílíš.// Kterými zešílíš,/ ach, to jsou věci známé./ Neboj se ke mně blíž,/ má iluze, můj klame!// Má iluze, můj klame,/ já líbal proto tě,/ že se snad neshledáme/ již v tomto životě." To umíme dokonce nazpaměť. „Slyším to, co jiní neslyší,/ bosé nohy chodit po plyši.// Vzdechy pod pečetí v dopise,/ chvění strun, když struna nechví se.// Prchávaje někdy od lidí,/ vidím to, co jiní nevidí.// Lásku, která oblékla se v smích,/ skrývajíc se v řasách na očích.// Když má ještě vločky v kadeři,/ vidím kvésti růži na keři.// Zaslechl jsem lásku odcházet,/ když se prvně rtů mých dotkl ret.// Kdo mé naději však zabrání/ - ani strach, že přijde zklamání -,// abych nekles pod tvá kolena./ Nejkrásnější bývá šílená." To zná každý. A podobně snad i: „Krásná jako kvítka na modranském džbánku/ je ta země, která vlastí je ti,/ krásná jako kvítka na modranském džbánku,/ sladká jako střída dalamánku,/ do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti..." O těchto verších se chce říct, že už s námi zůstanou napořád. S námi jistě ano, věčnost však ani ony zaručenou nemají. Teď můžeme známé básnické sbírky Jaro, sbohem a Přilba hlíny (z nichž výše citované verše pocházejí) číst v jednom svazku nazvaném Dílo Jaroslava Seiferta, svazek 5.

Zaplaťpámbu, že pražské nakladatelství Filip Tomáš - Akropolis ten velký projekt už sune do cíle (děje se tak „za velkorysé podpory Ministerstva kultury ČR, hlavního města Prahy, Nadace Jana Klimenta, Nadace Český literární fond a města Kralupy nad Vltavou"): ještě tři knihy - a patnáctisvazkový komplet bude na světě. Až na korespondenci (bohužel!) prezentuje Seiferta-autora i Seiferta-překladatele, jeho básně i prózy, verše mnohokrát publikované a vedle nich i takové, o jejichž existenci jsme neměli tušení. To vše v kritické edici, tedy pečlivě komentující každou odchylku v jednotlivých vydáních, doplňující kdejakou zapomenutou tečku nebo čárku. Verše jsou po straně číslovány, naštěstí ne všechny, jen 5., 10., 15. atd., komentáře čteme hned pod básněmi, což je poněkud rušivé, nicméně si na to čtenář zvykne, ba často si se zájmem poslouží doplňujícími informacemi, dejme tomu k básni Agitka („Vy šťastní doma v sladkém kruhu/ těch, které máte nejradši,/ nestačí připnout tříbarevnou stuhu,/ ne, nestačí!// Vždyť máte dluh, jen vzpomeňte si,/ dluh nutno zaplatit,/ vzpomeňte těch, kdo trčí kdesi/ a nemohou se navrátit.// Všechny je chceme míti doma/ z babylonského zajetí!/ Darujte benzin, benzin kdo má,/ ať mohou přijeti!"), otištěné 13. 6. 1945 v deníku Práce (tehdy totiž, ano, ještě vycházely verše v denním tisku): v záhlaví, dovídáme se, stál redakční text („Benzin pro repatrianty!/ Pro návrat politických vězňů je třeba benzinu. Na výzvu E. F. Buriana se přední čeští básníci postavili do služeb této akce."), editor Jiří Flaišman k němu dodává: „E. F. Burian se bezprostředně po svém návratu z koncentračního tábora zapojil do tzv. akce benzin (sbírka pohonných hmot pro vozidla přivážející repatrianty z Německa), agitační verše J. Seiferta, ale též V. Nezvala či F. Halase, Burian recitoval dne 12. května 1945 v rozhlase."

Nejobjevnější v tomto svazku Seifertova Díla jsou velmi rozsáhlé (str. 287-447) Dodatky (1939-1948), editorem uspořádány takto: Básně do dalších vydání sbírek nepojaté, Básně do sbírek nezařazené a Překlady (míněn je však jen jeden překlad, totiž Hřích a pokání, staroperská skladba, jejímž autorem je Iljás bin Júsuf Nizámí, autor druhé poloviny 12. a počátku 13. století, a kterou Seifertovi pro potřeby jeho básnického překladu počeštil před sedmdesáti lety orientalista Jan Rypka). Neobešlo se to celé bez chybiček (Fráňa Šrámek, tvrdí editor na str. 399, spoléhaje snad na Lexikon české literatury, kde je však chyba, „slavil 9. ledna 1947 své sedmdesátiny" - takže s desetidenním předstihem?, název Zde padli Lidičtí tu čteme v podobě „Zde padli lidičtí", skutečnost, že sborníček poezie Křik Koruny české (původně Hlasy domova, Paříž 1940), vyšel naposledy v roce 1990 (i když pouze jako fotoreprint vydání z r. 1947, takže se tam nepohnulo ani písmenko), Flaišmanovi překvapivě unikl.

Ale to jsou drobnosti. Hlavně že se dokončení Seifertova Díla blíží. Zbývá připravit a vydat tyto svazky: č. 4 Zpíváno do rotačky (básně z let 1934-1938), č. 14 Publicistika (z let 1939-1986) a č. 15 Všecky krásy světa. Nu a pak by se někdo mohl pustit do korespondence. Dokud jsme ještě naživu my, kteří se k Seifertovi stále rádi vracíme.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.63

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031