Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 4. 2018
Rubrika: O politice

Soudruh anonym

Autor: Jaromír Slomek

01.12.2012 00:01

Ten, kdo se tu alespoň občas dívá na televizi, asi ví, že ČT 24 vysílá ve všední dny večer pořad nazvaný světácky Hyde Park. Ten, kdo se na televizi nedívá, může jistě šťastně žít i bez Hyde Parku. Televize sama pořad samozřejmě chválí, jak by ne, je to její zboží: prý "reflektuje současný světový trend ,open journalism'" a na uvedeném kanále „patří k nejúspěšnějším a nejsledovanějším". A co ještě? „Diváci se od začátku aktivně podílejí na tvorbě formátu i jednotlivých dílů a účastní se tak veřejné diskuse. Zapojovat se mohou prostřednictvím webového formuláře, sociálních sítí, telefonu, sms, skypu či mobilní jednotky v terénu. Během podzimu 2012 činí průměrný rating 134 000 diváků, průměrný zásah (aspoň tři minuty kontinuálně) 327 000 lidí. V prosinci bude tento pořad v sérii speciálních vydání zpovídat všechny prezidentské kandidáty." Podívejme, zpovídat! Tak jo, hoši, zpovídejte, až se z vás bude kouřit, jaký by to byl „open journalism" bez zpovědí.

Také v úterý 27. listopadu chtěli na Kavčích horách reflektovat „současný světový trend" - a pozvali při té příležitosti do studia komunistickou poslankyni s rozmarným, trochu jakoby uličnickým rodným jménem: Zuzku Bebarovou-Rujbrovou. Elegán Lukáš Dolanský jí jako obvykle (jindy tak činí Daniel Takáč, působící poněkud strejcovsky, snad tak byli vybráni se záměrem kontrastu šarmér - český Honza) kladl otázky a asistoval při dotazech mířících na komunistku různými kanály. Některé zopakoval, jiné zpřesnil, další doplnil. Když ve 46. minutě pořadu uvedl „první telefonický dotaz", dal slovo volajícímu a využil jeho monolog jako vítanou přestávku, chviličku k osvěžení: svlažil si pravděpodobně již notně vyschlé hrdlo douškem nápoje ze sklenice, již měl pro takový případ, jak se říkávalo, pohotově. Muž vstoupivší svým hlasem do vysílání se - jak je dnes běžné - nepředstavil jménem, o sobě řekl pouze to, že je „mladej člověk" a také „člen KSČM a nestydím se za to" (otázka, která nepadla, zní, proč ten dodatek, proč by se měl soudruh stydět za to, co učinil bezpochyby dobrovolně; ctí Marxe, Lenina, Stalina, Brežněva i Maa, arciť i Gottwalda, Husáka, Jakeše a Grebeníčka, těší se na diktaturu proletariátu a beztřídní společnost, je tedy komunistou, čím jiným, kdyby mu byli sympatičtí Hitler, Heydrich a K. H. Frank, byl by pravděpodobně neonacistou; kdyby řekl „jsem členem KSČM a stydím se za to", šlo by o zjevnou schizofrenii). Nakonec vyslovil jakousi otázku, předtím však stihl zapálit komunistům kadidlo: je to prý „jediná strana v této zemi, která není zapletena do žádného skandálu". Komunistka mu jeho omyl nevyvracela, to po ní ani nelze žádat, podobně když někdo vysekne kompliment škaredé ženě a poví: „Vám to sluší", také mu dotyčná neoponuje: „Nechte si to, nejsem přece hezká, tak nelžete!" Kupodivu i pan Dolanský se přes tato slova nonšalantně přenesl. V té chvíli jako moderátor debaty zcela selhal.

Měl říci: „To ne, člověče, to se po čertech mýlíte. Tato strana, která je dceřinou společností staré firmy zvané KSČ, je zapletena do jednoho epochálního skandálu. Trval jedenačtyřicet roků a jeho následků se ještě dlouho nezbavíme. Za sto let možná děti našich dětí, řečeno se Seifertem, a ani to není jisté. Ten skandál se jmenuje budování socialismu pod vedením KSČ. Ve jménu světlých zítřků při něm byli vražděni a žalářováni političtí odpůrci, ale i spřeženci komunistických zločinců z vlastních řad, mimochodem, v pondělí 3. prosince bude 60. výročí jedenácti špagátů, jak trestům smrti oběšením rozverně říkal bezcharakterní ničema Klement Gottwald, paní Bebarová-Rujbrová, znáte ta jména, viďte, Rudolf Slánský, Vladimír Clementis, Bedřich Reicin, Josef Frank, Otto Fischl, Rudolf Margolius, Bedřich Geminder, Ludvík Frejka, Otto Šling, André Simone. Jak to jubileum ve straně pojmete, že se ptám? Kolik jen jste vy, komunisté, uvěznili západních odbojářů, kteří byli hotovi za osvobození vlasti nasadit život? Kolik statečných vlastenců, nezištných budovatelů státu, jste donutili opustit republiku, protože pouze tak si mohli zachránit holý život? Z kolika dobrých sedláků jste udělali „kulaky", vzali jim majetek a perzekvovali i jejich děti? Vzpomínáte na národní hokejové mužstvo, dvojnásobné mistry světa? Tihle čestní muži skončili ve vězení, znáte jistě, paní poslankyně, třeba jméno Bóža Modrý. Kolik spisovatelů jste umlčeli po srpnu 1968? Vy, kteří jste do KSČ vstupovali za Husáka, jste museli se sovětskou okupací vyslovit souhlas, nebo ne? Kolik knih jste vyházeli z veřejných knihoven? Budovali jste, jak jste tomu nakonec říkali, reálný socialismus, vybudovali jste společnost postavenou na lži, zlodějně a strachu, to je přece skandál skandálů, abych to řekl, paní poslankyně, hebrejským superlativem. Na co že jste se to chtěl, pane anonyme, našeho dnešního hosta zeptat?"



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.57

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30