Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

16. 12. 2018
Rubrika: O politice

Nepodpis

Autor: Jaromír Slomek

24.11.2012 00:01

Na internetové stránky http://www.hrad.cz/ umístil hradní úředník Radim Ochvat text nazvaný „Prezident odůvodnil nepodpis zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi". Začíná tamto: „Datum: 22. 11. 2012, Praha/ Prezident republiky Václav Klaus zaslal ve čtvrtek dne 22. listopadu 2012 dopis předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslavě Němcové, v němž odůvodnil nepodpis zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi." List pana prezidenta paní předsedkyni je pak citován pravděpodobně v plném znění. Jeho obsah je politováníhodný, svědčící o pisatelově malodušnosti. O to tady však nejde, dopis už byl mediálně přežvýkán a koneckonců stráven. V jednom ohledu je však docela zábavný: totiž tím, jak Klausův specifický slovník nakazil i jeho podřízené. Pan Ochvat si netroufl napsat, že „prezident odůvodnil, proč nepodepsal", pan Ochvat užil slova „nepodpis", pravděpodobně proto, že je (opakovaně?) slyšel z prezidentových úst.

Zbytečné a komické slovo „nepodpis" výkladové slovníky češtiny neznají, ač je utvořeno bezpochyby náležitě: jak známo, slovního, lexikálního záporu dosáhneme tak, že slovu, jehož věcný význam chceme negovat, předřadíme záporku ne-. Ta se stává součástí slova, respektive vytvoří spolu s ním slovo nové („nekuřák", „neplavec", „nevina"...). „Někdy již ani slovo bez záporky -ne neexistuje," poučuje nás Česká mluvnice Havránkova a Jedličkova, „a slovo má věcný význam samostatný, například nenávidět, nesmírný, nemluva." A třeba i nedochůdče, nenasyta, nešika... Každý si samozřejmě může vytvořit slovních záporů, kolik jen chce. „Co si dáš k večeři?" „Nemaso, vždyť jsem vegetarián, jako bys to nevěděla." „Kam pojedete na dovolenou?" „K nemoři, manželka je citlivá na ultrafialové paprsky." „Ha! Ty nám tady kradeš propisovačky!" „Kdepak, já jsem nezloděj." „Jeje, ty jsi plešatý!" „No... mám nekštici." „Čím jste se, pane Vyskočile, zabýval nejraději?" „Nedivadlem."

Zalistujeme-li v Jungmannově Slovníku česko-německém či v Běličově-Kamišově-Kučerově Malém staročeském slovníku, potkáme se s řadou slov, v nichž by Václav Klaus asi našel zalíbení (vždyť po jakýchsi prohraných volbách se slabošsky uchýlil ke slovu „nevýhra" a po nástupu do prezidentského úřadu se pokusil změnit pravopis slova „nekomunista" na „ne-komunista", jímž prý - nikoli antikomunistou - on sám je). Nuže, za starých časů se psalo „nebůh" (nepravý bůh), „nečinitel" (kdo se nemá k činům), „nedrahota", „nehospodyně", „nechuta" (člověk, kterému se nic nelíbí, nic nechutná), „nechvála", „nelichý", „nemahý" (čili mdlý, choulostivý, škoda toho slova, zmizelo docela), „neprázdnost", „nepříklad" (nikoli absence příkladu, nýbrž zlý příklad), „nerozkoš", „neslužba" (zlá služba), „nesnadek" (čtveráctví), „nesoud" (nedostatek soudu, nerozvážlivost), „nespolečník", „nespoření", „nesvětlo", „nešoust" (definován Jungmannem jako „člověk nečistě se nesoucí"), „neúklid" (to nebylo neuklízení, nýbrž nepokoj, vlastně neklid), „nevlid" (člověk nevlídný), „nezeman" (člověk neurozený), „nezvuk" (nikoli ticho, nýbrž zlý zvuk), „neživot"... To vše jsou slova ze slovníků. A jsou tam i výrazy „nefalešný" a „neprázdný".

V díle Karla Čapka se jednou objevuje slovo „nekrása", Ivan Blatný sáhl po slovu „neláska" v půvabném sonetu Zvon: „Chtěl bych psát básně do Zvonu,/staromódní a pěkně rýmované,/ tráva se třpytí, vítr vane,/ Ó Praho plná balkonů.// Odlesky světel bloudí v tmách,/ miluji tato stará klišé,/ na vše se sype hvězdný prach,/ na vše se sype... tiše... tiše.../ František Serafinský Procházka./ Proč musela ho potkat neláska,/ byl také básník jako každý jiný.// Vezmeme liru, na niž hrál, a hrejme o chviličku dál/ a trhejme s ním kopretiny." Karel Havlíček Borovský má „necára" a „nesvátek", ovšem v antonymních dvojicích: „cár necár, svátek nesvátek". To známe: hlava nehlava, cestou necestou.

Však i Klausův „nepodpis" je spíše „podpisem nepodpisem", protože k tomu, aby zákon vstoupil platnost, prezidentův autograf nutný nebyl. Právě takovýto postoj nepostoj (ani podpis, ani veto), zdá se, současnému vrchnímu veliteli ozbrojených sil vyhovuje. Ale všeho do času. Brzy bude prezidentem Neklaus a ze sveřepého Neevropana se stane neprezident (tak by se mu mělo od března 2013 říkat). Bude si muset zvyknout na život neživot s neaudiencemi, neprojevy, s Nehradem, Nelány, Neweiglem, Nehájkem a Nejaklem.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.56

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31