Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Recyklace

Autor: Jaromír Slomek

10.11.2012 00:01

Byla tu před rokem řeč o knize bratří Suchých nazvané Pan Werich z Kampy (viz http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/5757/pan-werich.html). Totéž nakladatelství, tedy Euromedia Group, k. s. - Ikar, teď nesourodé dvojici vydalo další společnou knihu. Jmenuje se Odposlechy aneb Já na bráchu a je pohříchu ještě zbytečnější než loňský werichovský slepenec. Přestože Jiří Suchý (81) už asi všechno, co měl na srdci, dávno národu řekl (dokud však za jeho zpěvem a vůbec jevištními výkony budou lidé do divadla chodit, ať na odpočinek nepomýšlí, zůstává tu pro pamětníky, eventuálně i pro mládež, jako maskot šťastné šlitrovské éry Semaforu), domnívá se jeho méně nadaný bratr Ondřej (67), vesele diletující v různých oblastech (chlopeň přebalu: „je spisovatel, filmový publicista a historik, textař, karikaturista, scenárista a moderátor"), že spoluzakladatel Semaforu stále ještě nebyl vytěžen, a pokud byl, proč to nerecyklovat? A tak s ním pořídil knižní interview.

Pan „spisovatel, filmový publicista a historik, textař, karikaturista, scenárista a moderátor" samozřejmě bratrův osobní i profesní život důvěrně zná, vlastně nemá nač se ptát, leda na nějaké zcela intimní (a tedy nezveřejnitelné) věci. Nicméně chrabře jako klade otázky, stavěje se do role neinformovaného, v lepším případě zvídavého. Přihrává třeba takto: „Od dětství jsi byl posedlý filmem (já ostatně taky) - jak se ti to přihodilo?" Nebo: „S Evaldem Schormem jsi pracoval pouze u vás v divadle?" A taky: „Se kterými význačnými osobnostmi ze své branže ses setkal?" Eventuálně: „Abychom ale uzavřeli toto téma, poslední otázka: Který z muzikálů měl na tvoji tvorbu přímý vliv?" Jaké překvapení - Divotvorný hrnec! Kdo by to řekl? Odpovědi mohl mladší ze Suchých napsat za staršího sám, vždyť o tom všem již ten věhlasnější mnohokrát (opravdu mnohokrát, protože vše opakuje až obsedantně) mluvil i psal, a přece autor přihlouplých kreslených vtipů o myších, jimž se smál a směje snad jen on sám (neodolal a čtenáře této knihy několika ukázkami své tvorby oblažuje), tu podivnou hru hraje od první do poslední stránky - a tázaný samozřejmě trpělivě odpovídá, hraje taky, neřekne: „Počkej, bratře, ale to už jsem přece řekl nejméně stokrát, dělali bychom si ze čtenářů dobrý den."

Aby knížka dostala potřebný rozměr (nakonec 118 stran), bylo ji třeba přifouknout fotografiemi i šestnáctistránkovou obrazovou přílohou a také texty odjinud: pan „spisovatel, filmový publicista a historik, textař, karikaturista, scenárista a moderátor" bere, odkud jen brát lze, něco od Nepila (chvála Ondřeje Suchého), něco od Branalda (chvála Jiřího Suchého), něco z časopisu pro mládež Sedmička, kde byl tazatel na přelomu 60. a 70. let redaktorem - tam tehdy publikoval třeba odpovědi svého bratra na dotazy zasílané čtenáři (?), ty tu teď, aby bylo veselo, zalehly skoro sedm stránek, ze staré Sedmičky se hodilo i málo povedené vyprávění Jiřího Suchého Volba povolání (skoro šest stránek, taky dobré). Tam prý byl komický překlep „Učněm kominickým!", avšak mělo být „Učněm komickým!", dočítáme se, jenže kdo si dá práci a starý článek vyhledá, zjistí, že je to tam ještě jinak, a nutně se podiví, že pan „spisovatel, filmový publicista a historik, textař, karikaturista, scenárista a moderátor" nedovede přesně citovat ani text, který kdysi redigoval.

Pečlivost už bohužel není vlastní ani staršímu bratrovi, hotový „dialog" před knižním vydáním jako by ani nečetl. Že to měla udělat odpovědná redaktorka a na níže uvedenou diskrepanci oba Suché upozornit, je jisté, že to neudělala, je mrzuté, avšak v dnešní ediční praxi není takové lajdáctví výjimečné. Oč jde? Ondřej Suchý říká na str. 60: „Prosím tě, ty jsi se Semaforem v Sovětském svazu paradoxně vystupoval až po devětaosmdesátém roce, že jo? Nebo jste tam vystupovali i někdy v šedesátých letech?" Je možné, že správnou odpověď nezná? Že si chtěl v paměti osvěžit něco, co už pozapomněl? Ano, vzhledem k jeho věku to už možné je. Jiří Suchý odpovídá, že Semafor jel roku 1969 do Moskvy, on tam však s kolegy odjet nesměl, protože československé „úřady to zakázaly". Jenže na str. 84 utrousí jen tak mimochodem (na dotaz, jak byl kde v cizině Semafor přijímán): „Potom v Moskvě, kde jsme byli v roce 1988 s Vetešníkem, tam nás čekalo fantastické, famózní přijetí!" A prý: „...bychom tam klidně mohli hrát celej rok." Hle, jak se ve vzpomínkách starých lidí skutečnost časem mění: v časopise Svět socialismu č. 4/1989 starší Suchý taky řekl, že by tam mohli hrát dlouho: „Třeba i půl roku." Tento pramen si pan „spisovatel, filmový publicista a historik, textař, karikaturista, scenárista a moderátor" nevyhledal. Vůbec se zdá, že přípravu na interview s bratrem ošidil. No nic, napraví to příště. Nebo přespříště.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.14

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031