Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

19. 1. 2018
Rubrika: O psaní

O. B. a P. H.

Autor: Jaromír Slomek

03.11.2012 00:01

P. H. a O. B. Č., V. S., F. N., I. F., F. H., V. C., J. L., R. K., J. B. Č., J. Z., F. X. D., O. F., M. P. - A. Z., E. L., K. V., J. F., J. V., J. K., P. H., J. a A. D., J. D., A. G., M. J. D. atd. atd. atd. Takto jsou („zcela záměrně") zamaskováni autoři textů tvořících mohutnou čítanku nazvanou Březiniana II.

Ale od začátku. Existuje láska na celý život? Taková, jejíž intenzita se časem dokonce spíše zvětšuje než zmenšuje? Ano. Třeba láska k nějakému literárnímu dílu, přecházející v lásku k jeho autorovi, jemuž ji však nemůžeme na tomto světě vyjevit, neboť jsme se s ním minuli - žil v jiné epoše. V mládí objevíme, čteme, znovu čteme (a jejich estetickému účinku se opakovaně rádi vystavujeme) třeba už dávno klasické verše, jsme jimi zasaženi, uhranuti, tedy ztraceni, toužíme od milovaného básníka číst všechno, každé slovo, čtenářská náklonnost roste a sílí, přeroste ve vášeň až sběratelskou, jeho knihami se obklopujeme, v antikvariátech se pídíme po starých edicích, ani to nám nestačí, toužíme číst i věci dosud nepublikované, třeba korespondenci (tiskem z ní sice vyšlo to i ono, ne však kompletní soubor, a tak věnujeme hodně času jejímu shromažďování, což je práce na léta, jenže láska hory přenáší, nakonec po dlouhých letech všechny dostupné dopisy shromáždíme a vydáme knižně ve dvou silných svazcích, pečlivě listy je komentujeme, čímž vytvoříme objevnou biografii), ale chceme ještě víc, třeba proniknout do autorovy, jak se říká (možná už by se to říkat nemuselo), „tvůrčí dílny", proto vytvoříme frekvenční autorský slovník - ten sice géniovo tajemství neodhaluje, ani nemůže, to je jako rozebrat katedrálu na jednotlivé cihly a ty pak očíslovat a seřadit, cosi však přece jen sděluje, zbytečný není...

Řeč je v tomto případě o Otokaru Březinovi a jeho velkém ctiteli a spolehlivém znateli, jedenašedesátiletém pražském bohemistovi a indologovi, též hudebníkovi a cestovateli. Jeho jméno je v literárních kruzích (jsou-li u nás ještě jaké literární kruhy) dobře známo, dokonce natolik, že ho tu není nutné uvádět celé, stačí P. H. Ostatně i on důsledně zkracuje na iniciály jména všech březinofilů a březinologů, natož „po roce 1989 (...) náhle a jaksi ,odnikud' se vyrojivších (...) ,odborníků' ,na Březinu'", jejichž texty poskládal do mohutného svazku Březiniana II (Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy 1966-2006; 1463 stran, vydalo nakladatelství, inu, ať je to stylové, řekněme nakladatelství T.). Pro osvěžení paměti je třeba připomenout, že Březiniana (tedy Březiniana I) je název knižního souboru tří březinovských studií, jež v nakladatelství T. (pozor, není shodné s výše uvedeným T.) vydal P. H. roku 2003.

Do aktuálních Březinian, tedy do „dvojky", jsou pojaty v chronologickém uspořádání důležité březinovské studie a vedle nich novinové články s jednodenní trvanlivostí, ukázky z vlastní privátní korespondence, bohaté a pestré - od dejme tomu „J. S., Stará Boleslav 29. 10. 2004/ (...) Jsem moc ráda, že tě znám." přes „?, Stockholm (Švédsko), 7. 10. 2002/ (...) Otokar Brezina was nominated 1916, 1917, 1918, 1920, 1921, 1925, 1928 and 1929. (...)" po „P. M., Olomouc - Staré Hodolany 25. 4. 2005, ještě pozdě večer/ Mistře, tak už jsi klasik (málem bych řekl establishment!). Ale zasloužíš si to - jako málokdo." Jsou tu však i věnování vepsaná do knih, jež dostal P. H. darem, a také třeba milostné verše, mladičkému P. H. kdysi naspané jistou J. L.: „Mé rty se chvějí,/ když spatří Tebe./ Víš, tvá krása není ve tváři, ale v duši./ Tvoje řeč, gesta, vše mne uchvacuje -/ Jsem šťastna, když sedím vedle Tebe/ a dívám se na Tvé ruce.// Vpředu dva reflektory/ ozařují postavu na jevišti, ale já ji nevnímám./ Vidím jen Tvé ruce a koutkem oka tebe./ Vše, čeho ses dotkl, nabývá na vzácnosti -/ a prostě: miluji Tě - MILUJI -/ má nedostupná lásko -/ zatím je konec, ale někdy na shledanou!" Tady má místo vše jen trochu březinovské i leccos h-ovského, však nám P. H. říká v předmluvě, že „všechny následující texty se tak či onak a přímo či nepřímo, ztajeně, mnohými oklikami, na první, druhý či jakýkoli další pohled a nepochybně s komplikovaností leckdy málo pochopitelnou vztahují k osobnosti, k prvému, druhému a všem dalším životům Otokara Březiny a ke zjevnému i skrytému, však nepřestajně konstantnímu působení myšlenek i krásy jeho veršů, esejů i umění korespondenčního; v některých časech minulých a také v naší ,nejohnivější' přítomnosti pak - fragmentárně - i k maličkosti pořadatele."

Co by asi této nečekané chrestomatii řekl sám O. B.?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.2

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031