Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O politice

Dnes se dějou věci

Autor: Jaromír Slomek

06.10.2012 00:01

Slovo „atentát" je letos v českých médiích frekventovanější než jindy, protože rok 2012 přinesl 70. výročí smrti zastupujícího říšského protektora. Právě díky statečným parašutistům nám ty tři slabiky evokují odvahu a neohroženost, a to v protikladu ke slovu „vražda", z něhož kape jen zákeřnost, hanebnost a podlost. Však také spíše mluvíme o vraždě svatého Václava než o atentátu na hlavu státu, jíž kníže v okamžiku svého skonu byl. V českém jazyce není „atentát" odjakživa, přišel z němčiny či francouzštiny poměrně nedávno, Jungmannův Slovník česko-německý z 30. let devatenáctého století ho ještě nezná, avšak do slovní zásoby Karla Havlíčka Borovského již patřil („atentát na naši mladou svobodu"), takže výraz si osvojili i jeho čtenáři.

A teď je tu slovo „atentát" zase, vyslovené samým prezidentem republiky, a to v souvislosti s mladíkem, který ho 28. září v Chrastavě veřejně obtěžoval plastovou pistolí a poranil plastovými kuličkami z ní vystřelenými. Pro MFD Václav Klaus řekl, ohlédnuv se, jak to staří lidé dělávají, do svých mladých let (viz www.hrad.cz): „Nemám chuť ze sebe dělat oběť, když jsem si zranil kotník při košíkové, vždy jsem chtěl hrát dál. Za své zranění a nemoc se spíše stydím, než bych je dával na odiv. (...) Nikdy si neberu prášky proti bolesti. Doktoři říkají, že mám posunutý práh bolesti. Myslel jsem si, že tam budu mít modřiny, teprve po dvou hodinách jsem si sundal sako a uviděl zakrvácenou košili. To mne zarazilo a donutilo mne brát to vážně. Proto jsem jel do Ústřední vojenské nemocnice. (...) To nebyl ,politováníhodný incident', jak nešťastně řekl pan premiér Nečas. To byl spíše prvně za 100 let našeho moderního státu atentát na prezidenta republiky. Nad tím není možné mávnout rukou."

Naše slovníky definují „atentát" ne zcela shodně - na rozdíl třeba od „komára" nebo „velblouda". Příruční slovník jazyka českého (viz http://bara.ujc.cas.cz/psjc/) praví: „atentát, -u m. zavraždění nebo pokus o zavraždění významné, veřejně činné osoby z příčin politických. Atentát na krále Alexandra Sjednotitele. Přen. neslušný útok (v politice); útok vůbec. Necvičení zpěváci činí nemilosrdné atentáty na naše uši. Zl. Praha." Mladší Slovník spisovného jazyka českého (http://ssjc.ujc.cas.cz/) heslo jen maličko poopravil: „atentát, -u m. (6. j. -u, -ě) (z fr.) vražedný útok na vedoucí osobnosti z příčin politických: a. na cara Alexandra; pokus o a.; stát se obětí a-u; pumový a.; přen. expr. a. na naše nervy; atentátní příd.: a. úmysl." V Taušově Slovníku cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů pro čtenáře novin (1946) je „atentát" vyložen jako „nepřátelský, vražedný útok na významnou osobu, především a. politický na odstranění nepohodlné, nenáviděné osoby anebo na představitele nesnesitelného režimu". František Trávníček (spíše však Pavel Váša, jehož lexikografickou práci si akademik drze přisvojil) ve Slovníku jazyka českého (1952) říká, že je to „útok na osobu, hlavně vražedný". Ladislav Rejman v Kapesním slovníku cizích slov (1971) vykládá „atentát" jako „vražedný útok na společensky významnou osobu", anonymní „kolektiv autorů a konzultantů Encyklopedického domu" dospěl ve Slovníku cizích slov (1993) k definici „útok na život významné osoby, obv. z politických příčin". Podobně Nový akademický slovník cizích slov (2005): „útok na život význačné osoby provedený z politických příčin: a. na hlavu státu; pokus o a.; přen. expr. a. na naše zdraví; atentátní příd."

Z citovaných příruček vyplývá, že na Václava Klause 28. září 2012 atentát spáchán (a snad ani připravován) nebyl. Spíše než chrastavský incident je možné označit za atentát zatčení a uvěznění prezidenta Háchy, hrubé zacházení s ním (odepření léků) s úmyslem, záhy naplněným, připravit ho o život - vlastně jen pár dní poté, co se Václav Klaus ve svých ani ne čtyřech letech stal pravděpodobně nejmladším aktivním účastníkem Pražského povstání.

A proč tím kocourkovským „atentátem" v Chrastavě byli lidé nakonec více pobaveni než pobouřeni? Protože všechno dobře dopadlo: v tlačenici nikdo nepřišel o život a oděrkám na prezidentově paži se dostalo odborného ošetření. Mimochodem, nejproslulejší český román nám už devadesát let sděluje, že atentát (dokonce skutečný, se dvěma mrtvolami a děsivými následky) je vlastně k smíchu: „Tak nám zabili Ferdinanda," řekla posluhovačka panu Švejkovi... (...) „Jó, paní Müllerová, dnes se dějou věci."



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.61

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031