Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O psaní

Sergej Nikolskij po šedesáti letech

Autor: Jaromír Slomek

29.09.2012 00:01

Když na přelomu 40. a 50. let komunistický pohlavár Václav Kopecký a jemu blízcí zločinci chtěli jednou provždy potlačit dílo Karla Čapka (tedy: zabránit vydávání reedic, nedovolit inscenování her v tuzemských divadlech, nepustit to jméno do rozhlasového vysílání a vyhodit je ze školních osnov), dostali nečekanou ťafku - z Moskvy. Tehdy mladý bohemista Sergej V. Nikolskij napsal a publikoval esej začínající slovy: „Jméno československého spisovatele Karla Čapka zná celý svět. Právem platí Čapek za jednoho z nejnadanějších českých spisovatelů dvacátého století." Češi to mohli číst černé na bílém v roce 1952, tedy v roce Rudolfa Slánského a Vladimíra Clementise (S. V. Nikolskij: Karel Čapek; přeložila Kamila Jiroudková, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Miroslav Halík, vydal Čs. spisovatel, 34 stran, náklad 10 000 výtisků, cena 8,60 Kč). Byl to upřímně míněný pokus o „marxistický" výklad Čapkova díla („Nezavíráme oči před rozpory v Čapkově tvorbě, vážíme si však jeho pronikavé kritiky kapitalistické skutečnosti..."), jistě už tehdy pro mnoho čtenářů docela zábavný, nicméně okamžitě účinný jako kouzelný proutek. Stačilo jím mávnout a Čapek zase existoval, byť ještě dlouho cenzurovaný. Sovětský svaz - náš vzor.

Letos v únoru se Sergej Nikolskij dožil 90 let. A jako česká gratulace k těmto vzácným narozeninám se nyní objevil překlad jeho patnáct let staré práce Istorija obraza Švejka (Novoje o Jaroslave Gašeke i jego geroje), pořízený Dagmar Blümlovou. Český název zní V Haškových stopách za Josefem Švejkem, knihu v měkké vazbě o 152 + 16 stranách (obrazová příloha) vydala Společnost pro kulturní dějiny ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov. O Haškovi i o Švejkovi už toho bylo napsáno hodně, jak už to bývá, moudrého i hloupého, pronikavého i plytkého. Rozšiřuje studie profesora Nikolského naše znalosti o Haškovi a jeho literárním díle? Do jisté míry ano.

„Kniha," upozorňuje autor v předmluvě k českému vydání, „byla určena ruským čtenářům včetně těch, kteří toho o Haškovi moc nevědí. Proto vedle nových materiálů a objevů obsahuje rovněž informace, které jsou ve spisovatelově vlasti do značné míry známy. Týká se to zejména první části, která hlavní téma uvádí. Nová zjištění přinášejí zejména oba následující oddíly. Důležité místo v nich přísluší otázce prototypu Haškova hlavního hrdiny, jemuž, jak ukazují fakta, propůjčil jméno reálně existující pražský řemeslník Josef Švejk. V knize je popsán jeho životní příběh a jeho setkání s Haškem v Čechách i v Rusku. Je v ní také učiněn pokus alespoň v hrubých rysech naznačit celkový tvůrčí záměr románu, který zůstal nedokončen. Nabízí se jistá rekonstrukce autorské představy těch částí komické epopeje, které Hašek již nestačil napsat."

Pro svou haškovskou studii jako by Nikolskij zvolil dvě polohy, dva žánry. V první části k nám hovoří literární vědec („Ve světové literatuře jen těžko najdeme druhé dílo, v němž by byl princip a mechanismus smíchové hry, inscenované recese a komické mystifikace tak široce a tak organicky využit jako princip literární konstrukce, uplatněn v různých rovinách umělecké struktury a ještě se stal nejdůležitějším principem poetiky vyprávění"), ve druhé a třetí spíše popularizátor historie, autor literatury faktu, reportér svěřující se čtenáři se svými pocity („V roce 1989 se mi poprvé v životě podařilo pobývat u Bajkalu, ačkoli mne to do těch krajů táhlo už dávno. Chtěl jsem na vlastní oči uvidět jezero, s nímž je spojeno tolik neobyčejných věcí... Ale sotva jsem se [v Irkutsku] ocitl na rohu bývalé Velké a Amurské ulice, neudržel jsem se a začal se vyptávat kolemjdoucích, vybíral jsem si ty starší, jestli si nepamatují kostel, který tady někde měl stát... Když jsem si znovu prohlížel parčík a zkoušel si představit, jak byl kostel situován... Naděžda Georgijevna Leus se mnou laskavě přešla do parčíku a ukázala mi..." atd.).

Onen „druhý" Nikolskij věnuje překvapivě dost času a energie, aby se dopídil podrobností o životě skutečného Josefa Švejka, muže, jehož jméno Hašek proslavil. Vodítkem je mu článek z Květů z č. 35/1968 (7. září), jemuž se v prvních dnech sovětské okupace nedostalo velké pozornosti, protože byly jiné starosti. Mimochodem, v knize čteme, že text byl v obrázkovém časopise publikován na stránkách „22-28", to však není pravda, tak rozsáhlý není, ve skutečnosti jde o tři tiskové strany (26-28). Na rozdíl od haškovského pátrání v Irkutsku je honba za Švejkovým „předobrazem" skoro zbytečná. Budiž, v rakousko-uherské armádě a poté v legiích skutečně bojoval muž, který se jmenoval Josef Švejk, zúčastnil se dokonce bitvy u Zborova, za což byla dvakrát vyznamenán - roku 1924 T. G. Masarykem a roku 1947 Ludvíkem Svobodou; zemřel roku 1965. Ale kam s tím vším? Do vysvětlivek a komentářů k příštímu vydání Švejka? Ne, tam to nepatří, literární svět je svébytný a promítat do něj pro lepší pochopení (?) realitu („předobrazy") je pošetilé. Tím se ruský bohemista zdržovat nemusel, takové „bádání" mohl velkoryse přenechat pokračovatelům Miroslava Ivanova.

Jinak mu samozřejmě patří poděkování za všechno, co v Rusku pro českou literaturu vykonal.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.07

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031