Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

19. 1. 2018
Rubrika: O politice

S pěnou u úst

Autor: Jaromír Slomek

15.09.2012 00:01

Projevy předsedy vlády České republiky Petra Nečase bývají nudné, jako je nudný jejich autor. Píše-li si je sám, je to v řádu věci. Píše-li mu je někdo jiný, zaslouží pochvalu, protože jimi dobře vystihuje Nečasovu osobnost. V pondělí 10. září t. r. promluvil premiér na sněmu Svazu průmyslu a dopravy (viz http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/premier/vyznamne-projevy/premier-dokonceni-temelina-bude-vyznamnym-impulsem-pro-cesky-prumysl-98892/). Už první větou zaujal: „Dámy a pánové, v prvé řadě bych chtěl poděkovat za pozvání na váš sněm, pro mě je to skutečně nejenom ctí, ale i velmi důležitým podmětem (sic!) a zpětnou vazbou..." Možná neřekl „podmětem", možná řekl „podnětem", jen to někdo chybně zapsal, doufejme, že máme premiéra, který „podmět" od „podnětu" rozlišuje" (tady už se člověk ničemu nediví; měli jsme, není to tak dávno, v čele vlády absolventa plzeňských práv, který se novinářky při interview bezelstně zeptal, co že je to „infantilní").

Ale k věci. Z pondělního Nečasova projevu, únavného a vcelku zbytečného, nápadně trčí ostudná pasáž týkající se ruské justice a tibetského dalajlamy. Zní takto: „Musíme také zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad do našeho exportu. Zmínil bych dvě (sic!). První je umělé a falešné (ach, Klausův slovník, J. S.) adorování takových záležitostí[,] jako je ruská skupina Pussy Riot. Něco, co je vrcholem nevkusu, v žádném případě to není symbolem svobody a demokracie. Přesto se část politiků nechá unést touto módní vlnou povzbuzenou především novináři a má to praktický dopad v konkrétních exportních teritoriích. Druhým konkrétním případem je moderní politická móda dalajlámismu (sic!), tzn. vzývání Dalajlámy (sic!). To v žádném případě není úvaha o tom, že máme vyměnit naši exportní politiku za politiku podpory lidských práv. Podpora lidských práv musí nadále zůstat klíčovou komponentou naší zahraniční politiky, ale není žádný důvod podívat se tváří tvář (sic!) skutečnosti, která je. (Opravdu? Není žádný důvod podívat se? J. S.) Tedy že vzývání tohoto politického směru není podporou svobody a demokracie při všech sympatiích ke kulturní autonomii Tibeťanů. Ale je to vzývání režimu vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, který by měl polofeudální teokratický charakter se silnými autoritativními prvky. Pokud se naprosto nevhodně toto podporuje, tak samozřejmě potom může být teoreticky zpochybněna česká politika, která razí politiku jedné Číny, a jsem přesvědčen, že těmito umělými problémy si nemáme házet klacky pod nohy. Ale není to žádný kšeft, na základě kterého obětujeme svou politiku podpory lidských práv, protože v těchto případech o žádná lidská práva nejde. Jde pouze o módní teorie, na které nemáme takhle hloupě naskakovat."

Nuže, co je „vrcholem nevkusu"? Moskevský soudní verdikt? Nebo sám vokální a instrumentální projev Pussy Riot? Je to podle dr. Nečase „entartete Kunst", zvrhlé umění? Tak by to řekl dr. Goebbels. Pan premiér, pokud víme, není hudební kritik a o slušnosti a vkusu ostatně nemá co mluvit - například na schůzi Poslanecké sněmovny pije vodu nikoli ze sklenky, jak by jeho věku a postavení odpovídalo, nýbrž jako nějaký špicbub na školním výletě přímo z polyetylentereftalátové lahve. Málo platné, sláma sebepečlivěji maskovaná dříve či později z bot přece jen vyhřezne. Možná chtěl předseda vlády říct, že nevkusná (vrcholně?) byla podle jeho názoru volba nepatřičného místa pro onu hudební produkci. Také jeho zaskočilo, že hudebnice hrály bez dovolení tam, kde to není obvyklé. Jejich protestsong však chtěl upoutat pozornost prostředků hromadného sdělování, a to spíše na ruskou politickou realitu než na ně samé. Což se podařilo. Muzikantky ve svatostánku nic neukradly, nerozbily, nikoho nezranily. V normální demokracii euroatlantického typu by se to vyřídilo pořádkovou pokutou. Avšak režim, který za demokratický považují leda Václav Klaus, Vojtěch Filip a teď tedy i Petr Nečas, je potrestal velmi krutě, neadekvátně. Všiml si toho celý svět; pro bázlivého českého premiéra je namístě mlčení. Podobně by se, tvrdí, mělo chodit po špičkách kolem dalajlamy, symbolu svobodného Tibetu (nejde jen o „kulturní autonomii", co je to za „diplomatický" eufemismus?). Přestoupil snad pan premiér in pectore do jiné strany?

Velký český spisovatel, s jehož jménem se musel i chlapec z Uherského Hradiště setkat přinejmenším při přípravě na maturitu, napsal před 80 lety: „...pokud dýši, budu takříkajíc s pěnou u úst protestovat proti všemu, co by brutálně hazardovalo s lidskými životy, právy a svobodou." Tento výrok v komunistických čítankách v dobách Nečasových studií samozřejmě nebyl; královsky odměňovaná paní Nagyová, jež ve Strakově akademii „dře jako kůň", ho jistě dovede pomocí internetu najít a svému šéfovi předložit i s esejem Sám o sobě a o věcech závažnějších, odkud je vytržen. A teď vážně. Hazardují brutálně s lidskými životy, právy a svobodou putinovci v Ruské federaci a maoisté v Čínské lidové republice? Ano, nebo ne? Pan premiér Nečas, ač má informací dost, nás tak říkajíc s pěnou u úst hanebně nabádá, abychom „k takovým záležitostem" drželi hubu.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.23

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031