Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O psaní

A kdybych i plodný byl...

Autor: Jaromír Slomek

01.09.2012 00:01

Na to, jak je František Hrubín velký básník, máme o něm odborné literatury docela málo. Už proto je třeba přivítat knižní práci ostravské bohemistky Ivy Málkové nazvanou František Hrubín / Z archivních fondů (336 s.). Přichází s ní brněnské vydavatelství Host, vznikla „v rámci grantového projektu" a připsána je „Andulce, Terezce, Tomášovi".

Autorka chce „připomenout výlučnou tvůrčí osobnost Františka Hrubína tak, jak jej představuje jeho jedinečné básnické a prozaické dílo určené zvláště dospělému čtenáři". Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze uchovává od „závěru XX. století, po smrti Hrubínovy ženy Jarmily a po rozhodnutí jejich dcery Jitky", básníkův - řečí archivářů - osobní fond, tedy rukopisy, náčrty, korespondenci a všelijaké dokumenty. Odtud Iva Málková mocně čerpala, na světlo boží vytáhla i rozmanité kuriozity, třeba vskutku bizarní dopis jednoho venkovského horlivce z roku 1958:

„Vážený Mistře, [...] mám k Vám velmi naléhavou prosbu, v lednu 1959 bude ve zdejší obci výroční členská schůze místního JZD, která bude tím významná, že to bude první výroční schůze. Jsem z těch učitelů, kteří pracují s dětmi i mimo školu. (Divadlo, estrády, kulturní vložky apod.) Chtěl bych také na této výroční schůzi družstevníkům provést krátký kulturní pořad. Jako součást tohoto pořadu bych si představoval báseň pro chlapce, který by přál do dalšího hospodářského roku družstevníkům, a báseň pro dívku, která by přála do nového hospodářského roku družstevnicím. V této básni by mohlo být i trochu kritiky na nedostatky, jež se objevily v počátečním hospodaření družstva. Velmi Vás žádám a prosím, kdybyste mi tyto dvě básně zveršoval." Atd. Hrubín musel být v rozpacích, avšak zachoval se mužně: „nereagoval a požadovaná rýmování k oslavě prvního výročí založení JZD v Jablonném nad Vltavou nezaslal".

Badatelka se v Hrubínově pozůstalosti dobře orientuje, provází nás po ní s archivářskou pečlivostí (bohužel ne stoprocentní: Seifert prý „několika verši dosahuje monumentální prostory jako Aleš v kresbách", s. 46, dopis adresovaný ÚV Svazu čs. spisovatelů „má datum 20. 8. 1968", vzápětí však jiné: „20. dubna 1968", s. 176, redakce měla být svědomitější). Místy má čtenář dojem autorské kvapnosti; čerpání grantu bylo jistě časově limitováno, a tak už nebylo kdy pátrat po těch Hrubínových dopisech, které dosud zůstávají mimo Památník národního písemnictví a nebyly nikde zveřejněny. Škoda. Jedním z nich je tento rozverný list, publikovaný zde se svolením Karla Šiktance, jenž v roce 1970 žertovným mystifikačním psaním, zaslaným Hrubínovi - byť v češtině - jakoby hoteliérem z rakouského Eisenerzu (Hrubín, Mináč, Šiktanc a Šotola tam opravdu nocovali a všimli si jeho pohledné dcery), obvinil autora Romance pro křídlovku z neplánovaného otcovství. Ten, Šiktancovým šprýmem zjevně pobaven, reagoval (pouhé dva měsíce před smrtí) takto:

„31. XII.70/ Vážený pane chéfe,/ nikdy jsem nebyl v místě, které se nazývá Eisenerz, což Vám potvrdí pp. Šotola a Šiktanc. Žije-li u Vás malý Fridríšek, nemůže být otcem nikdo jiný než Vlado Mináč, který má v cizině (hlavně v Čechách) mnoho nelegitimních potomků a federalizací, k níž tolik přispěl, se vyhnul povinnostem a slibům, jež nevinným děvečkám dal. Jistě si na něho vzpomínají i jmenovaní pánové ze schůzí SČSS, je to takový černý býk. Hoňte si ho! Po salaších! Já už mám deset let lékařské vysvědčení o neplodnosti. A kdybych i plodný byl, vždy jsem se choval tak, jak to přísluší mému stavu, což Vám zase mohou potvrdit jmenovaní pánové. K ženě jsem se blížil vždy jako ke květině, přičichl a omámen se vzdálil. A nyní mě podezříváte, že jsem na květinu šlápl. To bych si radši dal nohu amputovat. Ale jsou takoví (a mezi ně právě patří p. Vlado Mináč), kteří pustoší celé záhony jiřin a levandulí. K takovým jsem cítil vždy odpor. Zlomená květina mě vždy nutí k lítostivému pláči. Tak i dnes nad vaším dopisem prolévám slzy, zatímco onen bídník, který mě u Vás osočil, jistě dál svými tesáky rve plát[k]y růží, a pařáty se boří do něžných záhonů. To je vše, co Vám mohu napsat. Ale pro jistotu: mohl jsem v Eisenerzu přece být, teď jsou významní lidé unášeni[,] a kdoví zdali v hypnóze jsem přece jen neulomil stonek křehké konvalinky. Račte prosím laskavě sečkati, jen co seženu nějaké šilinky, odvážím se překročit práh Vašeho domu a můžete mě konfrontovat. Ukáže-li zhrzený [?] květ lístkem na mne, jsem ochoten se vyrovnat, přijmete-li ovšem naše platidlo. Jak vidíte, setkal jste se s mužem nanejvýš čestným. Ujišťuji Vás, nejde mi o kariéru, ale o narovnání stonku, lze-li to tak říci[,]a o zajištění něžňoučké odnože./ Váš/ [nečitelný podpis]"

Bude jednou publikována dostupná korespondence Františka Hrubína v úplnosti? S grantem, bez grantu, na tom snad nesejde...



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.23

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031