Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Emma Obrazovka

Autor: Jaromír Slomek

25.08.2012 00:01

Novou hlasatelkou (dobře, moderátorkou) televize Nova se v těchto dnech stala slečna, jež si říká Emma Smetana. Zpráva v podstatě bezvýznamná si v okurkové sezoně hladce prorazila cestu do médií, také sem (viz http://www.tyden.cz/rubriky/media/televize-a-radia/novou-tvari-zprav-novy-bude-emma-smetana_243622.html).

Podívejme, Emma Smetana. Inu, každý nechť se nazývá, jak libo, slečna Marie Čermínová, ale to už je dávno, nechtěla být Marií Čermínovou, a tak se začala podepisovat Toyen (F. X. Šalda se „mužskému" pseudonymu vysmál: „Toyenová"!), Jan Kameník nebyl, jak známo, žádným Janem Kameníkem, nýbrž Ludmilou Maceškovou, nu a slečna Emma Smetanová si říká Emma Smetana, přejme jí to. Tonka Šibenice, Pipi Dlouhá punčocha, Emma Smetana. Je v tom ale háček. Smetana prý není pseudonym, nýbrž příjmení. To zas pr! Na internetových stránkách Novy zveřejnili s akvizicí rozhovor a opatřili ho titulkem Emma Smetana: Jsem napůl Francouzka, proto nejsem Smetanová (viz http://tn.nova.cz/zpravy/film/emma-smetana-jsem-napul-francouzska-proto-prijmeni-neprechyluji.html). Na otázku „Proč se jmenujete Smetana[,] a ne Smetanová?" odpovídá „čtyřiadvacetiletá kráska" (slovník Novy, tam se neřekne „čtyřiadvacetiletá dívka" nebo „půvabná čtyřiadvacetiletá rusovláska", musí to být právě jen „čtyřiadvacetiletá kráska"): „Jmenuji se Smetana (ve francouzských dokladech) i Smetanová (v těch českých). Vzhledem k tomu, že jsem většinu života strávila v zahraničí, používám s výjimkou českých úřadů jen nepřechýlenou verzi. Těm, které to irituje, se omlouvám, za příjmení člověk nemůže. Jsem napůl Češka, napůl Francouzka."

Smetana však neříká pravdu. Není „napůl Francouzka", je dcerou české matky a českého otce, narodila se v Čechách a v rodném listě má bezpochyby napsáno, že se jmenuje Smetanová. Aby byla „napůl Francouzka", musel by jeden z jejích rodičů být Francouz, tedy „příslušník národa obývajícího Francii" (Slovník spisovného jazyka českého). Tak tomu není. Češka Emma Smetanová snad chtěla říct, že je Čechofrancouzka, jako je Čechoameričan „Čech usedlý v Americe" (SSJČ): ve Francii žila, studovala, a protože jí (nebo pánům rodičům) přípona -ová asi přišla málo francouzská, rozhodla se (rozhodli se) jednoho krásného dne pro jazykovou amputaci: ze Smetanové se stala Smetana (čímž byly francouzské úřady uvedeny v omyl, možná se dokonce stalo to, čemu české právo říká „maření úředního rozhodnutí"). Postupovala by slečna Emma stejně, kdyby se její tatínek jmenoval nikoli Smetana, nýbrž dejme tomu Hrma či Kepka? Nebo Husa, Koza, Slepička? Sotva.

Smetana v citovaném rozhovoru říká, že „za příjmení člověk nemůže". To je pravda, dokonce ani za rodné jméno nemůže: příjmení při narození dědí (většinou po otci), jméno mu někdo vymyslí; někdy, je-li nemluvně (babyboxovým) nalezencem, nedědí nic a vymyslí se mu všechno. Emma Smetanová však za pseudonymní příjmení Smetana bezpochyby může: vytvořila si ho. Mohla se pojmenovat třeba Emma Smetanka (hovorová a obecná čeština to dávno zná, Šmilauer v Nauce o českém jazyku uvádí pěkný příklad Hübnerka), ale mohla jít dál, nemusela se úzkostlivě držet otcova příjmení, mohla se - ve Francii - pojmenovat třeba Emma Etudiante a teď dejme tomu Emma Obrazovka. Je to její svobodná volba, jako by její svobodnou volbou byl kruh v nose či pleť à la Vladimír Franz.

Ona taková změna jména má něco do sebe, je to důležitý krok na cestě od provinciálnosti ke světovosti. Antonín Dvořák si jméno nezměnil, malicherně lpěl na tom, aby svět psal v jeho zoufale českém příjmení čárku i háček - a jak skončil? Ihned zapadl, pes po něm neštěkne, což je možná trošku škoda. Martina Navrátilová taky bůhvíproč lpěla na českém přechýlení - a propadla se do zapomnění. Kdyby si na Západě začala říkat Martina Navratil, mohla vyhrávat grandslamy! To Slovenka Darina Rolincová (či snad zcela původně Gambošová) si pozměnila jméno na Dara Rolins - a sotva tak učinila, hned se stala váženou umělkyní, koncertující od té chvíle na nejprestižnějších pódiích evropských i zámořských za doprovodu nejznamenitějších hudebníků. Ano, ano.

„Která dnešní zpráva v Ranních TN byla první a která Vás (sic!) dnes nejvíce zaujala?" zeptali se Smetany v onom rozhovoru. A co na to Smetana? „První zpráva byla o paní, která již šest let po operaci žije s jehlou v břiše... To mě skutečně zaujalo!" Není divu. Šest let! S jehlou!! V břiše!!! Emmě Smetaně hodně zdaru!



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.89

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031