Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 1. 2018
Rubrika: O psaní

TGM ex cathedra

Autor: Jaromír Slomek

18.08.2012 00:01

Nedávno, 18. července t. r., hovořil sociálnědemokratický poslanec s literárním příjmením Zaorálek o prvním československém prezidentovi. A to ne někde v kroužku přátel u kávy, piva či vína, kde se (i) o Masarykovi mluvívá, nýbrž v projevu předneseném na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, prostředkovaném lidu televizním přenosem a dnes v písemné podobě dostupném na http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/044schuz/s044009.htm. Jde prý o to, abychom byli „demokracie s tím humanitním cílem, který jí dával starý Tomáš Masaryk, kterého už dneska nikdo nečte".

Nikdo? To se PhDr. Zaorálek mýlí. Činí tak bezděčně? Nebo dokonce záměrně? Není mu snad známo, že Ústav T. G. Masaryka, o. p. s., a Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i., vydávají Spisy TGM? A že vyšly svazky číslo 1-3, 6-13, 15-21, 25, 28-31, 33-36, celkem 27 knih? (Na okraj: ta s číslem nejvyšším, Cesta demokracie IV, nezahrnuje texty z let 1929-1936, jak ústavní masarykologové opakovaně uvádějí na chlopni přebalu nových svazků, nýbrž z let 1929-1937; jistě, je to maličkost, svědčí však o nepečlivosti, to je mrzuté.) Ví pan poslanec, že v těchto dnech vyšel už osmadvacátý svazek (č. 4), totiž Univerzitní přednášky I (Praktická filozofie)? Kolik poslanců a kolik senátorů (především ze sociální demokracie, která se přece k Masarykovi hlásí) patří k subskribentům Spisů TGM? Že by třeba takový pan Tejc? Nebo pan Škromach? Pan Štěch? Co tak asi čtou? Jak vypadají jejich domácí knihovny, existují-li vůbec? Také na ně - podobně jako na Masaryka - ze všech filozofů působil nejsilněji Platon? No nic.

Svazek Univerzitní přednášky I obsahuje dva oddíly: první se jmenuje Praktická filozofie na základě sociologie, druhý Etika. Oba nám dávají zvláštní příležitost přenést se v čase o více než století zpátky, tedy do doby, na niž už se žádného pamětníka nemůžeme zeptat. Díky těmto textům si lze docela živě představit, že na pražské filozofické fakultě navštěvujeme přednášky prof. Masaryka, slyšíme toho sportovně vyhlížejícího, pružného muže (na stupínek prý vždy vyskočil jako šohaj, vzpomněl si po letech F. X. Šalda, jenž také patřil k jeho univerzitním posluchačům), radostně se dělícího o své vědomosti. Mluví poutavě, avšak nepředvádí se. Je věcný, nikoli suchopárný. Neskrývá své literární zájmy, v přednáškách odkazuje na Byrona, Dostojevského, Goetha, Hálka, Havlíčka, Heina, Kollára, Machara, Molièra, Někrasova, Němcovou, Sandovou, Shakespeara, Schillera... Však po letech řekne Čapkovi a ten to zaznamená v Hovorech s TGM: „Odjakživa jsem vedle filozofů a snad více než filozofy četl velké básníky; říká se jim přece ,básníci-myslitelé'. Mne Goethe nezajímal méně než Kant, ba více, a stejně jiní básníci od Shakespeara počínajíc. Dante mi zůstal jaksi nedostupným. Básníci a umělci vůbec přemýšlejí o životě a jeho problémech ne méně a přitom konkrétněji než filozofové; tomu, kdo dovede číst, dávají nesmírně mnoho poznání; a chceme-li poznat duši a ducha cizích národů, je k tomu umění nejjistější cestou."

Masarykovy přednášky Praktická filozofie na základě sociologie „zaznamenali (stenografovali? - J. S.) tři studenti, kteří se podepsali na konci textu iniciálami J. R., J. T. a A. L.", a zveřejnili je v litografované podobě už roku 1885. „Lze (...) předpokládat, že studenti zapsali Masarykovy přednášky v poměrně věrné podobě. Svědčí o tom spisovná čeština přednášek, odpovídající spisovné normě užívané Masarykem v jiných textech v posledních dvou desetiletích 19. století, a také jejich lexikální stránka, vykazující jak shody slovotvorné, tak i významové a podobné tendence ve volbě synonym." Podobně někdo zapsal přednášky vyplňující druhou část knihy a zveřejnil je roku 1899. Lze prý soudit, že „Masaryk zápis přednášek před jejich vydáním nekorigoval, alespoň ne důsledně, pokud jej vůbec viděl".

S Masarykem můžeme souhlasit (pracovní doba by měla trvat „nejen osm hodin, nýbrž třeba i méně") i nesouhlasit (například s tvrzením, že „zakladatel našeho Sokola Fügner ani česky neuměl", jindy zopakovaným skoro doslovně: „Fügner sám byl Němec, ani česky neuměl", protože není známo, že by Eduard Novotný jako Fügnerův učitel češtiny zcela pohořel) a můžeme se i pozastavovat nad některými zkratkovitými soudy, vynucenými pravděpodobně časovým limitem přednášek („Proč Češi a Slováci se různí? Státy je různí."), přece však je četba speciálně tohoto svazku Spisů TGM velmi užitečná. Jistě užitečnější než sledování televizního přenosu z Poslanecké sněmovny.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.88

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031