Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

16. 12. 2018
Rubrika: O sportu

Diva Bára & spol.

Autor: Jaromír Slomek

10.08.2012 23:00

Oštěpařka Barbora Špotáková, (sportovními) žurnalisty familiárně nazývaná Bára, patří už čtyři roky k miláčkům národa: je úspěšná a navíc sympatická. „Medailové umístění" se od ní očekávalo i na olympiádě v Londýně (či na „hrách londýnské olympiády", eventuálně „hrách XXX. olympiády", jak se u nás také píše). Naděje a tužby sportovních fanoušků (ať sedících přímo v ochozech londýnského stadionu, ať „doma u obrazovek") splnila. Radost udělala i těm spoluobčanům, kteří sportovní „klání" (viďte, pánové Bosáku, Zárubo a další) v přímém přenosu nesledují, nevzrušují se jím „naživo", nicméně o výsledky se zajímají, úspěchy naší státní reprezentace (typu „Česká republika má další zlato") je těší a neúspěchy rmoutí.

Také druhý prezident České republiky, v mládí aktivní sportovec (provozující kupodivu sport nikoli individuální, nýbrž kolektivní), se upřímně raduje z každého s prominutím „cenného kovu". Je-li úspěchu našich sportovců fyzicky přítomen, pílí třeba i do šatny, aby jim stiskl ruku, ba dokonce „pozvedl číši", jak si zvykl říkat při slavnostních přípitcích, když „zastupuje stát navenek". Je-li ceněnému sportovnímu výkonu fyzicky vzdálen, gratuluje písemně. Tato blahopřání pak zveřejňuje na internetových stránkách http://www.hrad.cz/, jsou to tedy svou povahou otevřené dopisy. Do pátku 10. srpna 2012 odeslal do Londýna devět písemných blahopřání: osm k zisku medaile, jedno k postupu do finále. Podle slohu se zdá, že je jejich autorem - buď přímo pisatelem, nebo tím, kdo je písařce/písaři nadiktoval. Je to zvláštní žánr, zdánlivě snadný. Vyřešil by to prefabrikát typu „Srdečně Vám blahopřeji k zisku zlaté/stříbrné/bronzové medaile na londýnské olympiádě. VK." Prezident však má dost času na to, aby se k prefabrikátu uchylovat nemusel. Každému, kdo získal, jak sportovci říkají, „placku", napsal individuální blahopřání.

Pro nadporučici ing. Špotákovou volil tato slova: „Vážená Barboro, přijměte mé srdečné blahopřání k zisku zlaté olympijské medaile v hodu oštěpem. Jsem moc rád, že jste obstála ve velmi těžkém úkolu a obhájila prvenství z Pekingu. Veřejnost od Vás očekávala opět tu nejcennější medaili a vy jste tlak tohoto očekávání zvládla. O to větší má dnešní úspěch hodnotu. Každý občan naší země, který sledoval závod v přímém přenosu, musel být náležitě pyšný. Přeji Vám, milá Barboro, hodně dalších úspěchů a děkuji za skvělou reprezentaci naší vlasti. S pozdravem, Václav Klaus" (Pro čárku za formulkou „S pozdravem" není dobrý důvod, z praxe však víme, že řada především starších lidí ji tam píše.) Barbora Špotáková tedy není pro prezidenta ani slečna, ani paní, ani nadporučice, ani inženýrka, jen „vážená Barbora" - s následujícím vykáním, jak rádi činí Rusové (ti ovšem ještě přidávají patronymikum). To lehká atletka Hejnová je v očích pana prezidenta „milá Zuzana", avšak také, ač neprovdána, i „vážená paní Hejnová". Tenistky oslovila hlava státu v obou blahopřáních „milá Andreo a Lucie", skifařku „Vážená paní Knapková, milá Mirko" (ač i ona je svobodná a náleželo by jí oslovení „slečno", navíc se nejmenuje „Mirka", nýbrž Miroslava, to si ji „vrchní velitel" asi spletl s ing. Topolánkem). Kajakáři jsou pro prezidenta „vážení a milí" (a mají pro něho jen křestní jména: Jan, Lukáš, Daniel, Josef), náš první londýnský medailista má na hradních stránkách křestní jméno zkomolené: „Vážený pane Hradilku, milý Vavrinče..."

V některých dopisech se Václav Klaus prezentuje jako televizní divák („S napětím jsem sledoval večerní finálový běh", „Váš závod jsem pečlivě sledoval a na dálku Vám fandil", „S napětím jsem sledoval Váš bojovný finálový výkon na divoké vodě"), v některých i jako znalec (běh na 400 metrů překážek je podle něho „nelehká disciplína"), vyjadřuje se většinou věcně, výjimečně metaforicky („když se do toho dá srdce a bojovnost, nese to své ovoce"). Nejsou mu cizí klišé sportovní publicistiky („úžasnou jízdou jste korunovala své úsilí"), obligatorní v jeho dopisech je slovo „úspěch", jednou „cenný", jindy „obrovský", případně též „medailový", jednou se prezident projevil jako prognostik „dalších skvělých úspěchů". Vždy děkuje „za reprezentaci" („naší země", „naší vlasti", „České republiky"), většinou „skvělou", občas „příkladnou".

Sledování sportovních přenosů a psaní blahopřejných dopisů muselo prezidentovi zabrat dost času. Není se co divit, že od zahájení olympiády (jehož se osobně zúčastnil) do pátku 10. srpna už toho mnoho dalšího státotvorného nestihl: jen jeden zákon vetovat a jiný podepsat. Však je to taky „nelehká disciplína".



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.97

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31