Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 6. 2018
Rubrika: O politice

Lůza

Autor: Jaromír Slomek

04.08.2012 00:01

Kancelář prezidenta republiky, přinucena soudním verdiktem, musela zveřejnit, co dosud tajila: výši platů svých úředníků. Jeden z nich, „stotisícový" Ladislav Jakl, ředitel politického odboru, muž, který „je zároveň tajemníkem prezidenta republiky" a „odpovídá (...) za styk prezidenta republiky s veřejností" (viz http://www.hrad.cz/), komentoval zde (to jest v TÝDNU.CZ) celou „kauzu" těmito slovy: „Nyní soud na přání aktivistů zveřejňuje vybrané jednotlivce z tisíců ,příjemců veřejných prostředků', aby na ně poštval lůzu nebo lidi, kteří je nenávidí pro jejich názory." Velmi výstižné! O našich soudech je přece dobře známo, že hoví podivným marotám: na „vybrané jednotlivce" co chvíli poštívají lůzu.

Ale vážně. „Aktivisty" myslel ředitel novináře? Sám jsa novinářem vzděláním i praxí? A na koho mířil slovem „lůza"? Snad na kriminální živly? Na drogově závislé? Bezdomovce? Prostitutky? Nezaměstnané? Mizerně placenou inteligenci, například učitelstvo? Nebo na starobní důchodce? A co vlastně lůza (či luza, jak se dřív psávalo) je? Příruční slovník jazyka českého definuje lůzu takto: „luza (arch. hluza), -y f. spodina obyvatelstva velkoměstského, chátra, sběř". „Chátra" je pak podle téhož slovníku „spodina obyvatelstva, zvl. velkoměstského, luza". A konečně „sběř" je (pořád podle PSJČ) „sebranka, chátra, luza, holota, spřež".

To slovo, které panu Jaklovi vyklouzlo z úst (stane-li se prezidentem republiky - ale ano, docela vážně se o ten úřad uchází -, bude si muset dávat větší pozor na jazyk, v novoročním projevu by asi neměl říkat: „Vážení spoluobčané, horních deset tisíc, střední vrstvo a lůzo..."), je v češtině už dávno doma; v Jungmannově Slovníku česko-německém stojí vedle sebe synonyma luza, lauza, lůza, hlůza, hluza a najdeme tam též adjektivum lauzárný: lauzárná chasa, což se musí číst louzárný, louzárná chasa, podobně laupež, lautna, lauže apod. Když psala velká česká spisovatelka (na konci listu stojí azbukou Божена) roku 1856 příteli Václavu Čeňkovi Bendlovi (1832-1870, spisovatel, překladatel, též učitel i tiskárenský korektor, nakonec kněz), nemusela nic vysvětlovat: „Také velký nedostatek vody byl, Vltavino lože vysýchalo, a byl již velký strach, že budou sprostí lidé muset pít jen mělnické - a páni bavorské, poněvadž by při nedostatku vody bylo pro lůzu tuze drahé. - Ale Perun smiloval se, seslal déšť i sníh, spláchl hlavy hor, a už zase Vltava jarým tokem se žene."

Také v díle Josefa Váchala narazíme na lůzu, mimo jiné v názvu půvabné básnické skladby z roku 1928 Vademecum v erotiky soustech o luze a o buržoustech aneb O Krásu zájem, o Lásku, u rozmanitých mamlásků, v níž autor zveršoval i charakteristiku českého umělce: „Kdo na vlastní chce židli sedat,/ co hyena kol sebe musí hledat,/ jak uhájil by svoje živobytí,/ neb společnost s ním pranic nechce míti,/ když davu nepřiznává autoritu./ Nechť pojde hlady ve svém bytu/ a dílo své vytváří nadarmo,/ neb kritika dnes není zadarmo!/ Jsa dobou krmen hubenými sousty,/ tak mnohý rozhodne se tvořit pro buržousty,/ však líbezností neuzná-li podfuky,/ své kupce spočítá na prstech u ruky./ Kdo s vlky nevyje, kritikům dary nehnojí,/ nechť odpočívá v svatém pokoji!/ Je kumštýřů též jiná ještě odrůda,/ jichž člen, víc chytrák nežli necuda,/ se s tvorbou příliš nemoří;/ co na odbyt jde, vytvoří,/ znaje kupců nejčetnějších vkus,/ v kterém hraje erotika značné plus."

A jak si při zahlédnutí či zaslechnutí slova „lůza" nevzpomenout na písničku Jiřího Dědečka Reprezentant lůzy! Její děj se odehrává v době, kdy pan ředitel Jakl, jak píše ve svém vlastním životopise, pracoval „v různých profesích od závozníka po vedoucího kulturního střediska": blíže nespecifikovaný aktivista, snad odpůrce totalitního režimu, tudíž pro tehdejší establishment „reprezentant lůzy", kdesi „před barem řval", a sice „popěvek mimo meze zákona". „Dvě šedomodré blůzy" ho vyzvaly, aby pokračoval v chůzi, a „udaly mu rytmus pendrekem", neboť „hrubě parodoval hymnu" (tedy: zpíval ji). „Reprezentant lůzy" zůstal po zásahu (milicionářů?) ležet na chodníku, „právě dozpíval". Možná ředitel, ve volném čase též rockový hudebník, Dědečkovu píseň zná.

Dodejme ještě, že i Pavel Eisner se v Češtině poklepem a poslechem (1948) nad „lůzou" pozastavil: „Od původu jen loses Volk, lid nevázaný, rozpustilý. Ale význam slova je daleko intenzivnější. Přispěla k tomu jeho zvuková podoba, je to slovo velmi výrazivé. Závodí tou vlastností s chátrou, kdo z obou líp."

Ladislav Jakl, osobitý myslitel a senzitivní esejista (jistě má i další kvality, jinak by si ho Václav Klaus nedržel patnáct let při sobě), jemuž nic lidského není cizí (viz na www.ladislavjakl.cz začátek jeho článku Kdyby tisíc exkrementů z 8. června t. r., hle, jak rozšafně se s námi autor dovede podělit o vlastní poznání: „Hovno smrdí. Víc hoven víc smrdí."), se mýlí. Městský soud v Praze na nikoho žádnou lůzu nepoštval. Pouze nařídil jednomu vzpurnému úřadu dát karty na stůl.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.15

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930