Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

19. 1. 2018
Rubrika: O psaní

Jak blahopřát své nastávající k 15. narozeninám

Autor: Jaromír Slomek

28.07.2012 00:01

Když bylo Renátě Fügnerové (patrně nejznámější nositelce tohoto křestního jména v českých dějinách; Lexikon české literatury ji zná jako Renatu) patnáct let, dostala k narozeninám dlouhý dopis od Miroslava Tyrše (původně Friedrich Emanuel Tirsch, pak Bedřich Tirš i Bedřich Tyrš; jméno „Tirsch", jak píše Josef Beneš v Německých příjmeních u Čechů, 1998, pochází patrně ze středohornoněmeckého turse, türse = obr). Ke své žačce choval její domácí učitel už i jiné city než jen pedagogické, zatím však nechtěl pannu Renátu poplašit (nebo trochu chtěl?):

„Rozmilá princezno! Troufám si přijít rovněž jak ostatní poddaní ze širé a různojazyčné říše její, bych v den, v nějž sestoupit ráčila na bídný tento svět, z té samoty pražské své přátelské blahopřání jí přednesl. Přál bych jí ovšem nejraději, by povždy žila tak klidně a šťastně, jak právě tejď, by nikdy bouře niterná nerozčeřila průhlednou hladinu mysli její, by nikdy sprostnost světa neurazila nemotornou rukou svou tu duši, pro niž mám porovnání jediné! - Avšak marné to přání! Ni tanutím vůle pohnuté, ni víru světa nikdo se nevyhne, ba nemůže se vyhnout, jelikož nechce. Nejsme ni okamžik bez přání všelikých, každý z nás snil a sní o budoucnosti své, o povolání a působení svém, o tom, jak k jiným se zachová, jak jiní k němu by měli se zachovat. Blažen ten, jehož život skutečný aspoň v základních rysech podobá se tomuto obrazu tužeb jeho, blažen ten, jenž povždy působit smí směrem s náklonností a schopností jeho se srovnávajícím, v tom okruhu lidí, jimž rozumí on a kteříž rozumí jemu: a blaženost tuto řídkou, však předc jedině možnou - ač ona ni z části jí nepřeje mně - tu přeju jí."

Nudilo to psaníčko „princeznu"? Šlo teprve o úvod! Dr. Tyrš se takto rozepsal 30. července 1869, „princezně" bude nazítří patnáct a jemu 17. září už sedmatřicet. Svatba se konala za tři roky, takhle ve středu 28. srpna 1872 odpoledne, s „princeznou" už osmnáctiletou vstoupil do manželského svazku (nakonec bezdětného) ženich bez dvaceti dnů čtyřicetiletý. Dopis skoro v úplnosti předkládá čtenářům své monografie nazvané Miroslav Tyrš (Sokol, myslitel, výtvarný kritik), vydané nakladatelstvím Vyšehrad společně s Českou obcí sokolskou v edici Velké postavy českých dějin (327 stran), historik Robert Sak (nar. 1933), jehož tvrzení, že Tyrš požádal o ruku Renátu šestnáctiletou, je nepřesné: v létě roku 1871 jí bylo sedmnáct.

O nejslavnějším děčínském rodákovi už toho bylo publikováno dost, co je Sokol, sokolovna či slet, ví tady každý pecivál, celonárodní vliv Miroslava Tyrše hned tak neskončí, i kdyby se měl projevovat jen v hodinách tělocviku při „podporu ležmo za rukama" (jeho sousloví).

V další části dlouhého (dosud nepublikovaného?) dopisu, adresované spíše budoucí tchyni (i ona byla mladší než on), se Tyrš zamýšlel nad sebou: „Mínění lidského jsem sice povždy málo sobě vážil, avšak tomu nikdy jsem nechtěl, by nakonec mne káral hlas vlastního svědomí: Tys toliko požíval u hodů cizích, tys nového nic nepřičinil k životu národa svého, tys s ničím neobohatil ústrojí jeho co s dílem svým, tys žil co - zbytečník." Nebo také: „Na válčišti politickém stojí bojovníků dost, a způsobilejších nežli já. Nač tedy tam stát, kde řady husté jsou a kam se nehodím. Raději se stavím v mezeru málo obránci dosud hájenou a tam, kde k čemu platen jsem. Ba nemohu jinak. Co dovedu snad, dokážu jen, když jsem sám, k práci společné nejsem stvořen. Ano, říkám upřímně, že hnusí se mi namnoze ten přetřes věcí v společných poradách." Atd. S půvabným závěrem: „Přepnul-li jsem i tentokrát luk trpělivosti Vaší, prosím, odpusťte, vím, žel, že se to nestalo poprvé. (...) Jinak dost mlčenlivý, stávám se mluvkou, když Vás uvidím. Než konec, konec, sic zas se rozhovořím."

Poměrně již známý Tyršův portrét (kolik jen toho bylo napsáno o jeho tragické smrti v Alpách) Sakova monografie na několika místech pečlivě prokresluje, eventuálně aktualizuje: na schůzi pražského Sokola v březnu 1871 Tyrš řekl, že tělocvik (jako nutný doplněk všeobecného vzdělání), „z něhož u valné části zdraví, síla, svěžest, dělnost, krása a statnost národní se prýští, nepozbude nikdy ceny ani při zabezpečeném míru, ba ani ne ve spojených státech evropských". Tu je máme, spojené státy evropské! Ve světle dávného Tyršova výroku je neúčast eurofoba Václava Klause při hromadných skladbách na nedávném XV. všesokolském sletu (tou dobou vykonával jednu ze zbytečných zahraničních cest) vcelku pochopitelná. Tužme se!



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.68

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031