Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Arma, blembák, dévéťák

Autor: Jaromír Slomek

14.07.2012 00:01

Chtějí-li se čtenáři (a možná i čtenářky) prokousat téměř třemi sty stránek „pánského" románu Miloslava Lubase nazvaného Janovice nikdy více, lepší kouli do palice! (Taková byla vojna za Husáka), vydaného Mladou frontou s obhroublými, jak je u tohoto autora již obvyklé, ilustracemi Petra Urbana, stěží pominou úvodní pětistránkový Slovníček pro civilisty, o němž autor tvrdí, že „bez něj by to nešlo". V tom má pravdu, protože vojenský slang té doby, poloviny 80. let, byl už tehdy málo srozumitelný těm, kteří základní vojenskou službou neprošli.

Miloslav Lubas, zdá se, sestavil svůj lexikon vojenského slangu s velkým časovým odstupem, pravděpodobně si až při psaní své prózy vybavoval, jak se tenkrát vojáci základní služby a vojáci z povolání vyjadřovali, jak podivně bylo jejich lexikum deformováno. Jeho Slovníček pro civilisty zaznamenává tyto výrazy: absa, absík, arma, atombordel, atomkaše, bagr, bidlo, bigoš, bigošárna, blembák, bobky, buzerák, bévépé, bévépéčko, bevina, bufet, cvičák, dělomrd, dévéťák, dévéťárna, guma, gumák, ingoust, lampasák, hafo, házet na to boba, Horthyho svině, fuga, kanady, kasíno, lepenka, lepox, lepit, ležet „kokotom hore", lítačka, manták, mazák, mladej, mladej voják, norek, norton, maskáče, lepit, mít to za málo, opušťák, pakárna, pako, péct na něco, někoho, pédéá, pévéeska, pojeb, posáďák, průzkumák, pták, půlročák, roťák, rotka, sajgon (Lubas píše „Sajgon": „budete mít Sajgon"), salámovat něco, sapík, starej voják, starej pes, stojka, suprák, šikana, škorpík, štábní krysa, šúrovat, vyšúrovat, tankán, veget, vézetka, yperit, záhul, záklaďák, zašívat se, zelenej mozek, zobák.

Co k tomu říct? Jsou tam výrazy dodnes všeobecně pochopitelné („buzerák", „kanady", „maskáče", „mazák", „šúrovat", „záklaďák", „zašívat se" - ten poslední snad ani není vojenského původu, na to, aby se někdo „zašíval", nemusel sloužit v Československé lidové armádě, Lubasova definice „vyhýbat se plnění povinností stanovených základními řády" je účelově zúžená) a vedle nich i ty, které si žádají lepší vysvětlení, takové, které by přihlédlo k etymologii. Například slova „bévépé", „bévépéčko" či „bevina" skutečně označovala „pásové obrněné vozidlo s kanonem (?! - J. S.) a kulometem", k tomu je však třeba říci, že vycházejí ze zkratky BVP (bojové vozidlo pěchoty).

Podobně si Lubas vzpomněl na „dévéťáka" a „dévéťárnu", nikoli na jejich původ v iniciálové zkratce, v 80. letech už oficiálně neužívané, a přece v řeči vojáků stále živé: DVT (dozorčí vojenského - či snad vojskového - tělesa). Koneckonců i „vézetka" (podle Lubase „důstojnická jídelna" čili „místo, kde je jídlo jídlem, a ne blafem" - proč si to myslí?) si žádá objasnění: jde o VZK, v oficiální vojenské řeči „vojenskou závodní kuchyni" (rozumí se pro vojáky z povolání). Avšak neplést „vézetku" s „véózetkou" (na ni už Lubas zapomněl), to byl „vojenský odznak zdatnosti".

Nebuďme však příliš přísní, romanopisec jen chtěl pro potřebu čtenářů svého díla vytvořit základní slovníček, neměl ambice zrekonstruovat vojenský slang 80. let v celé šíři. Jinak by musel zaznamenat, že „bidlo" znamenalo vojenskou (kovovou) postel, „céčka" že se říkalo spojařům (údajně podle zdravotní klasifikace C), „céeska" že byla takzvaná celodenní směna a že milované slovo „civil" mělo na vojně přinejmenším tři významy (1. civilní oděv, přivézt si civil, 2. civilní prostředí, jít do civilu, 3. civilní osoba, co tam dělá ten civil?). Nebo že „ertécéčko" bylo RTC čili rotní taktické cvičení, zatímco „ertécé" bylo rovněž RTC, leč ve významu ranní tělesné cvičení čili rozcvička. Nebo že „hákovat", v nevojenském prostředí sloveso označující manuální zaměstnání („chodit hákovat", též „chodit do háku") znamenalo za kasárenskými ploty a zdmi kupodivu opak: odpočívat. Lubas sice ví, že „kasíno" znamenalo kasárna, ne už, že „kádéčko", vycházející ze zkratky KDP, označovalo konzervovou dávku potravin.

A co třeba „major" (přezka opasku, na níž byla, podobně jako na výložkách důstojníků v hodnosti majora, pěticípá hvězda), „ótéčko" (obrněný transportér), „pětimetr" (voják náhradní vojenské služby v délce pěti měsíců), „pétécéčko" (PTC = plukovní taktické cvičení), „páv" (paprskovitě členěná podložka státního znaku na brigadýrkách vojáků z povolání), „pošťák" (souhrnné označení pro praporčíky, tedy pro vojáky v hodnosti od rotného po nadpraporčíka, snad podle paronym rotmistr - poštmistr), „včelka" (ostrý náboj), „véešcéčko" (VŠC = velitelsko-štábní cvičení), „výkoňák" (výkonný praporčík)...? Takto se přece tenkrát v českých kasárnách mluvilo. I v Janovicích nad Úhlavou.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.23

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031