Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 1. 2018
Rubrika: O politice

Nic nevracet, naopak!

Autor: Jaromír Slomek

23.06.2012 00:01

Agentury, které jsou z toho živy, se ptaly českého národa (arciť ne celého, jen takzvaného reprezentativního vzorku), zda se má církvím vrátit majetek, ukradený jim Komunistickou stranou Československa v době, kdy tu neomezeně vládla. A národ si prý myslí, že tento lup se vrátit nemá. Jinak si národ myslí, že krást není správné, zabíjet taky ne, leda některá zvířata. Také lhát je nepěkné a kálet na ulici nevkusné, tedy pokud nejste pes. Na lecčem se shodneme, na odškodnění církví ne.

Klást otázku, zda vrátit - komukoli - ukradený majetek (nebo za něj zaplatit, pokud návrat není možný), je asi tak pitomé jako dotaz, má-li být moře slané, sníh studený či tráva zelená. Je docela možné, že velká část české veřejnosti nepatří do fanklubu římskokatolické církve. Jako je jisté, že velká část české veřejnosti nepatří do fanklubu komunistické strany, přestože volební výsledky mívala ještě před čtvrtstoletím vskutku impozantní, 99 %. Zjišťovat pouličním průzkumem, má-li se církvím navrátit jejich bývalý majetek, to je jako ptát se kolemjdoucích, mají-li organizovaní komunisté nosit povinně na veřejnosti rudé papírové nosy. Jakékoli jiné odpovědi než „Ano" na první a „Ne" na druhou otázku jsou prostě absurdní, to se mohou vyhaslé literární hvězdičky klidně stavět na hlavu. Přitom by se jistě našli chrabří anonymové, kteří by na vyhláškou přikázané rudé nosy žertem, ba i vážně kývli.

Celé té trapně dlouho se vlekoucí záležitosti říká vláda „majetkové vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi", novináři zkráceně „církevní restituce". Kabinet vcelku srozumitelně hovoří o "zemědělských nemovitostech", tedy o „polích, lesích, rybnících a souvisejících stavbách", s nimiž „církve a náboženské společnosti dříve samy hospodařily". A hovoří samozřejmě i o „finanční náhradě za nevrácený původní církevní majetek" (viz http://www.vlada.cz/). Politické partaje mluví o věci jazykem poněkud jiným. Tak třeba ing. Jiří Paroubek, předseda strany, která se opravdu jmenuje Národní socialisté - levice 21. století, zvolil tuhle pro svůj článek nazvaný „Schwarzenberg přiletěl pro pochvalu do Vatikánu" křupansky žoviální tón restauračně-jídelnový, jejž si kdysi osvojil (viz www.nslev21.cz): „Ministr zahraničí Schwarzenberg ,přišel k vrbičkám', aby potěšil papeže, že katolická církev dostane majetek obrovské hodnoty, který jí nikdy nepatřil." Atd. K článku, abychom snad nebyli na pochybách, připojil fešáček i svůj fotografický portrét.

Rovněž sociální demokraté, Paroubkova předchozí politická destinace, proti konečně chystané nápravě starých zločinů důrazně protestují: „Sociální demokracie zásadně odmítá návrh vlády Petra Nečase na majetkové vyrovnání s církvemi prosazovaný i přes zásadní odpor většiny občanů ČR a bez elementární dohody s opozicí, a to pro jeho nespravedlnost, nekoncepčnost a vysoká rizika, která představuje pro stát. Vydání majetku za více než 80 miliard korun a úhradu finanční kompenzace v hodnotě 60 miliard korun považujeme v současné složité ekonomické situaci za zcela nepřiměřené a hrubě poškozující naši zemi. Proto ČSSD říká vládnímu návrhu jasné NE!" A následuje jakési zdůvodňující, hahaha, desatero (viz cssd.cz). O Komunistické straně Čech a Moravy nemluvě.

Tak co s tím? Ubližoval tuzemský komunistický režim po jedenačtyřicet let své vlády církvím, především církvi římskokatolické? Ano, nebo ne? Ukradl církevní majetek? Ano, nebo ne? Zdá se, že ne. Tak dobře. A což to celé otočit? Církvím nic nevracet, žádná pole, žádné louky, lesy, rybníky, natož peníze, ani korunu, ale naopak to, co ještě mají, jim vzít. Vyvlastnit, znárodnit. Tentokrát důsledně. Při té příležitosti by se zrušilo i kněžské povolání, byla by to jen zájmová činnost jako zahrádkaření či filumenistika. A všechny kostely, kláštery, kaple, zvonice, fary, křížové cesty a boží muka by spravoval stát, ten moudrý, rozumný a rozšafný hospodář, státu by pak samozřejmě patřily všechny stally, tabernákly, armaria, pulpity, klekátka, zpovědnice, jakož i ornáty, štóly, alby, rochety, tuniky, pluviály, dalmatiky, komže, antependia, všechny liturgické svíce, kalichy, ciboria, patény i s hostiemi, aspergily (tu máš, čerte, kropáč!), kadidelnice, ale také veškeré kadidlo, mešní víno, křižmo, zkrátka a dobře všechno do poslední kapičky svěcené vody v poslední kropence by vlastnil stát, a kdo by snad měl tu vnitřní potřebu, mohl by si cokoli od státu koupit či najmout. Co by ne. Bdít nad tím vším by mohli církevní tajemníci, komunistická strana by jich jistě mohla dodat podle potřeby, eventuálně nové vyškolit. Proč to, zastánci loupeží, nepovíte rovnou? Pospěšte si, nebo přijdete s křížkem po funuse.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.84

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031