Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 4. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Když se to neumí

Autor: Jaromír Slomek

26.05.2012 00:01

Hudební skladatel, zpěvák a kytarista Michal Prokop (65) byl vedle činností, jimiž se proslavil, také politikem, ne právě úspěšným, ale možná to bylo tím, že si vybral stranu zvanou Občanská demokratická aliance (či ona jeho?). Teď už třináctým (!) rokem vystupuje jako „barman" v televizní, jak se dnes říká, talk show Krásný ztráty (za nespisovnost názvu vděčí pořad písňovému textu Pavla Šruta).

Samo pojmenování „talk show" je v češtině poměrně nové („rozhlasový nebo televizní pořad, v němž za vedení moderátora besedují a odpovídají na otázky populární osobnosti", viz Nová slova v češtině, 1998), ač ta věc sama je naopak stará (co jiného než talk show bylo kdysi televizní Křeslo pro hosta, pro diváky přitažlivé díky Vladimíru Menšíkovi?). Český ekvivalent k „talk show" zatím neexistuje, je-li však „show" definována Novým akademickým slovníkem cizích slov (2005) jako „atraktivní podívaná; představení, pořad zaměřený na efekt", pak leda „tlachavá podívaná", jenže to se sotva ujme.

Talk show je žánr zdánlivě snadný, ve skutečnosti docela obtížný. Je to jako s novinovým interview: buď se tazatel na odpovídajícího („zpovídaného", jak si oblíbili říkat žurnalisté) poctivě připraví, a pak může být v takovém dialogu důstojným partnerem (to však nestačí, musí mít i schopnost rychlé reakce, tedy pohotově chytat za slovo, nedovolit svému protějšku odvést řeč, a když je navrch i vtipný, má vyhráno), nebo se nepřipraví, jen se smutně usměje a spustí: „Tak jak se máte?", domnívaje se, že všechno půjde samospádem. Do kategorie těch druhých, a to nikoli málo, lajdácky připravených, nýbrž přímo trestuhodně nepřipravených, patří právě rocker Prokop. Příkladem budiž pořad Krásný ztráty, v premiéře vysílaný ve středu 23. května. „Barmanovými" hosty byli filmový producent Pavel Strnad a literární kritik Jiří Peňás. O druhém z nich informovala Česká televize ve svém programu, že „patří k zásadním jménům české kulturní publicistiky. Tento rodák ze Sudet se jako kritik věnuje především domácí literatuře, jeho záběr je však výrazně širší - kromě dalších kulturních oborů se věnuje i tématům společenským a politickým. Léta vedl kulturní rubriku časopisu TÝDEN, v poslední době se jeho ironický styl objevuje především na stránkách kulturní rubriky Lidových novin. Patří ke generaci novinářů, kteří vstoupili do branže po Sametové (sic! - J. S.) revoluci a zaplnili prostor vyklizený svými normalizačními předchůdci." To je tak všechno, co o svém hostu věděl i rocker, únavu i neinformovanost maskující ležérností a jako obvykle jukající pod pult, zoufale lově z připraveného taháku otázky, vymyšlené zřejmě někým jiným. To, co předvádí v televizi pan Prokop, není dialog, nýbrž dotazník, ten by mohli hosté dostat na papíře, k tomu tam věru nikoho nepotřebují.

Mám-li ve studiu jako hosta literárního kritika, přece se ho musím nutně zeptat na jeho vztah k literatuře, na básníky, prozaiky, dramatiky i kritiky, které má rád, koho považuje za nejlepšího v literatuře pro děti, jak pozná kýč a jak se od něho snaží ve svém psaní distancovat (psát o něm a vysmát se mu, nebo ho naopak důsledně ignorovat?), jak ho ovlivnil Arne Novák, jak Václav Černý a jak třeba Josef Vohryzek (anebo snad Bedřich Václavek, Julius Fučík a Ladislav Štoll?), mám-li v „baru" Jiřího Peňáse, pak mu musím položit otázku i na jeho rubriku Prach a broky v Lidových novinách (je podle něho stále ještě k smíchu?), mohu se ho i zeptat, souhlasí-li s Šaldovým výrokem „Je mi lhostejné, kam píši, důležité je, co píši", atd. Desítky otázek! Na jakého debutanta si kdy jako kritik vsadil, avšak byl jeho dalším vývojem zklamán, kdo ho naopak jako začínající autor nepřesvědčil, leč dalším psaním si získal jeho respekt, jakou metodou pracuje, když čte dílo, o němž má vyslovit svůj literárněkritický soud, zda se vrací ke starším prózám (a ke kterým nejčastěji), co má nejraději z Vrchlického, co z Březiny a co třeba z Šiktance a Wernische, čím je mu blízký Karel Poláček (jeho jméno v pořadu padlo) a čím dejme tomu Vladislav Vančura, jak se mu nepředpojatě hodnotí dílo Jáchyma Topola nebo Petra Placáka, s nimiž ho pojí dlouholeté přátelství, oč opírá své výhrady k prózám Petry Soukupové (v tisku je podal dost nepřesvědčivě)...

Zkrátka a dobře, mám-li si před kamerou povídat s literárním kritikem, musím s ním mluvit o jeho literárních láskách i jeho literárněkritických výkonech, jenže nemohu jen tak plácat, měl bych mít leccos přečteno, navíc by mne povídání „o knížkách" právě s ním mělo bavit. Panu Prokopovi jsou jeho hosté lhostejní, ani nepředstírá, že ho jejich světy zajímají. Krásný ztráty, už dávno, dávno zralé na stažení z obrazovky, jsou v aktuální nabídce České televize snad ještě zbytečnější než vyšeptalý, smutně pitvorný a myšlenkově impotentní literární magazín Třistatřicettři. A to už je opravdu co říct.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.98

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30