Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Masaryk o jedenácté

Autor: Jaromír Slomek

28.04.2012 00:01

O TGM už tady byla řeč několikrát, dokonce o jeho životopise Za ideálem a pravdou, psaném příbramským archivářem Stanislavem Polákem (nar. 1936) a vydávaném od roku 2000 Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR ve spolupráci s Ústavem T. G. Masaryka, o. p. s. (i o dvou masarykovských ústavech zde byla zmínka). Konečně je na světě svazek závěrečný, šestý, vyhrazený rokům 1919-1937, tedy Masarykovým prezidentským mandátům a posléze závěru jeho života.

Pana Poláka stále zajímá více člověk Masaryk než politik Masaryk, možná by mu bylo milejší psát o TGM scénář hraného televizního seriálu než historiografickou práci, rád prodlévá u drobností, jež jsou třeba i „zajímavé", avšak pro vykreslení Masarykových politických postojů nedůležité. Například v souvislosti s atentátem na ministra Aloise Rašína sice pisatel přiblíží, co stojí v Masarykově „listu odeslaném z Lán náměstku premiéra" (mimochodem, není důležité, že dopis nese lánské razítko, kdyby byl napsán v Praze, ale koneckonců třeba v Židlochovicích nebo ve vlaku, jeho obsah by to sotva poznamenalo, čtenáře spíše napadne, kdo byl onen „náměstek premiéra", to mu však Masarykův životopisec neříká), avšak kauza ho zjevně nebaví, a tak po citátu končícím slovy „Ať velká oběť Rašínova života pohne naším svědomím a svede nás všechny k součinnosti, směřující k uskutečnění našeho národního ideálu, a ten je - republika a demokracie, zakotvená v úctě a lásce ke každému člověku..." hned skočí k informaci věru zbytné: „Sochař Otakar Španiel byl jedním z výtvarníků, kteří směli portrétovat presidenta. Ovšem již před válkou patřil mezi přátele malíře Herberta Masaryka, dokonce vytvořil jeho portrét. V roce 1923 měl Španiel povoleno šest seancí v lánském zámku. Počátkem března, v den určený k první seanci, čekal ve svém improvisovaném (ano, ano, „presidenta", „improvisovaném", „bursa", „divise", „posice", „Italie", „incognito" atd., ale také třeba „Republika", ach, jaký nesmyslný pravopisný rozmar, navíc nedůsledný, čteme tu třeba „ortodoxní", nikoli postaru „orthodoxní", podobně „ateliéru", nikoli „atelieru", jak bychom čekali, ba i zcela chybně „extrémismus" místo náležitého „extremismus"; nad takovým počínáním - co si od toho autor slibuje? - stojí čtenář leda v rozpacích, pokud to byla ze strany pana Poláka podmínka zveřejnění rukopisu, neměl na ni nakladatel přistoupit, pozn. J. S.) ateliéru, málo vytopeném sále, který sousedil s presidentovou pracovnou, obával se špatné viditelnosti, ještě zhoršované vánicí, která zalepovala okenní tabule sněhem, a bál se i toho, že president, zavalený prací, ho snad nechá čekat příliš dlouho a překročením stanoveného momentu že zeslabí inspiraci plynoucí z vrcholného soustředění umělcova. Obava byla zbytečná, president, provázen komorníkem Hůzou, se objevil přesně ve chvíli, kdy hodiny na krbu odbíjely jedenáctou." Takovýchto „střípků" je v knize (i v předchozích pěti svazcích) hojnost, s tím nic nenaděláme, autor má pro ně slabost, jsou mu milejší než politologické analýzy, na nichž měla jeho monografie stát, avšak nestojí.

Vyčítat panu Polákovi ledabylou práci s prameny bude taky marné. O Masarykovi už toho bylo napsáno opravdu hodně - jak se v té haldě orientovat? Jistě, je to pracné. Jenže monografista nám předložil nikoli něco narychlo stlučeného, nýbrž své opus magnum, „na velký životopis T. G. Masaryka" se prý „připravoval, pokud to tehdejší poměry dovolovaly, už mnoho let před listopadem 1989". Zmiňuje-li se tedy například o Masarykově důvěrné přítelkyni Oldře Sedlmayerové (říká jí na just Oldřiška, budiž, zřejmě měl v ruce její rodný list a zjistil, že Oldra bylo jen jméno literární, potom ho ovšem taková pedanterie jednou přivede k „přejmenování" Fráni Šrámka, Járy Kohouta či Váši Příhody na Františka, Jaroslava, Václava apod.), nesmí - snad v pošetilé snaze o bagatelizaci silného citového vztahu? - před čtenáři zamlčovat existenci knižního výboru z výmluvné korespondence (T. G. Masaryk: Dopisy Oldře). Pokud se mu opravdu nedoneslo, že takový svazeček před šesti lety vyšel (pořídila ho masarykovská badatelka Dagmara Hájková, jejíž práce musejí být panu Polákovi dobře známy), vnucuje se otázka, jak je to s jeho kompetencí psát „velký životopis T. G. Masaryka".

Ale co, žádné neštěstí se nestalo. Masarykovi se jednou jistě dostane rozsáhlého, důkladného, analytického a spolehlivého životopisu. Možná je taková práce, jak se ostatně přesvědčil už Zdeněk Nejedlý, nad síly jednotlivce. A třeba ne.  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.85

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031