Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

19. 1. 2018
Rubrika: O psaní

Rok předposlední

Autor: Jaromír Slomek

10.03.2012 00:01

Na internetových stránkách http://www.hrad.cz/ stojí: „Prezident vystoupil na tiskové konferenci k uvedení knihy Rok devátý/ Datum: 7. 3. 2012, Praha/ Prezident republiky Václav Klaus vystoupil ve středu dne 7. března 2012 v 10.00 hodin v Masarykově knihovně Pražského hradu na tiskové konferenci k uvedení knihy ,Rok devátý', v níž shrnuje další rok svého působení ve funkci prezidenta republiky./ Radim Ochvat, ředitel Tiskového odboru"

Téhož dne ve 14 hodin se prezident neobtěžoval osobně položit květy k pomníku T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí (no co, výročí je nekulaté), učinil to za něho vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Weigl. Své role se zhostil, jak se na takového vedoucího sluší a patří, v tmavém zimníku se tvářil důstojně, stuhy načechral, vrátil se na místo a uklonil se bronzovému TGM celým trupem. Sám „vrchní velitel" by to nesvedl lépe. Přítomní italští turisté dokonce považovali vedoucího za hlavu státu („Guarda, il presidente!"). Tímto záskokem začal Václavu Klausovi poslední rok na Hradě. (Nebo mu ústavní změna nakonec přece jen dovolí kandidovat v přímé volbě? Překvapilo by to někoho?)

Kniha Rok devátý (Projevy, články, eseje), vydaná Knižním klubem, vskutku, pan Ochvat má pravdu, shrnuje „další rok". Tedy od novoročního projevu proneseného na prahu roku 2011 po novoroční projev z 1. ledna 2012. Mimochodem, ten loňský novoroční projev byl publikován už v knize Rok osmý, v níž byl otištěn i projev z 1. 1. 2010, zařazený už, inu ano, do Roku sedmého. Atd. Proč vlastně? V knize se Václav Klaus vyjadřuje (názvy tematických bloků) „k české státnosti, ke krizi eura a eurozóny, k domácí politice, ke svobodě (nikoli politické korektnosti), k zákonům a vetům zákonů, k zahraniční politice, k ekonomickým tématům, k osobnostem našich dnů", předkládá i „zápisky z cest" a také, jak už to mají staří lidé ve zvyku, trochu vzpomíná na své dětství a mládí (projev v rakouském Alpbachu z 23. srpna 2011): „Narodil jsem se v době druhé světové války, ale byl jsem příliš malý na to, abych mohl tragickou situaci v tehdejším protektorátu Čechy a Morava jakkoli chápat. Přesto i dítě cítilo v očích rodičů strach a úzkost - zejména v takových dramatických momentech, jako byly domovní prohlídky nebo chvíle strávené v krytu při bombardování Prahy.// Do školy jsem na pražských Vinohradech začal chodit několik měsíců před komunistickým převratem, ke kterému u nás došlo v únoru 1948. (...) Maturitu jsem dělal roce 1958 (bylo mu tedy sotva sedmnáct, narodil se, věříme-li oficiálnímu životopisu, 19. června 1941, pozn. J. S.). (...) Léta vysokoškolského studia na pražské Vysoké škole ekonomické byla sice ještě značně ideologicky indoktrinovaná, ale studenti už začínali klást svým profesorům různé nepříjemné otázky." Atd.

Čím na sebe Václav Klaus v roce 2011 upozornil? Není toho mnoho. Doma to byla nepochopitelná podpora ministra dopravy Víta Bárty, nepochopitelná podpora ministra školství Josefa Dobše, nepochopitelná podpora úředníka ministerstva školství Ladislava Bátory, ve světě leda eskamotérský kousek s psacím náčiním při státní návštěvě Chile. Až na posledně zmíněnou mezinárodní ostudu Rok devátý všechno zachycuje. „Ve prospěch Věcí veřejných ani Víta Bárty nejednám. Ti politikové, kteří to říkají, mají jen jeden zájem - odvést pozornost od role, kterou v tom všem oni sami nebo lidé s nimi spojení hráli. Proto jejich motivaci chápu." Dobré! „Z toho, co jsem viděl, se mi zatím zdálo, že pan Dobeš má největší šanci být nejlepším ministrem školství v posledním desetiletí." Ještě lepší! Bátoru prý začal Klaus „hájit jedním svým krátkým článečkem", když viděl „tu nechutnou, odpornou, zlou štvanici na jeho osobu". Nechutnou, odpornou, zlou, to je povedené! O chilské epizodě však ani slovo. V „zápiscích z cest" sice na jednom místě přihořívá („Málokdy jdeme v cizině na Nejvyšší soud..."), je to však iluze („...tady to patří k bontonu"). „Nechutný, odporný, zlý" chilský furunkl (aktuálně náš sběratel prohlásil v televizi: „...utrh' bych si ruku a tak dále...", nuže?), zůstane na tváři Václava Klause do smrti, ba dokonce ho přežije, marně je tu zapudrováván slovy „Chilané jsou taktní".

Je Rok devátý v něčem objevný? Ale ano! Z Hradu prý stále odcházejí do zahraničí blahopřejné či kondolenční telegramy (Přehled hlavních akcí prezidenta republiky), ač takovou službu Česká pošta od 1. 4. 2010 už neposkytuje. Hrad má výjimku? Tušili jsme, že Václav Klaus není „příznivcem očkování"? Co tím sleduje? A k homosexuálům prý nemá „žádný (...) postoj". Jak jen to ten člověk dělá?    



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.75

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031