Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O politice

Školné, zápisné a ocasné

Autor: Jaromír Slomek

03.03.2012 00:01

Ministr školství Josef Dobeš je čtverák. Vysokoškolští studenti protestovali proti jím navrhovanému zavedení školného, a tak řekl, že školné budou platit jen takzvaní věční studenti, zatímco ti ostatní si se školným hlavu lámat nemusejí, budou totiž platit něco jiného - zápisné. Odbor vnějších vztahů a komunikace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zveřejnil (na internetových stránkách http://www.msmt.cz/) s datem 27. února následující text:„Reforma vysokých škol má vést především ke zvýšení jejich kvality/ Praha, 27. února 2012 - Na dnešní tiskové konferenci ministr Josef Dobeš informoval, že vládě předloží pozměňovací návrh na školné a zápisné. Zároveň jednoznačně vyvrátil obavy vysokých škol ze ztráty autonomie. ,Školné na veřejné vysoké škole bude hradit student, pokud překročí standardní dobu studia příslušného studijního programu,' vysvětlil ministr. Výši školného si stanoví sama vysoká škola. Další změnou bude zavedení zápisného, které bude platit student veřejné vysoké školy, který nemá povinnost hradit školné. Zápisné bude platit při zápisu do studia a při vstupu do každé jeho další části, tj. zpravidla semestru. Ministr Josef Dobeš zdůraznil, že zavedené změny v žádném případě..." atd.

Tak tedy školné, zápisné... Podívejme se na ta slova. „Jména poplatků", eventuálně „dávky a poplatky", jak uvádí Vladimír Šmilauer ve své akribické Nauce o českém jazyku (1972), mají přípony -né a -ovné. Je to způsob tvoření slov „značně produktivní", existuje prý „přes 200 případů", lingvista však uvádí jen šest z nich: mostné, odškodné, půjčovné, přesčasné, startovné a spropitné. Mimochodem, to poslední slovo (při aktu samém zásadně neužívané, skoro tabuizované, neříká se: „Pane vrchní, tady, abyste věděl, máte ode mne spropitné", tringeld se dává buď mlčky, nebo se slovy „To je v pořádku", „To je dobré/ý") se dnes píše správně pouze takto, „spropitné", avšak ne odjakživa. Petr Zenkl, pozdější politik, v roce 1911 ve svém Rádci správné češtiny nabádal: „spropitné, lépe zpropitné, propitné". „Propitné" je roztomilé, leč neujalo se. Roku 1940 poučil čtenáře František Trávníček (Nástroj myšlení a dorozumění): „Pravidla českého pravopisu předpisují zpropitné, ale zvěčnělý profesor Zubatý ukázal, že je základem našeho slova staré rčení ,dávati s propití', to jest na propití. (...) Psaní zpropitné je proti původu slova i proti výslovnosti - neboť každé zp vyslovujeme sp..." Atd.

Nechme však spropitné spropitným, věnujme pozornost dalším „jménům poplatků". Čeština je v nich vynalézavá a hravá (či, jak se dnes říká, kreativní). „Mýtné" je podle Příručního slovníku jazyka českého „poplatek vybíraný za užívání silnic a mostů", jeho výše již uvedená podmnožina je „mostné" („poplatek za přechod n. přejezd mostu"). Za jízdu se platí „jízdné", avšak poplatek za běh (ano, existují lidé, kteří dobrovolně platí za to, že mohou ve dnech k tomu vyhrazených pobíhat v trenýrkách a triku po městské dlažbě, očíslováni, očipováni) se nenazývá „běžné", nýbrž - poněkud banálně - „startovné".

Platby provázejí člověka po celý život, ba i po něm: od „porodného" přes „výživné", „kursovné" a „kolejné" po „pohřebné". Existuje žold, jenže v naší armádě se mu tak říká (říkalo?) pouze mezi vojáky, oficiálně je to totiž „služné". A máme také „odlučné", „bolestné" a „odškodné". Platíme „vodné", poplatek za to, co je trubkami dopravováno až do našich bytů, a ovšem i „stočné", poplatek za to, že naopak něčím z bytu sytíme obecní stoku. Je „vstupné" (zvané též, hahaha, "vlezné") a „půjčovné", „léčebné" a „parkovné", „poselné" a „kolkovné", „poštovné" a „balné". Prostě co chvíli se za něco platí a má to své jméno. Pro mírnou, poměrně neškodnou míru korupce si lid ještě v letech „reálného socialismu" vymyslel slovo „všimné". To nejsou velké peníze, jistě ne „obálka", jak se tu synekdochicky říká hotovosti v roli úplatku, „všimné" je maličkost, běžná komodita: balíček kávy, lahev vína, bonboniéra, řezané květiny, pozornost spíše pro zdravotní sestru než pro pana primáře.

Poměrně nové je i „držhubné" s jasným významem. Ožilo - bohužel - historické slovo „výpalné". Z nejnovějších přírůstků v této kategorii známe „julínkovné", „pastelkovné" a „šrotovné" (první z nich snad vymysleli sami lékaři). Naopak do zapomnění se propadá staré „parožné" čili „ocasné" (čtenáři Malého Bobše, jste-li ještě jací, víte, o čem je řeč), tedy „odměna čeledi při prodeji dobytka", respektive „spropitné od řezníka čeledínovi, služce při prodeji dobytka" (František Trávníček: Slovník jazyka českého, 1952). Jaké ocasné (a od koho?) asi čeká na magistra Dobše za asistenci při „prodeji" posvátné krávy českého vysokého školství?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.76

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031