Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 6. 2018
Rubrika: O dobrých věcech

Pofendální kudlubínek

Autor: Jaromír Slomek

25.02.2012 00:01

V pondělí 20. února mi přišel elektronický dopis tohoto znění (snad ho tu smím uvést; nejsem, jak z oslovení patrno, jeho jediným adresátem, nejde o nic soukromého, důvěrného): „Vážené kolegyně, vážení kolegové, po (poněkud smutně jubilejních) 55 letech od dokončení rukopisu (1957) se nyní konečně, zejména péčí dr. Věry Dvořáčkové, podařilo objevit (v Archivu AV), a dále také naskenovat a všeobecně (bez omezení - alespoň prozatím) zpřístupnit dílo Dodatky k Příručnímu slovníku jazyka českého. Naskenovaný rukopis v podobě lístků s jednotlivými hesly (neboť o skutečném vydání již nelze uvažovat) naleznete na obvyklé webové adrese elektronických archivů ÚJČ, tj. http://bara.ujc.cas.cz/bara, pro prohlížení platí obvyklé (a pro nové uživatele snad relativně intuitivní) postupy (prohlížení ,po zásuvkách/krabicích', cílené vyhledávání). Se srdečným pozdravem ko" - tedy doc. RNDr. Karel Oliva, Ph.D., ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.

Jak milá a zároveň smutná zpráva. Čekali jsme na ni dlouhá léta, někteří se jí nedočkali, vlastně se jí nedočkala většina těch, kteří si v únoru roku 1935 jako dejme tomu osmnáctiletí koupili první dvouarchový sešit Příručního slovníku jazyka českého (ten, komu bylo 18 let v roce 1935, je dnes, pokud vše přežil, pětadevádesátiletý). „Devítisvazkový Příruční slovník jazyka českého bude ještě doplněn svazkem Dodatků s nutnými opravami a nezbytnými doplňky." Tuto větu čteme jako závěrečnou v onom monumentálním díle (viz http://bara.ujc.cas.cz/psjc), tedy na konci posledního sešitu, vydaného v říjnu 1957. Trpělivě jsme čekali na splnění slibu, už jsme přestávali věřit, že se ho dožijeme, a když se té radostné skutečnosti - někteří - přece jen dožíváme, vidíme zároveň ke své lítosti, že jde o řešení polovičaté, hodné chytré horákyně. „Naskenovaný rukopis v podobě lístků s jednotlivými hesly...", nikoli skutečný papírový slovník s hesly odborně zpracovanými. Polotovar místo dokonalého výrobku. Doslov přitom říká jednoznačně, že půjde o svazek „Dodatků", ne že lístkovnice bude někde (dnes tedy na internetu) k nahlédnutí. V této zemi už bohužel neplatí ani akademické slovo.

Ten slovník byl příliš dlouho připravován (od roku 1905), příliš dlouho vycházel a příliš dlouho na něj nenavazuje lexikografické dílo, jež by ho rozsahem překonávalo. Přitom jeho digitalizace, chvályhodně uskutečněná v roce 2007, otvírá velké možnosti. Nejen převést do elektronické podoby vše, co je vytištěno v oněch devíti svazcích, nýbrž i to, co v vytištěno nich není, tedy ony lístky či kartičky, podklady pro heslář, jichž je prý přes milion. Na nich je rukou (a také, pokrok, psacím strojem) zaznamenáno lexikální bohatství češtiny „od roku 1770 až do doby přítomné". To se stalo. Jenže co doba dnešní? Kdo v Ústavu pro jazyk český excerpuje díla dejme tomu Grögerové, Kohoutova, Šiktancova, Šrutova, Vaculíkova, Wernischova, nemluvě o autorech mladších? Kdo si všímá překladů například Dominikových, Přidalových, Králových? K novému, rozšířenému vydání (papírového) Příručního slovníku jazyka českého se ÚJČ zřejmě nikdy neodhodlá. Proč by však nemohla být rozšiřována jeho elektronická podoba? Ne toliko naskenováním starých kartiček, to je přece snadné, náročné leda časově, nýbrž vytvořením nových hesel, a to jak ze starých lístků, nyní veřejnosti zpřístupněných na výše uvedené internetové adrese (je tam všelicos, třeba slovo „kundička" nebo „zakachlíčkovati" - první našli lexikografové nikoli v Ostře sledovaných vlacích, kde je také, nýbrž u Ludvíka Vaculíka: „Zahlédl jsem nad rámem okna ještě černou, typicky trojcípou kundičku", druhé u Bohumila Hrabala: „[Bláznivý kamnář] se dvakrát zakachlíčkoval do kamen tak, že ho museli krompáčem vykopat"), tak z nové praxe, tedy z básní, próz, divadelních her, fejetonů, interview, reportáží atd. posledních desetiletí. Museli by však ti slovníkáři (digitalizátoři nestačí) být pečlivější, než zatím jsou; na starých kartičkách přečetli špatně například rukou psané slovo „kedlubínek", tedy „expr. zdrob. k kedluben", a identifikovali ho jako „kudlubínek", čímž narušili abecední pořádek hesláře - za jejich „kudlubínkem" následuje další nesmysl, „kudlubníček" (na kartičce přitom čteme, že je to „expr. zdrob. k kedluben"), po něm ještě jedna pitomost, „kudlubnový", teprve pak - už zase pěkně podle abecedy, když na „kudlubínek", „kudlubníček" a „kudlubnový" zapomeneme - „kejdač", což je „dial. dudák". Potíže činilo i slovo „pofeudální", v hesláři je přepsáno jako „pofendální", zatímco na kartičce je čitelným rukopisem zaznamenán jak význam „následující po době feudální", tak výpisek z Rudého práva: „Útrapy a muka nového pofeudálního zřízení." Nebo to tak přečetl a chybně napsal stroj? A proč to po něm nikdo nezkontroloval?

Dodatky k PSJČ, když už se šťastně našly, si zaslouží lepší zacházení. I knižní vydání. Proč, k čertu, ne?  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.7

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930