Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O politice

Polopravda vítězí?

Autor: Jaromír Slomek

11.02.2012 00:01

Někdo bez okolků holky, jiný volky nevolky vdolky, někdo po evropské integraci touží, podle svých možností k ní přispívá, pracuje pro ni a na ní, raduje se z toho, jak pěkně postupuje, jiný se jí bojí jako čert kříže (buď sám od sebe, nebo mu někdo řekl, že se jí má děsit, a on se tedy podle toho chová), chytá ho psotníček už při pohledu na dílo Gerarda Slevina (1919-1997), totiž modrou vlajku s dvanácti zlatými hvězdami, ba i při pouhém zahlédnutí značky €.

My, kteří si na rozdíl od druhého českého prezidenta přejeme opravdu společnou Evropu (ano, Spojené státy evropské s jedním panovníkem, jednou politikou, jednou měnou, jednou armádou atd.), si prostě myslíme, že taková Evropa je lepší než ta, jakou jsme zažili: s hranicemi, celnicemi, závorami, ostnatými dráty a uniformovanými psovody s prstem na spoušti, připravenými kdykoli dávkou ze samopalu zabít „narušitele".

Karel Schwarzenberg, t. č. ministr zahraničí České republiky, je na rozdíl od Václava Klause, t. č. prezidenta České republiky, tragikomického ve své protiunijní urputnosti, typickým občanem Evropské unie. „Brusel jsou oni," fňuká prezident a vnucuje tu fobii českému národu. „Brusel jsme my," usmívá se ministr a nevnucuje nikomu nic. Je logické, že mezi oběma politiky bylo a je napětí. Prezident má, jak patrno, své lidi na to, aby sledovali ministrovy kroky, naopak ministr si „výstřižkovou službu" zaměřenou na Hrad pravděpodobně nedrží. Jakmile Karel Schwarzenberg někde utrousí něco, na co by mohl Václav Klaus kriticky reagovat, reakce se skoro najisto dostaví. Jako tuhle. Ministr šel bůhvíproč do televizní tlachavé show paní Tachecí (a jindy zase do televizní „vědomostní" estrády herce Krampola, opakovaně dochází do stále nudnějších Otázek Václava Moravce atd. - asi má dost času a je mu docela dobře před kamerami a za mikrofony, možná je to součást jeho prezidentské kampaně). Byl dotázán na podnikatele Okamuru, pak na Okamurovy názory, ty neznal, tedy mu je poněkud afektovaná paní Tachecí parafrázovala, on k tomu cosi zamumlal - a na Hradě si toho kdosi bdělý všiml a vypracoval pro prezidenta „svodku".

Hlava státu reagovala. A vybrala si k tomu deník s dlouhou tradicí - Právo. V rozhovoru s dvojicí Bek a Benč řekla, ač na to přímo tázána nebyla (viz http://www.vaclav.klaus.cz/): „Ve chvílích, kdy premiér Nečas vedl složitá jednání v Bruselu, náš pan ministr zahraničí vystupoval v televizi Prima v pořadu B. Tachecí Fakta a řekl tam věty, které - na rozdíl od postoje premiéra Nečase v Bruselu - Českou republiku skutečně poškozují. Možná, že si pan ministr myslí, že se dá nezávazně a jeho roztomilou češtinou říci cokoliv. Na otázku[,] jak se mu líbí slova Tomia Okamury (před časem ve stejném pořadu), že by mělo dojít ke konečnému řešení cikánské otázky a k vytvoření zvláštního státu pro tyto občany, pan Schwarzenberg odpověděl: „Kdyby našel (myšleno T. Okamura - pozn. V. K.) řešení, tak by to bylo hezký. Pokud pan Okamura ví místo na světě, které by bylo dobrovolně postoupeno, aby to byl životaschopný stát, tak to je zajímavá myšlenka." Nedovedu si představit, že by byl jakémukoliv jinému politikovi u nás či v cizině takový výrok prominut. Já ho panu Schwarzenbergovi v žádném případě nepromíjím."

Nuže, na co se tu čeká? Ústava přece v článku 62 říká, že prezident republiky „jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády". Proč tedy Schwarzenberga neodvolá, když ten udělal cosi, co mu nelze „v žádném případě" prominout? Asi proto, že Schwarzenberg takto v televizi nehovořil. To, co vložil prezident na stránkách Práva svému ministrovi do úst, není pravda, nýbrž polopravda. Kde to jsme? Pravda vítězí, nebo polopravda vítězí? A pokud dnes polopravda, tak zítra už nepravda? Citát o dvou větách je na pěti (!) místech zkomolen, dokonce (zlomyslně?) posunut ze spisovné roviny do hovorové (v televizním záznamu je slyšet zřetelně: „tak by to bylo hezké"). Přesně, poctivě citovat, nepohrávat si se „slovíčky", nevynechávat žádná, a pokud ano, vyznačit takové místo třemi tečkami v závorce, to musí být samozřejmost pro každého vysokoškolského studenta. Notabene profesora.

Ale proč se tím vůbec zabývat? Od 4. dubna 2011, od té neuvěřitelné klukoviny při státní návštěvě Chile (jež způsobila, že se konečně, konečně dostal na titulní stránky světových deníků a do hlavních zpravodajských relací televizních stanic po celé zeměkouli), může říkat Václav Klaus cokoli - a přece jeho slovům nedodá váhu ani jeho prezidentská funkce, ani všechny ty čestné doktoráty, ceny a vyznamenání, které marnivě uvádí na výše uvedených internetových stránkách (The Vašek and Anna Maria Polák Award, Pamětní medaile Hradní stráže a dlouhá řada dalších). Nebude už asi nikdy brán vážně, i kdyby se vyjadřoval k tématům sebevýznamnějším (což koneckonců zkouší dělat). Vyvolá nanejvýš rozpaky, shovívavý úsměv, pokrčení ramen. Smutný epilog politické dráhy, která kdysi začala, ach, tak nadějně.  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.33

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031