Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Deset zlodějů na pražské radnici

Autor: Jaromír Slomek

28.01.2012 00:01

Existují u nás dva Masarykovy ústavy, snad je to dobře, snad to dobře není, jeden se jmenuje Ústav T. G. Masaryka, o. p. s., druhý se jmenuje Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. Nejsou nijak velké, žádné paláce, žádné mohutné vědecké týmy, spíše stísněné prostory a pár nadšenců, nicméně dva jsou. Proč tomu tak je? Nevíme. Tyto dva masarykovské ústavy mimo jiné pomaloučku vydávají Spisy T. G. Masaryka, což by bylo velmi záslužné, kdyby to netrvalo věčnost. Od roku 1993 zatím vyšly svazky č. 1, 2, 3, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 25, 28, 29, 30, 31, 33, 34, 35 a 36, zbývá tedy připravit k vydání a vydat přinejmenším svazky č. 4, 5, 14, 22, 23, 24, 26, 27, 32.

Je Masaryk užitečný, použitelný i v jedenadvacátém století? Ale ano, jeho vědecké a publicistické dílo přece vychází v souhrnné knižní edici nejen proto, že se to v případě prvního československého prezidenta sluší a patří. Zatím poslední vydaný svazek Spisů TGM, totiž ten s číslem 28, sestavený editorkou Janou Malínskou, Politika vědou a uměním (Texty z let 1911-1914), ukazuje, jak Masaryk myslel, hovořil a psal před sto lety, ve světě zdánlivě naprosto odlišném od toho našeho. Jenže stačí tu knihu o 575 stranách otevřít opravdu kdekoli, abychom hned viděli, jak je Masaryk až nečekaně aktuální. Tak třeba jeho vystoupení na veřejné schůzi voličů na Václavském náměstí 26. října 1913 (Masarykovi bylo 63 let a jeho přátelé si pravděpodobně ještě dobře pamatovali, co pronesl na oslavě svých šedesátin: „To hlavní teprve přijde"):

„Matička Praha! Caput regni, jak je napsáno zlatými písmeny na radnici, hlava království, hlavní město, hlava! Ne hlava - jen kapsa! Více se nedá povědět o té naší Praze. (Potlesk.)" A dále: "Je Praha demokratická? Nebo je Praha zastaralá, hovící stranickým zvykům, zlozvykům? Poctivě si na to odpovědět znamená odsoudit nynější politické vedení města." Masaryk se opravdu nebál: „Mluvím-li o systému, neříkám, že všichni pánové na radnici jsou zloději. Ne, zlodějů je asi deset, a ti terorizují veškeré občanstvo i nás. (Volání, potlesk.) A kdyby byl jen jediný zloděj a dovedl by toho, že jeho voličové by se chovali trpně, tím hůře pro nás. - Proto je skutečně potřebí, abychom všichni odhodili pohodlnost a šli do boje za očistu Prahy. (...) Chcete-li to povědět jedním slovem, neběží o nic jiného, než aby občanstvo za ty velké peníze, které platí, mělo zabezpečeno svoje zdraví. To je účel všeho politického počínání: občanstvu zdraví uchovat, chcete-li život prodloužit, život pokud možná zpříjemnit. Jiného účelu politika nemá a mít nemůže. (...) Zajeďte třeba do Ulmu, města bavorského hned u našich hranic, nebo přečtěte si alespoň zprávu, co vše takové malé město dělá pro občanstvo svoje. Jak staví, pomáhá stavět obecné zdraví. Jak jest tam řešena komunikace, jak tam kupují za peníze obecní pro obec a občanstvo a jak se tam kupuje bez provize, jak je tam všechno a všechno pod veřejnou kontrolou (potlesk), jak nikdo se nebojí za nic a nemusí se bát, jak se takové město stává vzorem všem ostatním městům a je známo v celém světě jako opravdu pokrokové. Co takového máme v Praze? Co takového můžeme tu ukázat cizinci? Podívejte se na naše humanitní ústavy, na naše školství. Jen minimum naleznete. Ale aby Praha pomýšlela na to, jak by tvořila svoje češství, samosprávu ztělesněnou v obraz Prahy, něco takového inteligentního nenajdete a od těch, kteří mají Prahu v moci, se to ani nečeká a nemůže žádat. (...). Řekněme si, že je naším úkolem, abychom nejen takto demonstrovali svojí kritikou, ale abychom vyhráli, abychom konečně do vedení města přivedli jednoho, dva, tři lidi, málo lidí, kteří by těch deset zlodějů dovedli držet na uzdě! - (,Výborně!' Dlouhotrvající potlesk.)"

A pro toho, kdo má rád zapamatovatelná hesla, jedno pěkné. Nikoli „Nebát se a nekrást", to už zná každý. To následující je možná ještě lepší. Narazíme na ně v závěru Masarykovy brožury O etice alkoholismu (1912), jejíž text byl do „přítomného svazku", jak rádi píší recenzenti, zařazen. Vhodně se může uplatnit například při včasném odchodu ze stolní pivní/vinné společnosti: „Budoucnost patří střízlivým."



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.8

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031