Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

H + Z, Z - H

Autor: Jaromír Slomek

31.12.2011 00:01

Ten příběh (či alespoň jeho kontury) je dobře znám. V dubnu 1947 se vydali na cestu kolem světa mladí inženýři Jiří Hanzelka (26) a Miroslav Zikmund (28). Na Hradě tehdy seděl Edvard Beneš, ve Strakově akademii Klement Gottwald a v Černínském paláci Jan Masaryk. Posledně jmenovaný přemítal - právě ve dnech, kdy dva zatím neznámí hoši vyráželi do neznáma - před svým tajemníkem Viktorem Fischlem mimo jiné o praotci Čechovi a také o svém povedeném kolegovi z vlády. Pozorný sekretář svou vzpomínku na palubní rozmluvu po pěti letech - arciť nikoli v Československu - zveřejnil (viz Hovory s Janem Masarykem, kapitola O svobodě):

„Někdy v dubnu 1947 jsem letěl s Masarykem z Londýna do Prahy. Letěli jsme v soukromém letadle tehdejšího ministra národní obrany, generála Svobody, a po celé čtyři hodiny cesty jsme mluvili o mnoha věcech, ale nejvíce o vnitřní situaci v Československu. A zase v mých poznámkách o tomto rozhovoru je pasáž o svobodě. ,Jak chcete vychovávat národ bez tradice svobody?' zeptal se pojednou Masaryk. ,My, Češi, jsme nešťastný folk. Praotec Čech, dej mu pánbůh věčnou slávu, byl vůl. Tolik pěkných míst na světě - a on se musel zastavit zrovna tam, kde se zastavil, a posadit nás mezi Němce a Rusy. Vůl. Nemám jiné slovo. Jak si máme udržet svobodu? Nejdřív Habsburci. Pánbůh ví, že nám těch tři sta let všelijak pokřivilo páteř. Pak konečně svoboda. A za dvacet let přijde Hitler. A teď, dva roky po válce, to zas už vypadá, jako by nám ze vší svobody brzy zbyl jen ten generál, co dneska letíme v jeho aeroplánu. A mezi námi, ten taky za moc nestojí.'"

Ale zpátky k inženýrům s cestovatelskou touhou. Vyjeli z Opletalovy ulice a zamířili ke Středozemnímu moři, přeplavili se do Afriky, tam to vzali od západu k východu a pak k jihu, viděli pyramidy a ztekli Kilimandžáro, přeplavili se do Jižní Ameriky a tou putovali naopak od jihu k severu, ba i do Střední Ameriky se dostali, jen Spojené státy je na své území nevpustily. Navštívili 48 zemí a v Tatře 87, kterou při té příležitosti propagovali, ujeli 61 357 kilometrů. Když se zase vrátili do Opletalovy ulice, na Hradě už seděl Gottwald, ve Strakově akademii Zápotocký, v Černínském paláci Široký a ministr obrany se nejmenoval Svoboda, nýbrž Čepička. H + Z sedli a psali, byla z toho nejprve (1952) trojsvazková Afrika snů a skutečnosti, s působivými snímky prsatých černošek fungující v letech komunistické pruderie jako neoficiální sexuologická propedeutika, následovaly tituly Tam za řekou je Argentina (1956), Přes Kordillery (1957), Za lovci lebek (1958) a Mezi dvěma oceány (1959). Druhá část cesty kolem světa, asijská, se konala v letech 1959-1964, na Hradě tou dobou úřadoval Novotný a na dalších místech jiní pacholci, značka H + Z už vyjížděla jako věhlasná, jelo se přes 24 zemí, tentokrát ve dvou vozidlech Tatra 805 a s dalšími lidmi. Do knihoven pak přibyly svazky Obrácený půlměsíc (1961), Tisíc a dvě noci (1967), Světadíl pod Himálajem (1970), po vynucené pauze Cejlon - ráj bez andělů (1991) a Past na rovníku - Tajemná Indonésie I (2008).

A teď se stalo něco, co v české literatuře nemá obdoby, nepočítáme-li zásahy Petra Bezruče do Slezských písní i po více než půl století od jejich prvního knižního vydání. Editor Miroslav Náplava pořídil dvoudílný výbor z uvedených dvanácti svazků, Miroslav Zikmund, i ve dvaadevadesáti tělesně a duševně svěží, vše pročetl a zredigoval. Díky brněnskému Nakladatelství JOTA vznikly knihy Legenda H + Z (2010) a Legenda Z + H (2011), pěkně vytištěné a svázané, hojností černobílých fotografií oplývající a obálkami obsahujícími různá faksimile vybavené. Na dvanáct svazků už dnes není čas, na dva však ano. Miroslavu Zikmundovi slouží ke cti, že dobové texty nezapudrovával, zůstal v nich třeba „soudruh Nový, ředitel Spedrapidu"; bylo by ostatně pošetilé po šedesáti letech psát náhle „pan Nový". Takoví jsme byli, říká výborem z Hanzelkova a svého díla Zikmund, takto jsme viděli tehdejší svět, berte, nebo neberte.

Literární dílo H + Z se tím, doufejme, neuzavírá, protože hanzelkovsko-zikmundovský archiv „skrývá", jak rádi píší naši novináři, „poklady". Ze „zvláštních zpráv" byla dosud (v roce 1990) publikována jen ta s číslem 4, o SSSR, možná by za zveřejnění stály i ony tři zbývající. Podnětný by pravděpodobně byl též výbor z rozsáhlé korespondence. A což teprve Zikmundovy deníky, pečlivě vedené od chlapeckých let do současnosti, zachycující tedy nějakých 80 let! Jsou prý psány speciálně upraveným těsnopisem, takže je musí rozluštit sám autor. Jak jen ho k tomu přemluvit?  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.98

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031